Monday, November 24, 2014
0

Indie, nebo Čína?

DILLÍ – Když americký prezident Barack Obama navštívil v listopadu Indii a pochválil její představitele za rostoucí úspěchy a zdatnost jejich ekonomiky, vrátila se do centra dění nevyslovená otázka: Poroste Čína rychleji než Indie donekonečna, anebo ji Indie v brzké době předstihne?

Kořeny tohoto soutěžení sahají až do roku 1947, kdy Indie získala nezávislost a určujícím rysem země se stala demokracie, zatímco Čína se s úspěchem Mao Ce-tunga po Dlouhém pochodu uchýlila ke komunismu. Očekávalo se, že se obě země považované za „spící obry“ v nějaké fázi ze svého spánku probudí. Protože však tehdejší módní růstový model kladl hlavní důraz na akumulaci kapitálu, všeobecně se soudilo, že Čína má výhodu, protože může zvedat úrokovou sazbu výše než Indie, kde demokracie omezovala míru, do jaké lze obyvatelstvo zdaňovat za účelem zvýšení domácích úspor.

Nakonec však oba obři spali dál – Čína do 80. let a Indie do počátku 90. let –, a to především proto, že obě země přijaly za svůj kontraproduktivní politický rámec, jenž ochromoval produktivitu jejich investičního úsilí.

Indie vsadila na pomýlené ekonomické argumenty, začala prosazovat soběstačnost v oblasti obchodu a odmítala příliv kapitálových investic. Kromě toho v masovém měřítku zažívala hospodářský intervencionismus včetně šíření státních firem i do oblastí mimo rámec veřejných služeb. V Číně byly výsledky podobné, neboť s přijetím komunismu šla ruku v ruce politika soběstačnosti a masivní role státu v ekonomice.

Teprve když postupně demontovali své neefektivní politické rámce ve prospěch „liberálních“ reforem, začali oba obři kráčet vpřed. Závod se rozpoutal nanovo. A také tehdy se Čína zdála být koněm, na kterého je dobré si vsadit: zaznamenávala vyšší růst, poněvadž svůj politický rámec změnila daleko rychleji, než to umožňuje demokracie. Existují však dobré důvody předpokládat, že čínská výhoda autoritářství nepotrvá věčně.

Za prvé sice autoritářství může urychlit reformy, ale zároveň může představovat vážný handicap. Kdysi před lety, když byli ještě naživu Mao i Čou En-laj, dostala expertka Kolumbijské univerzity na Rusko Padma Desaiová otázku, jak vidí budoucí růstové vyhlídky Číny. Desaiová odpověděla: záleží na tom, zda jako první zemře Mao, anebo Čou – měla tím na mysli, že v silně centralizovaném systému mohou být cesty růstu nevyzpytatelné a podléhat výkyvům.

Ze zkušeností odjinud – a dnes už koneckonců i z Číny – navíc víme, že zrychlující se růst podněcuje politické aspirace. Zareagují na ně čínské úřady ještě větším útiskem jako v případě disidentů a hnutí Fa-lun-kung, což povede ke sporům a rozvratu, anebo novým požadavkům obyvatelstva vyhoví a přistoupí na větší míru demokracie?

I zde platí, že kvůli autoritativní politice nemůže Čína profitovat z inovací závislých na softwaru, protože jde o nástroj, jehož prostřednictvím může vzkvétat odpor a který může podvracet totální kontrolu nad obyvatelstvem. Jak poznamenal jeden šprýmař, PC (osobní počítač) a CP (komunistická strana) nejdou dost dobře dohromady.

A konečně platí, že čínský růst musí být dál odkázaný na využívání vnějších trhů, což ho ve světě, pro který jsou ve stále větší míře prvořadým zájmem demokracie a lidská práva, činí zranitelným. V takovém světě lze spolehlivě očekávat přetrvávající spory a handrkování se o čínský vývoz.

Rovněž ekonomické faktory hovoří proti vyhlídkám Číny. Po mnoho let měla Čína možnost využívat – slovy Karla Marxe – „záložní armádu nezaměstnaných“, aby mohla rapidně růst a nemusela se potýkat s omezeným počtem pracovních sil, takže akumulace kapitálu nepřinášela stále nižší výnosy. Vzhledem k čínské politice jednoho dítěte a absenci adekvátní infrastruktury (včetně bydlení) v rychle rostoucích oblastech však dnes začíná být pracovní síly nedostatek a mzdy se zvyšují.

V ekonomickém žargonu byla nabídková křivka práce plochá, ale nyní se ohýbá směrem vzhůru, takže rapidně se zvyšující poptávka po práci v důsledku rychlého růstu žene nahoru mzdy. To znamená, že se Čína znovu začíná vracet na zem, neboť i zde se akumulace kapitálu setkává s menším počtem pracovních sil a růst se zpomaluje.

Naproti tomu Indie má daleko vyšší nabídku pracovní síly a také příznivější demografický profil, takže pracovní síla nebude brzdou ani při dalším zvyšování indického tempa investic. Indie se tak stane novou Čínou z předchozích dvaceti let.

Na rozdíl od Číny, kde byly hospodářské reformy rychlejší a úplnější, má navíc Indie stále kam postupovat: privatizace, reformy trhu práce a otevření maloobchodního sektoru větším a efektivnějším provozovatelům, to vše Indii teprve čeká – a jakmile k tomu dojde, získá indické tempo růstu další stimul.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured