Sunday, October 26, 2014
3

Pozorovatelský stát Palestina

NEW YORK – Palestina už není „entitou“ nýbrž státem – přesněji řečeno nečlenským pozorovatelským státem Organizace spojených národů, podobně jako Svatý stolec. Palestinská žádost získala podporu 138 členských zemí OSN (Německo, Velká Británie a 39 dalších států se hlasování zdrželo, přičemž jen sedm států včetně Marshallových ostrovů, Palau nebo Panamy se připojilo k USA a Izraeli v odporu proti uznání, takže se USA i Izrael ocitly ve větší izolaci než kdykoliv předtím.

Premiér Benjamin Netanjahu soptil vzteky; prezidenta Palestinské samosprávy (PA) Mahmúda Abbáse označil za lháře a vydal povolení k výstavbě tří tisíc nových židovských domů na okupovaném palestinském území. Jeho ministr zahraničí Avigdor Lieberman již dříve pohrozil, že pokud dojde k hlasování v OSN, rozdrtí vládu PA na západním břehu Jordánu.

To, co se stalo, však může Izrael vyčítat jen sám sobě. Abbás a jeho premiér Salám Fajjád jsou umírněnější a otevřenější k seriózním jednáním s Izraelem než jakýkoliv jiný palestinský předák před nimi. Palestinská policie spolupracuje s Izraelci při zvládání násilností na západním břehu. A hlavním zájmem PA není násilná konfrontace, nýbrž zlepšování ekonomiky.

Izraelská vláda však pokračující výstavbou osad na palestinském území podkopala autoritu Abbáse a jeho vlády Fatáhu téměř na pokraj neschopnosti. Stále více Palestinců, kteří už mají po krk marnosti toho, co se dosud označuje jako „mírový proces“, začíná věřit, že úhlavní soupeř Fatáhu, totiž islamistické hnutí Hamás vládnoucí v Gaze, má účinnější metody, jak vybřednout ze současné bezvýchodné situace. Ve světle neúspěšnosti Abbásových pokojných metod se alternativa v podobě násilí jeví jako stále atraktivnější možnost.

Z nejnovějšího – ale jistě ne posledního – vojenského střetu navíc Hamás vyšel jako morální vítěz. Bombardováním Gazy a mobilizací vojáků Izraelci ani zdaleka Palestince nezastrašili, ale naopak způsobili, že odpor Hamásu působil hrdinsky. I v tomto případě se Abbás v porovnání s Hamásem jevil jako chabý. Proto zoufale potřeboval vítězství v OSN. Diplomatické povýšení Palestiny mu poskytlo záchranný kruh.

Opravdu si Izraelci přáli opětovný vzestup islamistického násilí v Gaze, potenciální kolaps pokojné politiky na západním břehu a nyní i právo uznaného palestinského státu hnát Izrael před Mezinárodní trestní soud za válečné zločiny? Pokud ne, proč jsou tak neobratní?

Zdá se, že Izrael dělá stejnou chybu, jaké se v minulosti dopustili i jiní. Opakovaně se prokazuje, že vojenské zastrašování civilistů nedokáže zlomit jejich morálku a obrátit je proti vlastním vůdcům, jakkoliv strašlivý je jejich režim. Sdílené těžkosti naopak obvykle posilují vazby mezi občany a jejich vládci. Bylo tomu tak v bombardovaných německých městech za druhé světové války, bylo tomu tak ve Vietnamu a nyní se ukazuje, že je tomu tak i v Gaze.

Existuje však i jiný pohled na situaci. Označovat izraelskou vládu za nešikovnou znamená nepochopit jádro problému. O tom, že by Palestinci mohli svrhnout vlastní vůdce, si Izrael nedělá velké iluze. Posílení Hamásu by dokonce mohlo hrát do karet izraelským zastáncům tvrdé linie, kteří jsou nyní u moci. Mohou pak poukazovat na násilnou, antisionistickou a koneckonců i antisemitskou rétoriku radikálních islamistů a tvrdit, že s Palestinci není žádná dohoda možná. A že hrozba biče je jediná řeč, které tito „domorodci“ rozumějí.

Zůstanou-li Palestinci rozdělení na islamistické revolucionáře a věcněji zaměřený Fatáh, bude to obdivuhodně vyhovovat izraelským cílům. Dokud bude mít Fatáh situaci na západním břehu víceméně pod kontrolou a Hamás se nezmůže na nic jiného než na pravidelné odpalování raket přes izraelskou hranici nebo na příležitostný pumový útok na autobus, může Izrael snadno žít v současném statu quo. Ti Izraelci, kteří věří, že řešení založené na existenci dvou států není dosažitelné, mají pocit, že jim vývoj dal za pravdu, a těm, kdo si soužití dvou států jednoduše nepřejí, nevyhovuje taková situace o nic méně.

Z pohledu současné izraelské vlády je tedy správnou strategií udržovat palestinskou vládu na západním břehu slabou a nevyváženou, ale současně nevyvolat její pád, a držet Hamás v mezích periodických demonstrací vojenské síly (a přitom ničit rakety dlouhého doletu, které mohou Izraeli napáchat vážné škody).

Izraelská politika tedy nemá charakter genocidy, jak s oblibou tvrdí někteří komentátoři, kteří se ne vždy dokážou oprostit od antisemitské zášti. Za izraelské vlády přišlo o život mnoho Palestinců, ale jejich počet se ani neblíží počtu muslimských civilistů, kteří jsou dodnes každodenně mučeni, vražděni a mrzačeni různými muslimskými vládami. Izrael je však poloimperiální mocnost, která používá tradiční koloniální metody: vládu v zastoupení, rozdělování potenciálních vzbouřenců, odměňování poslušnosti a trestání odporu.

Koloniální dějiny ukazují, že tento typ vládnutí je křehký. Ponižování nepředstavuje pevnou základnu pro dlouhodobou stabilitu. Vždy přijde chvíle, kdy už sliby nezávislosti nikoho nepřesvědčí. A přiživování násilného odporu demoralizací těch, kdo by ještě stále mohli poslouchat hlas rozumu, je recept na katastrofu. Naděje na pokojné urovnání se rozplývá. Zůstalo jen násilí.

Když vzplane kolonie nacházející se na druhém konci světa, je to jistě nepříjemné. Ale něco úplně jiného je, když tato kolonie leží v těsném sousedství a koloniální mocnost je obklopena státy s velmi omezeným pochopením pro chaos, který vyvolává převážně ona sama.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (3)

Please login or register to post a comment

  1. Commentedphilip meguire

    The only real difference between Israel-Palesting and apartheid South Africa, and French rule in Algeria, is that in Israel-Palestine, the rulers and holders of advanced technologies are the demographic majority. For now. Recall the eventual fate of apartheid and French rule.

    We also need to (re)read Isaiah Berlin's "The Fox and the Hedgehog."

    Let us beat swords into ploughshares.

  2. CommentedJayson Rex

    Actually, Palestine does not exist. In Cisjordan there are two micro entities - Gaza under the control of the terrorist group Hamas and the PA in the West Bank under the control of the terrorist group Fatah.

    These two groups are usually at war with one another and have killed more "Palestinians" than Israel ever did since the creation of the Jewish State.

    The U.N. vote impresses no one since its anti-Israel posture is known to one and all. In fact, U.N. being dominated by dictatorships with very few democracies as members, will be soon "deactivated" and replace by the United Democratic Nations where, for example. not a single Islamic state will be accepted - oil or no oil.

      CommentedChris Booker

      Actually, Hamas has been democratically elected. Apparently it's all well and good for the western world to name a democratically elected group a terrorist organisation if they don't agree with the results of free and fair elections.

Featured