MIAMI – Lze se naučit inovacím? Jsou inovace něčím, co si člověk může osvojit ve škole?

Po přečtení literatury od několika předních světových expertů na inovace – Claytona Christensena, Henryho Chesbrougha, Johna Kaa, Jamese Andrewa a Harolda Sirkina – jsem byl fascinován, ale bohužel také frustrován. Inovace jsou výrobou nových znalostí, které vytvářejí hodnotu. Jejich podstatou jsou svěží myšlenky, jež dávají vzniknout novátorským výrobkům, službám a procesům, novým metodám řízení a originálním konstrukcím a vynálezům, které přinášejí větší zisky firmám, regionům i státům.

Většina expertů se shoduje, že na otázku, jak inovovat, neexistují žádné univerzální formule nebo recepty. Je však možné vytvářet příhodné podmínky – filtrovat myšlenky, uskutečňovat plány a tím usnadňovat tvořivost –, v nichž mohou inovace vzkvétat?

Manažery lze možná naučit, jak podněcovat inovace vytvářením prostředí, které stimuluje a povzbuzuje svobodu jednotlivce, tvořivost a konstruktivní kritiku. Inovace jsou pravděpodobnější tam, kde se lze zpěčovat omezením a autoritám, kde jednotlivci i skupiny smějí ignorovat konvence, kde je povoleno a podněcováno mísení myšlenek, lidí a kultur a kde metody řízení umožňují firmám a průmyslovým odvětvím co nejrychleji si uvědomovat a identifikovat chyby a brát si z nich ponaučení.

A především budou inovace vzkvétat všude tam, kde se uznává, že musí být otevřené vůči fyzickému i myšlenkovému světu a že by všichni měli být připraveni na nejistotu, poněvadž žádná firma, žádný proces a žádný vynález nemá zaručenou budoucnost. Inovace mohou růst ještě více, pokud si firmy a manažeři uvědomí, že i ty nejúspěšnější společnosti – i ty, které „udělaly všechno správně“ – mohou zchřadnout a zaniknout. Stručně řečeno se inovace skutečně rozvinou pouze při pochopení, že se svět rychle mění, že je mimořádně dynamický a rozkolísaný a že budoucnost nelze předvídat.

Jsou to skvělé myšlenky, ale když jsem procházel zmíněné texty, zjistil jsem, že mi připadají dosti povědomé – měl jsem pocit, že jsem je už nějak a někde studoval. Záhy jsem si uvědomil, že tyto chytré myšlenky už rozvinula teorie znalostí a filozofie vědy. Inovace jsou skutečně pouhou podmnožinou vědeckých znalostí.

Škola racionální kritiky tvrdí, že když existující teorie nedokážou vysvětlit ani vyřešit aktuální problémy, bude formulace nových hypotéz – a tím i nové vědecké znalosti – podobně jako inovace pravděpodobněji vzkvétat tam, kde se otevřeně povoluje a podněcuje konstruktivní kritika. Také zde poměrně často dochází k formulaci nových myšlenek a hypotéz daleko od autority expertů, poněvadž experti se podobně jako manažeři v podnikatelské sféře často stávají zajatci své specializace a prostředí.

Vědecké znalosti se budou s vyšší pravděpodobností objevovat v prostředí, kde se akceptuje, že neexistují žádné předepsané nebo logické metody pro formulaci hypotéz, že tyto hypotézy mohou být výsledkem náhlé inspirace nebo že mohou vycházet ze snů, z jiných oborů nebo od lidí, kteří vykonávají odlišné profese nebo se pohybují v odlišném prostředí.

Jakmile je formulována přijatelná hypotéza, musí se porovnat se všemi existujícími teoriemi a se všemi dostupnými zkušenostmi a informacemi. Musí podléhat otevřené kritice ze všech směrů, a pouze když tyto zkoušky a kritiku přežije, lze ji přijmout jako zkusmý a předpokládaný nový poznatek. Vědu a vědomosti netvoří myšlenky, které zvítězily, nýbrž které přežily ustavičné a systematické úsilí o jejich vyvrácení. Teorie nejsou nikdy jisté a vždy musí být připraveny na nejistou budoucnost. Případně jak to formuloval Karl Popper, pravda není nikdy definitivní a omyl je vždy pravděpodobný.

Žádná kniha o inovacích, kterou jsem četl, nenachází spojitost mezi inovacemi na jedné straně a teorií znalostí a filozofií vědy na straně druhé. To je nešťastné, poněvadž na teorii inovace se mohou vztahovat všechny otázky, dohady a odpovědi, které již tyto disciplíny v souvislosti s vědeckými poznatky rozvinuly. Kdyby se studenti podnikatelských škol a budoucí manažeři ponořili do filozofie vědy, nebyli by jen poučenější a více si nevážili vědy, ale také by se mohli stát preciznějšími a kompetentnějšími, mít větší úctu k jiným oborům a projevovat více pokory.

Profesoři a studenti filozofie by zároveň mohli těžit z otázek, s nimiž se potýkají firmy a průmyslová odvětví. Mohli by rozšířit svůj záběr a zjistit, že také oni mohou přispívat k produktivitě firem, sektorů i celé ekonomiky. Je však nejvyšší čas, aby některé základní zásady teorie znalostí a filozofie vědy pronikly do osnov podnikatelských škol.