Clemenceau kdysi řekl, že válka je příliš vážnou záležitostí, než aby mohla být svěřena generálům. Obdobně platí, že morálka je příliš vážnou věcí, než abychom ji svěřili filozofům, obzvlášť jde-li o morálku trhů. Ti, kdo sami sebe vnímají jako ochránce morálky, nebudou pravděpodobně pro trhy mít mnoho sympatií, kdežto ti, kdo trhům straní, obvykle hovoří o produkci, distribuci a hmotném majetku, tedy o všem, jen o morálce ne.

Trh má nicméně mnoho pozitivních morálních rysů. Uvažme ten, který popsal Adam Smith, jmenovitě vztah mezi osobní autonomií a soběstačností zajišťovanou právně svobodnou prací. ,,Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů," napsal Smith. ,,Nikdo nechce být závislý především na dobrodiní svých spoluobčanů, leda žebrák."

Tato pasáž je slavným vyjádřením užitku sobectví. Povšimněme si ale jejího tvrzení, že závislost je morálně ponižující. Thomas Carlyle a později Marx a Engels ostře napadali jak toto dovolání se sobectví, tak související růst vlivu ,,peněžních vazeb" jako nebezpečný útok na tradici, respektive zdroj odcizenosti člověka. Existuje přinejmenším to nebezpečí, že peněžní vazby mohou posilovat bezduchou odevzdanost práci a přesvědčení, že hodnota člověka pochází jedině z práce za úplatu, což může vést ke strachu ze závislosti na ostatních nebo k vyhýbání se důležitým, ale neplaceným činnostem.

Kladnou stránkou peněžních vazeb je ovšem svoboda a vlastní rozhodování, které vyplynulo ze svržení tradičních sociálních vztahů, jako bylo nevolnictví a otroctví, jež jedince naprosto podřizovaly vůli jeho pána. Peněžní vazby jedince nepodřizují ani vůli státu. Tato nezávislost byla Hegelovi stěžejním důvodem pro nezlomné přesvědčení, že živit se výdělečnou činností je jedním z klíčovým způsobů získávání představy o sobě samém.

Tržní vztahy navíc coby kladný rys posilují poctivost. Obchodníci, kteří se snaží budovat své podnikání na pevné základně pravidelných zákazníků, se jen stěží zapletou do podvodu. Společnosti, jež chtějí přilákat investory a udržet si je, usilují o finanční transparentnost.

Zřejmě nejdůležitější je to, že vytvářením stále pevnějších forem vzájemných vztahů přispívají tržní vztahy k mezinárodnímu míru. Jak zdůrazňoval Smith, jakmile nás k cizincům váže obchod, začneme je považovat nikoliv za barbary, nýbrž za potenciální dodavatele a zákazníky. Jinými slovy, kapitalismus dává vzniknout racionálnímu povědomí o jejich potřebách a zájmech.

Trhy také dokáží účinně obrušovat hrany náboženských a společenských antagonismů, a to tím, že vytváří pobídky ke spolupráci s těmi, již se od nás liší svou totožností i zásadním směřováním. Vzhledem k tomu, že jsme právě prošli nejkrvavějším stoletím v lidských dějinách, nejvyšší prioritou lidstva by mělo být rozšiřování pásma netečnosti vůči primárním cílům ostatních, tedy nejsou-li namířeny proti nám.

Sobecká netečnost ovšem neznamená absenci oboustranného zájmu. Sobectví se k zájmu obou stran váže, kdykoliv se prodavač zeptá: ,,Čím vám mohu posloužit?" Tento obrat bývá často vysmíván jako falešný a manipulující - nikoliv ovšem těmi, kdo žili ve společnostech, kde prodavači zákazníky přehlížejí. Komerčně motivovaná starostlivost prodavače skutečně postrádá opravdovou blahovůli a altruismus. Avšak z historického pohledu je schopnost trhu vytvářet sobeckou úctu k ostatním bezesporu lepší než její alternativy.

Sobecká starostlivost může samozřejmě vyústit ve falešnost , pocit neustálého prodávání sebe sama - či lépe řečeno, v pocit nezbytnosti stát se někým, koho lze prodat. To je přetrvávající téma moderní sociální kritiky, od Rousseaua přes ,,Smrt obchodního cestujícího" až po dnešek. Neutuchající vytváření nových potřeb - není-li vázáno smyslem pro slučitelnost novosti s našimi životy - nás může uvázat k žentouru neutěšené spotřeby.

Kapitalismus ale oproti minulosti také vytváří novější a komplexnější formy individuality. V předcházejících společnostech bylo postavení rolníka, řemeslníka či kupce často tím, co jej zcela určovalo. Být například členem cechu s sebou přinášelo úplnou soustavu sociálních rolí - ekonomických, právních, politických, ba i náboženských. Moderní tržní společnost se naopak zakládá na volnějších, dočasných vazbách, založených za účelem uskutečnění určitých hospodářských, kulturních či politických zájmů.

Tyto vazby vyžadují jen malou část jedincových zdrojů, někdy jen symbolický peněžní příspěvek. Výsledkem je to, že moderní jedinec může náležet k širší škále skupin, které jsou ovšem méně obklopující. Moderní vazby umožňují účast bez pohlcení. Jsem manželem a otcem, buddhistou, jazzovým fandou, molekulárním biologem, fotbalovým útočníkem a čtenářem modernistické prózy. Právě možnost být tímto vším najednou je historickou novinkou, vyvinuvší se v posledních několika staletích.

Tuto možnost volby lze z nemalé části přičíst trhu a riziko, jemuž čelíme, tkví v tom, že takto ohromný výběr může zrodit proteovské já bez pevných závazků ke komukoliv a k čemukoliv, pro než je v každé společenské smlouvě opěrným bodem úniková klauzule. Vědomí tohoto nebezpečí by nás ale nemělo vést ke ztrátě vnímavosti vůči zásadní skutečnosti: za mnohé z morálních výhod a koncepcí osobitosti, jež se v kapitalistických společnostech považují za samozřejmost, vděčíme z nemalé části kapitalismu samotnému.