Provokativní kniha Důstojnost státu z pera japonského matematika Masahika Fudžiwary znovu rozdmýchala debatu o otázce, zda existují nějaké specificky „asijské“ hodnoty. Kniha, která dosud nebyla přeložena do jiných jazyků, je emocionálním voláním po japonské „speciální cestě“. Konkrétně se v ní tvrdí, že liberální demokracie je západním vynálezem, jenž dost dobře nevyhovuje japonskému či asijskému charakteru.

Zdůvodnění je prapodivné a jako by oživovalo kritiku z devatenáctého století, která bývá obvykle spojována s Nietzschem, totiž že křesťanství (a islám) vytváří poddajnou, či dokonce poníženou mentalitu kontrastující s hrdinskými ctnostmi klasického dávnověku nebo válečnických společností, jako je svět japonských samurajů. Demokracie zase podle Fudžiwary klade přehnaný důraz na rozum, což je další západní konstrukt. „My Japonci,“ píše autor, „však nemáme náboženství, jako je křesťanství nebo islám, takže potřebujeme něco jiného: hluboké emoce.“

Mnoha nejaponským Asiatům se velká část či celé Fudžiwarovo sdělení nebude líbit, protože v něm zaslechnou nepříjemné historické dozvuky. Koneckonců neexistuje žádný důvod se domnívat, že všichni Asiaté sdílejí nějakou zvláštní touhu po autoritářství nebo že například čínská hnutí za demokracii jsou jen neupřímnými nohsledy ve službách západních zájmů.

Fudžiwarova kniha však zároveň znovuoživila starou debatu o kapitalismu a hodnotách potřebných k jeho udržení. Tato debata pramení ze skutečnosti, že kapitalismus nebo tržní ekonomika poháněné nějakou vnitřní silou či dynamikou nemohou jednoduše pokračovat donekonečna. Kterákoliv ze základních tendencí pohánějících kapitalismus sama o sobě ničí dlouhodobý úspěch.

Kapitalismus je například závislý na investicích a spotřebě, avšak přemíra prvního vede k nadprodukci a přemíra druhého způsobuje přehřátí ekonomiky. Kromě toho se kapitalismus opírá o konkurenci, avšak ta dokáže být krutá a destruktivní. V důsledku toho jsou zapotřebí důmyslné systémy zákonů, které zajistí, aby byla konkurence otevřená a spravedlivá a aby monopoly a trusty neničily konkurenci samotnou. Ani to však nemusí stačit, poněvadž každá právní reforma se setkává s odezvou v podobě podnikatelské důmyslnosti ze strany těch, kdo chtějí nové zábrany obcházet.

Někteří myslitelé, mezi nimi zejména Max Weber, zastávali myšlenku, že kapitalismus se musí udržovat prostřednictvím hodnotového systému, který nemohl být na počátku vytvořen zevnitř. Téměř všichni moderní analytici ovšem dospěli k závěru, že Weberova snaha historicky spojit tohoto ducha kapitalismu s jistou formou křesťanství, jmenovitě s protestantstvím, je od základu pochybená.

Tak především se zakladatelé protestantství Martin Luther a Jan Kalvín, jak uznal i sám Weber, stavěli vůči dynamickému kapitalistickému světu renesance nevraživěji než katolická církev. Zbožné katolické italské městské státy se dokonce staly kolébkou raného moderního kapitalismu.

Debata o náboženských hodnotách má však dva klíčové aspekty, které by se neměly přehlížet. Za prvé bylo jádrem Weberovy argumentace tvrzení, že náboženské hodnoty zdůrazňující zdrženlivost a smysl pro povinnost mohou v obchodních vztazích podporovat zodpovědnost a spolehlivost, což je mimořádně významné ve společnostech, které se tržním vztahům teprve otevírají. Tam, kde existuje dědictví násilí a podezíravosti, lze jen těžko docílit, aby se lidé cítili natolik bezpečně, že začnou uzavírat dlouhodobé smlouvy. Spíše mají sklon hledat krátkodobé zisky na úkor ostatních, čímž posilují obecnou skepsi vůči trhu.

A za druhé představují náboženské hodnoty zdůrazňující sociální solidaritu důležitý korektiv k tendenci trhů polarizovat společnost tím, že odměňují úspěch. Období globalizace byla érami značného hospodářského pokroku; současně však zvýšila nerovnost uvnitř některých zemí, neboť trhy odměňovaly vzácné výrobní faktory, čímž přiživily silnou politickou reakci, která ohrožovala pokračování obchodní a finanční integrace.

Debata o příspěvku náboženských hodnot se vede paralelně s debatou o vztahu svobody a hospodářského rozvoje – což je ústřední téma práce nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Friedricha Hayeka a Amartya Sena. Pro kritiky autoritářských režimů je evidentně lákavé tvrdit, že svoboda je dobrá, neboť podporuje hospodářský růst. Hlubší pohled na věc však pokládá svobodu za kategorii s vlastní vnitřní hodnotou.

Podobné je to i s náboženskými hodnotami. Na základě důkazů z rozsáhlých empirických studií někteří lidé tvrdí, že náboženská víra je dobrá, poněvadž zvyšuje hospodářský výkon. Možná tomu tak opravdu je a možná by bylo lákavé takto argumentovat v autoritářských společnostech, které se nestavějí příznivě k názorům zpochybňujícím jejich legitimitu. Lze si však vůbec představit, jak papež šeptá podobné sdělení nejvyšším čínským představitelům?

V osmnáctém století formuloval Voltaire obdobný argument, když tvrdil, že hlavní ctností náboženství je jeho společenská užitečnost. Voltaire se snažil podrýt náboženství tím, že z něj učiní pouhý nástroj. Něco takového by však zničilo skutečný charakter náboženské víry. Oživením debaty o „asijských“ hodnotách může Fudžiwarova kniha přispět k podobnému omylu.

Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2007.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.