Co je příčinou náchylnosti k radikalismu u mladých muslimů na Západě? Čím to, že zkušenost rostoucí generace muslimů Západu vede jejich nevelkou menšinu k tomu, že považují násilí za řešení svých hospodářských a politických dilemat a sebevraždu za odměnu a spásu?

Británie, která si brzy připomene výročí loňských bombových útoků v Londýně, představuje při hledání odpovědí na tyto otázky modelový případ. Z pohledu mladých britských muslimů náš globalizovaný svět zpochybňuje klíčová přesvědčení, čímž narušuje stabilitu jejich identity, a tudíž burcuje k obranné reakci. Britské občanství samozřejmě garantuje svobodu slova a práva menšin a mladí muslimové z toho plně těží. Této volnosti ovšem využívají k prohlubování rodinných a kulturních vazeb k uzavřenému světu jejich zděděné muslimské totožnosti, zejména k jeho politice.

V praxi to znamená, že mnozí mladí muslimové jsou zcela zaujatí děním v arabském a muslimském světě. Vidí to, co mají před očima: region, kde se autokratické státy jeví zkorumpované a ochromené. Vidí ovšem také bezprecedentní míru nepřátelství ze strany Západu, přičemž se zdá, že se režim za režimem dostává do ohrožení nebo čelí chaosu. Afghánistán, Irák, Palestina a teď Írán: všechny tyto státy se zdají být vystaveny útoku v rámci „globální války proti teroru“. Z perspektivy bezpočtu mladých muslimů to v důsledku vypadá, že strategická rozhodnutí Západu jsou z podstaty protiislámská.

Toto silné zaměření na Střední východ je jádrem politiky mladých muslimů na britských vysokých školách, v mešitách i ve webovém prostoru. Byť většina z nich nepodporuje pákistánského Parvíze Mušarafa, egyptského Husního Mubaraka ani rodinu Saúdovců, západní kritiku těchto lídrů vnímají jako pokrytectví, jehož záměrem je manipulovat a marginalizovat – ostatně, Západ skutečně nechce tyto režimy zahnat příliš daleko.

Přístup k internetu, satelitní televize a cestování přivádějí tyto mladé muslimy do společenství, které sdílí jejich vizi i jejich zlost. Technika tedy zvyšuje napětí, která existují mezi mechanismy moderní svobodné společnosti a pocitem obrovského spiknutí proti muslimům. To vedlo ke vzniku trhliny mezi nadějemi mladých muslimů na úspěšný život na Západě a tím, co by si přáli pro své muslimské bratry a sestry, kteří zažili tolik ošklivých zklamání.

Jak se mladí muslimové v Británii (a po celém Západě) snaží manévrovat mezi různými a často protichůdnými stránkami své identity, objevily se tři zřetelné tendence.

• Sekulární a pragmatická reakce, která z islámu činí soukromou věc;

• Konzervativní postoj, jenž slučuje kulturní, náboženské a rodinné vazby s „britskostí“;

• Radikální reakce na domnělý střet mezi zahraničními politikami jejich nových domovů a blahem islámského světa.

Mesianistické vlny ze Středního východu, které zasahují jak školy, tak mešity, přispívají k posunu mladých muslimů k radikalismu. Jednu takovou vlnu vytváří konzervativní saúdská/wahhábitská vzdělávací soustava, která se zakládá na konceptu al-wala’ wa al bara’ , oddanosti systému a nepřátelství k bezvěrcům. Tyto osnovy, exportované na Západ prostřednictvím tučných saúdských dotací, jsou silně prošpikované denunciacemi nevěřících a vyzývají k džihádu. Stvořené k zajištění legitimity saúdské monarchie na domácí scéně, tyto osnovy vštěpují mladým západním muslimům hodnoty, kterou jsou v rozporu s otevřenými a svobodnými společnostmi.

Britská vláda si nebezpečí začíná uvědomovat a snaží se došlápnout si na školy a mešity, které šíří nenávist. Tato represe je zatím bohužel jen reaktivní a krátkozraká, bez jasné dlouhodobé vize ohledně podoby islámského vzdělávání na Západě. Pouze tak stupňuje obavy mladých muslimů, že jsou v hledáčku jako cíl perzekucí.

Jedna potíž reakce britské vlády spočívá v tom, že muslimy řadí do škatulky jako právě takové: muslim. Vymezováním lidí na základě jejich náboženství se vytrácejí nuance – co do národnostní identity a míry ortodoxie. To nahrává radikálům, neboť to z islámu činí ústřední prvek totožnosti.

Tento proces se ve skutečnosti odráží ve 22 arabských zemích, kde náboženská ortodoxie vylučuje jakoukoli významnější liberální politickou opozici. Za takových okolností se mešita stává jediným veřejným prostorem, kde lidé mohou vyjádřit své politické názory. Zpolitizování mešity se v Británii naneštěstí stalo normou.

Islámská radikalizace a teror nemusí na Západě nadále vzkvétat. Navzdory jejich zklamáním ze zahraniční politiky západních zemí jsou mladí muslimové vystaveni jejich nepopiratelnému demokratickému duchu. V současnosti mohou sice vyhledávat hlubší spojení se svou muslimskou identitou, ale poněvadž se naučili zpochybňovat autority, není pravděpodobné, že by přijali rigidní tradice svých rodičů a islámu. Tak jako ostatní mladí lidé okolo nich chtějí být hybateli svého vlastního osudu.

Tato touha mění islám, zejména na Západě. Základní texty zůstávají tytéž, ale jejich interpretace a uplatnění náboženství v životech lidí už se liší. Mladí muslimové, obzvlášť na Západě, se stávají příkladem, který začíná rezonovat i na Středním východě, navzdory rozsáhlé státní represi.

Úkolem pro západní zákonodárce je pochopit vzájemnou propojenost zahraniční a domácí politiky. Musí začít brát vážně poskytování podpory legitimní demokratické reprezentaci v muslimských zemích, neboť jedině tak se začnou jevit méně pokrytecky. Musí také dbát na to, aby kariérní příležitosti pro jejich muslimské občany byly stejně otevřené jako pro všechny ostatní.

Krátce, je třeba, aby mladí muslimové na Západě věřili, že demokratické principy jsou v zahraničí dodržovány a doma rovnoprávně uplatňovány. Jedině až se bude všeobecně sdílet toto přesvědčení, zoufalství přestane podněcovat terorismus a na sebevražedné atentáty se začne pohlížet jako na obscénní povolání.