PRINCETON – Pro západní oči byla blízkovýchodní politika znovu postavena na hlavu. Teokratičtí íránští mullové umožnili zvolení Hasana Rúháního – muže, jenž ve svém prvním projevu po zvolení prezidentem oznámil, že jeho vítězství je „vítězstvím moudrosti, umírněnosti a uvědomělosti nad fanatismem a špatným chováním“.
Íránci – které zjevně překvapila skutečnost, že kandidát, jehož podpořila většina z nich (na úkor šesti kandidátů zastávajících tvrdší linii), opravdu zvítězil – hromadně vyšli do ulic a začali oslavovat vítězství „pro lid“. Jistě, volby byly předem pečlivě kontrolované: všichni kandidáti, kteří mohli skutečně zpochybnit autoritu nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, byli z volebního souboje předem vyřazeni. V rámci těchto mantinelů však vláda umožnila, aby se hlasy občanů sečetly.
O dům dál v Turecku se mezitím Západem oblíbený islámský demokrat, premiér Recep Tayyip Erdoğan, snažil pomocí buldozerů, slzného plynu, vodních děl a gumových projektilů vyčistit Taksimské náměstí a Geziho park v centru Istanbulu a zbavit je pokojných demonstrantů, kteří se nechtěli podřídit jeho vůli. Erdoğanova teorie vládnutí vypadá zřejmě tak, že jelikož ho zvolila většina Turků, která ho stále podporuje, je každý, kdo se postaví proti němu, terorista nebo loutka zlověstných zahraničních sil. Premiér zjevně nevidí žádný prostor pro legitimní opozici, pro myšlenku, že dnešní většina může být zítřejší menšinou a že pravidla hry musí umožňovat, aby byly slyšet obě strany.
PRINCETON – Pro západní oči byla blízkovýchodní politika znovu postavena na hlavu. Teokratičtí íránští mullové umožnili zvolení Hasana Rúháního – muže, jenž ve svém prvním projevu po zvolení prezidentem oznámil, že jeho vítězství je „vítězstvím moudrosti, umírněnosti a uvědomělosti nad fanatismem a špatným chováním“.
Íránci – které zjevně překvapila skutečnost, že kandidát, jehož podpořila většina z nich (na úkor šesti kandidátů zastávajících tvrdší linii), opravdu zvítězil – hromadně vyšli do ulic a začali oslavovat vítězství „pro lid“. Jistě, volby byly předem pečlivě kontrolované: všichni kandidáti, kteří mohli skutečně zpochybnit autoritu nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, byli z volebního souboje předem vyřazeni. V rámci těchto mantinelů však vláda umožnila, aby se hlasy občanů sečetly.
O dům dál v Turecku se mezitím Západem oblíbený islámský demokrat, premiér Recep Tayyip Erdoğan, snažil pomocí buldozerů, slzného plynu, vodních děl a gumových projektilů vyčistit Taksimské náměstí a Geziho park v centru Istanbulu a zbavit je pokojných demonstrantů, kteří se nechtěli podřídit jeho vůli. Erdoğanova teorie vládnutí vypadá zřejmě tak, že jelikož ho zvolila většina Turků, která ho stále podporuje, je každý, kdo se postaví proti němu, terorista nebo loutka zlověstných zahraničních sil. Premiér zjevně nevidí žádný prostor pro legitimní opozici, pro myšlenku, že dnešní většina může být zítřejší menšinou a že pravidla hry musí umožňovat, aby byly slyšet obě strany.