Přivolávání maléru, jemuž se lze vyhnout

Snad je to přehnanou podrážděností či působením globální finanční volatility posledních let – krizí v Mexiku v letech 1994-5, ve východní Asii mezi lety 1997-98, v Rusku roku 1998 a pak v Brazílii, Turecku a Argentině –, avšak v nás ekonomech dnes měnové záležitosti a možné budoucí katastrofy vzbuzují nejsilnější znepokojení za mnoho desítek let.

Naposledy své obavy z finančních rizik, jež si svět chystá do budoucna, vyjádřila nahlas tento měsíc Banka pro mezinárodní platby (BIS) sídlící ve Švýcarsku. „Všechny země zasažené finanční krizí… prošly velice prudkým zpomalením,“ říká BIS o nedávné minulosti. Pak uvádí „případy globální nerovnováhy běžných účtů“, zejména „vnější deficit USA“, k němuž poznamenává, že je „bezprecedentní u státu s rezervní měnou, aby deficit běžného účtu dosahoval takového rozsahu“. Krátce, svět se stal „čím dál náchylnějším k finančním turbulencím“.

BIS naznačuje možnost finanční krize, která by s ohledem na to, že v jejím středu by byly USA, přesahovala alespoň o jednu řádovou hodnotu všechny krize, k nimž došlo od roku 1933. Přesto BIS na toto riziko reaguje tím, že udílí obvyklá učebnicová doporučení. Státy, jejichž politiky a hospodářství jsou mimo rovnováhu, by měly své politiky upravit, aby rovnováhu obnovily: „státy hospodařící se schodkem by měly snížit tempo růstu domácích výdajů tak, aby bylo nižší než tempo růstu domácí výroby. Pokud by své měny nechaly v reálných hodnotách devalvovat, jejich výrobky by dosáhly vyšší konkurenční schopnosti a taktéž by vznikla pobídka k tomu, aby se produkce přesouvala od neobchodovatelných k obchodovatelným statkům.“

https://prosyn.org/I7Nw4Incs