Thursday, April 24, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Přivolávání maléru, jemuž se lze vyhnout

Snad je to přehnanou podrážděností či působením globální finanční volatility posledních let – krizí v Mexiku v letech 1994-5, ve východní Asii mezi lety 1997-98, v Rusku roku 1998 a pak v Brazílii, Turecku a Argentině –, avšak v nás ekonomech dnes měnové záležitosti a možné budoucí katastrofy vzbuzují nejsilnější znepokojení za mnoho desítek let.

Naposledy své obavy z finančních rizik, jež si svět chystá do budoucna, vyjádřila nahlas tento měsíc Banka pro mezinárodní platby (BIS) sídlící ve Švýcarsku. „Všechny země zasažené finanční krizí… prošly velice prudkým zpomalením,“ říká BIS o nedávné minulosti. Pak uvádí „případy globální nerovnováhy běžných účtů“, zejména „vnější deficit USA“, k němuž poznamenává, že je „bezprecedentní u státu s rezervní měnou, aby deficit běžného účtu dosahoval takového rozsahu“. Krátce, svět se stal „čím dál náchylnějším k finančním turbulencím“.

BIS naznačuje možnost finanční krize, která by s ohledem na to, že v jejím středu by byly USA, přesahovala alespoň o jednu řádovou hodnotu všechny krize, k nimž došlo od roku 1933. Přesto BIS na toto riziko reaguje tím, že udílí obvyklá učebnicová doporučení. Státy, jejichž politiky a hospodářství jsou mimo rovnováhu, by měly své politiky upravit, aby rovnováhu obnovily: „státy hospodařící se schodkem by měly snížit tempo růstu domácích výdajů tak, aby bylo nižší než tempo růstu domácí výroby. Pokud by své měny nechaly v reálných hodnotách devalvovat, jejich výrobky by dosáhly vyšší konkurenční schopnosti a taktéž by vznikla pobídka k tomu, aby se produkce přesouvala od neobchodovatelných k obchodovatelným statkům.“

To je zdvořilá šifra ekonomů nesoucí to poselství, že USA musí postupně snižovat svůj rozpočtový deficit, zatímco ostatní země – jako Čína a Japonsko – musí pozvolna nechávat hodnotu dolaru klesat a hodnoty svých vlastních měn stoupat. Takže BIS nenavrhuje ani nic nového, ani obzvlášť poutavého.

Obrátíme-li se však k americké vládě, uvidíme ohromnou přetvářku, že současný rozpočtový deficit není problém. Jak poznamenal význačný pozorovatel federálního rozpočtu USA Stan Collender: „Zdá se, že nikdo z těch, kdo zodpovídají za federální rozpočet, se vlastně o rozpočet nezajímá.“ Není to proto, „že by rozpočtové výbory byly příliš zaneprázdněné…. Bílý dům i Senát… si s ničím hlavu nelámou…, [protože] se jim nechce.“ Ředitel Úřadu pro řízení a rozpočet v Bushově administrativě Josh Bolten „je bezmála neviditelný,“ zatímco „prezident a viceprezident… se vyhýbají veřejným vyjádřením k rozpočtu.“

Abychom v tomto bodě hovořili jasně: nejde o to, že by politici toužící prosazovat fiskální konsolidaci nedokázali dát věci do pohybu; jde o to, že neexistují politici – alespoň mezi těmi, kdo mají vliv na sestavování agendy –, již by se vůbec snažili směřovat USA k přijetí zodpovědnější fiskální politiky.

To je ošklivé selhání zodpovědnosti lídrů. Vlády, jež uskutečňují politiky, které vytvářejí neudržitelné nevyváženosti – ať jde o fiskální laxnost USA nebo čínské zavěšení měny –, tak činí kvůli tomu, co považují za významné politické důvody. Vyzývat je k tomu, aby své politiky změnily a přispěly tak k obecnému celosvětovému prospěchu z finanční stability, je marné, nevidí-li, že ostatní také mění své politiky, jednají zodpovědně a přispívají k všeobecnému blahu.

Mezinárodní koordinace politik potřebuje lídra, prvotního iniciátora. Avšak třebaže USA se coby největší světová ekonomika k takové roli hodí nejvíc, dosud se své úlohy nedokázaly ujmout. Ministr financí John Snow nevěnoval veřejně rozpočtu téměř žádný čas, ale spoustu veřejného času věnoval Číně. Republikánští političtí hybatelé se mnohem méně zajímají o národní úspory než o ztráty pracovních míst ve výrobním sektoru.

„Takže co je tu ještě nového?“ můžete se ptát – a plným právem. Seznam záležitostí, u nichž se Bushova administrativa nedokázala ujmout vedení, je dlouhý a neschopnost učinit kroky ke zmenšení rizika budoucí finanční kalamity určitě nepatří na přední místa v tomto žebříčku. Celá Bushova administrativa je sledem nezdarů při vedení země, takže proč pořád omílat její žalostný finanční management?

Z čistě praktického pohledu jedním důvodem je to, že zajistit globální finanční stabilitu je záležitost, u níž lze dosáhnout skutečného pokroku relativně snadno. Bushově administrativě je možná jedno, že snižování schodku je tou správnou politikou pro Ameriku, ale snad by se o věc začala mnohem víc zajímat, kdyby byla formulována jako nezbytný předpoklad pro změny politik v zahraničí, které by snížily tlak dovozů na domácí zaměstnanost ve výrobním sektoru.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured