Saturday, November 1, 2014
0

Je americká ekonomika ještě v recesi?

Vzhledem k velikosti a hospodářskému významu USA svět sleduje směr, kterým se americká ekonomika ubírá. Vrcholu dosáhla - a boom devadesátých let skončil - kolem března roku 2001, kdy pozoruhodný americký hospodářský rozmach ustoupil první recesi po deseti letech. Skončil ale tento hospodářský pokles, když v prosinci roku 2001 začala růst produkce? Nebo stále ještě pokračuje? Národní úřad pro ekonomický výzkum (NBER) a jeho Komise pro dataci hospodářského cyklu, polooficiální soudce i vyšetřovatel amerického hospodářského cyklu, zachovávají mlčení. Nedávné změny ekonomické a monetární politiky odkryly zásadní nejasnost, která se vždy skrývala v tom, jak NBER přemýšlel o hospodářských cyklech.

Od dob světové hospodářské krize bylo téměř vždy jasné, kdy recese skončila: průmyslová výroba výrazně rostla, celkový odbyt se vymanil z poklesu a míra nezaměstnanosti klesala. Ke všem těmto zvratům trendů došlo najednou nebo v rozmezí několika málo měsíců. Nikdy tedy příliš nezáleželo na tom, podle čeho jste konec recese určovali, a dokonce ani na tom, jestli jste pro to měli nějaké pravidlo. Jak jednou řekl jistý soudce Nejvyššího soudu o nemravnosti: ,,Je možné, že nevím, jak ji definovat, ale poznám, kdy jsem jí svědkem."

V poslední době se tento nepropracovaný přístup začal prokazovat jako nedostatečný. Viděno z dnešního pohledu, prvním varovným znamením bylo takzvané ,,oživení bez zaměstnanosti" počátku devadesátých let. Výroba a odbyt se dostaly na dno v březnu roku 1991. Ale míra nezaměstnanosti nadále rostla, a to o více než celý procentní bod, než dosáhla vrcholu při 7,6% v červnu 1992. Pokud jsou, jak já jsem přesvědčen, nejdůležitějšími ukazateli průběhu hospodářského cyklu oprávněný strach pracujících o zaměstnání a potíže s hledáním nového zaměstnání, pak nejhorší okamžik cyklu přišel v americké ekonomice plných patnáct měsíců po polooficiálním konci recese.

Tentokrát je vše ještě horší. Zvolíme-li za měřítko trendy v produkci, pak recese, která začala v březnu 2001, byla jednou z vůbec nejkratších a nejmírnějších: trvala méně než devět měsíců a zapříčinila nepatrný pokles hrubého národního produktu. Stejný obrázek dostaneme, poměřujeme-li situaci odbytem.

Podle nezaměstnanosti je ovšem tato recese jednou z nejhorších od dob světové krize, ne-li přímo tou nejhorší: dnes v USA pracuje o 2,1 milionu lidí méně než na vrcholu hospodářského cyklu před dvěma lety. Pokud ještě připočteme normální růst pracovní síly, rovná se dnešní schodek zaměstnanosti - v porovnání s hodnotou, jaké by zaměstnanost dosahovala, kdyby boom devadesátých let trval - 4,7 milionu pracovních míst.

Proč ale selhávají staré ukazatele hospodářského cyklu? Jednou z příčin je to, že Federální bankovní systém v posledních patnácti letech jednal odlišně. Většina dřívějších recesí nebyla tak úplně nechtěných: vyšší nezaměstnanost pomáhala snižovat inflaci, když překročila úroveň, na níž se Fed cítil bezpečně. Když Fed usoudil, že inflace už neznamená hrozbu, a změnil svůj primární krátkodobý cíl z posilování cenové stability na podporu produkce, většina předchozích recesí skončila. Nižší úrokové sazby způsobily, že se k lepšímu otočily všechny ukazatele hospodářského cyklu - produkce, odbyt, zaměstnanost a míra nezaměstnanosti.

Druhým důvodem je, že zhruba v letech 1970 až 1995 byl základní trend růstu produktivity relativně pomalý. Když produktivita roste pomalu, je velmi nepravděpodobné, že rostoucí produkci bude doprovázet klesání zaměstnanosti. Přibližně od roku 1995 byl ovšem základní trend růstu produktivity americké ekonomiky dosti rychlý: nikoliv 0,7% za rok, což je průměr za předchozích 25 let, ale 2% či 3%, ba možná dokonce víc. Navíc zatím všechny ukazatele naznačují, že základní potenciál růstu produktivity přetrvává.

Vezmeme-li do úvahy tyto dva faktory, je dnešní dilema NBER očividné. Na rozdíl od předchozích recesí tentokrát nedošlo k žádnému náhlému posunu v politice Fedu, která by dala všem makroekonomickým ukazatelům hospodářského cyklu shodný bod obratu. Navíc rychlý růst základní produktivity znamená, že přijatelné, ač podprůměrné oživení ve smyslu růstu produkce se pojí s klesající zaměstnaností a rostoucí mírou nezaměstnanosti.

Ponaučením je, že pokud máme nadále používat slovo ,,recese", musíme konečně definovat, co se jím přesně rozumí. Je recese jen obdobím klesající produkce? Nebo je recese obdobím, kdy se trh práce stává méně příznivým pro běžného pracovníka? Zda je americká ekonomika stále ještě v recesi, závisí na tom, jak na tuto otázku odpovíme.

Nejdůležitější není to, jestli je americké hospodářství v recesi, ale to, že staré kategorie prostě nesedí. Spojené státy jsou stále v recesi zaměstnanosti - ty ovšem v minulosti bývaly doprovázeny klesáním produkce, což dnes neplatí. USA zažívají oživení produkce - ta ovšem v minulosti (kromě let 1991 až 1992) bývala doprovázena zlepšováním situace na trzích práce, což dnes neplatí.

Změny v hospodářské politice a trend základní produktivity vytvořily stav, který adekvátně nepopisuje ani pojem ,,recese" ani pojem ,,expanze", tedy ve smyslech, v jakých se tyto termíny používaly ve druhé polovině 20. století. A právě to je, domnívám se, zdaleka to nejpodstatnější, co je třeba pochopit ohledně současné fáze hospodářského cyklu v USA.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured