Den před vyhlášením ohromujících výsledků voleb v Indii byl opravdovým klidem před bouří. Namísto smělých prohlášení jednotlivých stran se prováděly tiché výpočty možných aliancí, poněvadž všichni předpokládali, že v parlamentu vznikne patová situace. Dvanáctého května však vypukla „tandava" - forma indického tance, při němž je vše obráceno vzhůru nohama, jakéhosi tance zkázy.

Indická politika se skutečně vzhůru nohama obrátila a Indický národní kongres (INC), zdánlivě bez života a bez silného vůdce, se náhle vzepjal k volebnímu vítězství. S tímto vítězstvím přichází také opětovný vzmach nehrúovsko-gándhíovského rodu, který dominoval zdejší politice již od získání nezávislosti před půlstoletím.

Nejvýznamnějším faktorem tohoto úžasného obratu byl hněv voličů na Indickou lidovou stranu BJP (Bháratíj džanta pártí). Ta byla nejdůležitějším členem vládnoucí Národní demokratické aliance (NDA), která zemi přinesla nevídaně vysoké tempo růstu, ale její politika a zejména její jazyk podle všeho zároveň opomíjely drtivou většinu chudých Indů, kterým nová ekonomika země, založená na vyspělých technologiích, přinesla jen pramalý užitek. BJP vedla kampaň, jako by si zasloužila korunovaci za mnoho změn k lepšímu, o které se přičinila. Místo korunovace však dali indičtí voliči přednost opětovnému vzestupu Gándhíů.

Bilance INC jakožto nejúspěšnější samostatné strany a její koalice jakožto nejúspěšnějšího uskupení s 219 mandáty je nejvíce udivujícím výsledkem v dějinách indické volební politiky, stejně jako ohromujících 63 mandátů pro levici. Díky vnější podpoře ze strany levice - pokud se ta nebude přímo podílet na vládě - se zdá, že se v průběhu několika dní stane předsedkyní indické vlády Sonia Gándhíová, v Itálii narozená vdova po jednom premiérovi (svém zavražděném choti Rádžívovi) a snacha někdejší premiérky (Indiry).

Není pochyb o tom, že volební výsledek je fackou do tváře zlých jazyků, které tvrdily, že Sonia Gándhíová je vzhledem ke svému zahraničnímu původu nezpůsobilá k vládnutí, a předáci NDA dokonce na tomto obvinění postavili svou předvolební kampaň. Dáma, která vyvolala v indické politice tsunami, si však po celou dobu zachovávala příslovečnou vyrovnanost. Její klid a soustředění na chudé nějakým způsobem přesvědčily voliče opomíjené novou indickou ekonomikou, že ona je s nimi. A ačkoliv INC neslíbil, že zruší jakékoliv reformy zavedené BJP, podařilo se mu proměnit svou duši a stát se hlasem indických zbídačelých mas.

Soniino vítězství se stalo téměř jednomyslným verdiktem upřednostňujícím politiku sjednocování - hospodářského, sociálního i kulturního - před rozvratnictvím a xenofobií BJP. Nakonec to bylo neúnavné vychvalování hospodářských úspěchů, hinduistický šovinismus a „videši" (zahraniční) invektivy proti Sonii ze strany BJP, co přiklonilo onu druhou Indii, totiž Indii chudoby, na stranu poraženeckého a dlouho odepisovaného Indického národního kongresu. Zřejmě nikde nebyla tato tendence patrnější než ve státech Gudžarát na západě a Tamilnádu na jihu země, kde dva hlavní ministři vedli kromobyčejně zlovolnou kampaň proti italské „bahu" (manželce).

Soniou vedený INC povstal z politické pustiny a prokázal, že má odvahu i elán stát se motorem změny. Proč však NDA, která tolik změnila Indii, vlastně utrpěla takový volební debakl, že odešla s výpraskem téměř ve všech koutech země? Jedním z důvodů je zášť, kterou k ní chová stomilionová menšina indických muslimů. Nesmírně početní indičtí muslimové nikdy nezapomenou na masakr v Gudžarátu před pouhými pár lety, kde guvernér z BJP evidentně přimhouřil oči a dopustil povraždění bezpočtu muslimů.

Rovněž státním zaměstnancům se BJP znelíbila. Obávali se ztráty zaměstnání a také špatně placeného předčasného odchodu do výslužby. Vzhledem k dramatickému poklesu úrokových sazeb nepodporovali lidé v důchodu BJP, poněvadž bylo ohroženo jejich finanční zajištění. Předáci BJP navíc přepjali otázku hinduistické příslušnosti „hindutva" a Rámova chrámu tak směšným způsobem, že se sekulárně zaměření lidé od strany odvrátili, přestože jinak oceňovali hospodářský pokrok země. Střední třída a chudí venkované propadli pocitu marnosti, protože z „pohodového" rozpočtu BJP neměli vůbec žádný prospěch.

Pak už stačilo jen přihodit libovolné množství finančních skandálů politiků BJP a nebylo divu, že rozlícení voliči sesadili vládu. Lidé si přáli změnu a Sonia Gándhíová jim změnu slíbila.

Jaké změny Gándhíová nastolí, zůstává terčem dohadů. Její vítězství se zrodilo z politiky odporu a z jejího jména, které u chudých venkovských i městských Indů dodnes působí magickým dojmem. Má-li však opětovný vzestup Gándhíů skončit úspěchem, bude muset být Sonia v politice neméně efektivní kouzelnicí, jakou se projevila během předvolební kampaně.