TOKIO – Řecká fiskální krize otřásla trhy po celém světě. Během pouhých dvou let řecký rozpočtový deficit vyskočil ze 4 % HDP na 13 %. Teď se zdá, že jsou v ohrožení další země Evropské unie, a EU a Mezinárodní měnový fond se namáhají, aby krizi zarazili dřív, než se zachvěje další stát.

Problém nadměrného vládního zadlužení se ale neomezuje jen na EU. Vždyť japonský poměr zadlužení k HDP činí asi 170 % – mnohem víc než v Řecku, kde se údaj pohybuje kolem 110 %. Vzdor neradostné analogii se však japonská vláda podle všeho nedomnívá, že by problém bylo zapotřebí brát vážně.

Loňské všeobecné volby v Japonsku způsobily změnu režimu. Demokratická strana Japonska (DSJ) Jukia Hatojamy rozdrtila Liberálně demokratickou stranu, která vládla téměř bez přestávky půl století. Hatojamova vláda ale hodila za hlavu makroekonomický management a zrušila expertní komisi pověřenou diskusí o hospodářské a fiskální politice.

Namísto toho se vláda zaměřila za zvyšování výdajů, aby splnila své velkolepé předvolební sliby, včetně obrovských sum nových dotací pro domácnosti a zemědělce. V důsledku toho poměr daňových výnosů k celkovým výdajům v tomto fiskálním roce poprvé v japonských poválečných dějinách klesl pod 50 %. Bude-li vláda pokračovat tímto směrem, řada lidí očekává, že napřesrok se rozpočtový deficit ještě rozšíří.

Vzdor chabosti japonské fiskální pozice trh s japonskými vládními dluhopisy (JVD) zůstává stabilní, alespoň prozatím. Podobnou zkušenost mělo Japonsko i v 90. letech, pro zemi takzvané „ztracené dekádě“. Japonský rozpočtový deficit tehdy vystřelil poté, co praskla místní bublina realit, což způsobilo hospodářskou stagnaci. JVD ale nakupují převážně domácí organizace a domácnosti. Jinými slovy, vládní deficity financovaly obrovské úspory soukromého sektoru, takže navzdory zoufalým rozpočtovým poměrům nikdy nedošlo k úniku kapitálu tak jako v Řecku.

Tato situace se ale v poslední době zhoršuje, a to ze dvou příčin. Zaprvé, celkový objem JVD už je v poměru k monetárním aktivům domácností, které se pohybují kolem 1100 bilionu jenů, mimořádně vysoký. Během pouhých tří let úhrn JVD tento součet převýší. Z toho je zřejmé, že aktiva daňových poplatníků už nebudou vládní dluh krýt a pak se zřejmě trh s JVD zachvěje.

Zadruhé, japonská společnost stárne – a rychle. Míra úspor domácností v důsledku toho bude dramaticky klesat, takže pro soukromý sektor bude čím dál těžší rozpočtový deficit financovat. Stárnoucí populace navíc znamená další tlak na fiskální výlohy, vzhledem k vyšším výdajům za penze a zdravotní péči, přičemž silné japonské ročníky dovrší 65. rok života asi za pět let. Očekává se, že zvyšování výdajů za sociální zabezpečení započne kolem roku 2013, od nynějška už za tři roky.

Vzhledem k těmto faktorům se trh s JVD, doposavad stabilní, bude v nadcházejících letech potýkat s vážnými problémy. Poté, co nová japonská vláda po nástupu k moci od tohoto tématu odvrátila zrak, začala teď konečně diskutovat o zvýšení daní. Jednou možností je zvýšit spotřební daň, která v současnosti činí 5 % – v porovnání s ostatními průmyslovými zeměmi je tedy nízká.

Samotné vyšší daně ale fiskální černou díru Japonska neuzavřou. Nejpotřebnější je důsledný a stabilní makroekonomický management.

Takový management je možný. Ministerský předseda Džuničiró Koizumi se v letech 2001 až 2006 do japonských fiskálních problémů zostra pustil. Koizumi usiloval o menší vládu a stanovil jasně vyčíslené cíle fiskální konsolidace, včetně primární rozpočtové bilance za 10 let.

Koizumi kupodivu téměř uspěl. Primární schodek Japonska, který v roce 2002 dosahoval 28 bilionů jenů, snížil do roku 2007 na pouhých 6 bilionů jenů. Kdyby toto úsilí přetrvalo ještě dva roky, mohlo být dosaženo primárního rozpočtového přebytku. Jenže v uplynulých třech letech se rok co rok měnil premiér a ve fiskálních výdajích se uchytil populistický trend.

Nejvíc zapotřebí je, aby vláda DSJ obnovila komplexní řízení hospodářství. Zvýšení daní je jen jedna součást. Bez strategie růstu, bez snahy snížit vládní výdaje a bez politiky usilující o zastavení deflace se problém zvýšením daní nevyřeší. Ostatně někteří ekonomové se obávají, že fiskální krize by mohla propuknout i po zavedení vyšších daní.

Až k tomu dojde, dopady na sousední země – a na světovou ekonomiku – budou ve srovnání se současným evropským problémem obrovské. Vždyť Japonsko stále je druhou největší ekonomikou světa, tvoří asi třetinu HDP Asie a 8 % globálního výstupu, kdežto v EU činí podíl Řecka na HDP zhruba 3 %.

V některých zemích ke zlepšení fiskálního postavení pomohly nižší vojenské výdaje a nižší úrokové sazby. V případě Japonska ale vojenské výdaje už nízké jsou a pro úrokové sazby platí totéž. To znamená, že fiskální záchrana bude mimořádně těžká, pokud jednou malér nastane – což zdůrazňuje naléhavou potřebu skutečné vůdčí schopnosti politiků.