MELBOURNE – Dali jste si nějaká novoroční předsevzetí? Možná jste si předsevzali, že si zlepšíte fyzičku, zhubnete, našetříte nějaké peníze nebo omezíte pití alkoholu. Nebo vaše předsevzetí mohlo být altruističtější: pomoci potřebným či zmenšit svou uhlíkovou stopu. Jestlipak ale své předsevzetí dodržujete?

Z roku 2010 jsme zatím mnoho neodkrojili, ale studie dokládají, že dodržovat novoroční předsevzetí alespoň měsíc se zdaří necelé polovině těch, kdo si je dají. Co nám to říká o povaze člověka a o naší schopnosti žít prozíravě či eticky?

Část problému samozřejmě tkví v tom, že si předsevzetí dáváme proto, abychom udělali něco, co bychom jinak zřejmě neudělali. Jedině anorektik by si předsevzal, že si aspoň jednou týdně dá zmrzlinu, a jedině workoholik, že stráví víc času před televizí. Nový rok tedy využíváme jako příležitost, abychom se pokusili změnit chování, které se bude zřejmě měnit jen těžko. Neúspěch tím pádem není nikterak vzdálenou možností.

Předsevzetí si nicméně dáváme zřejmě kvůli přesvědčení, že by bylo nejlepší udělat právě to, co jsme si předsevzali. Jenže když už jsme se tak rozhodli, proč to prostě neuděláme? Už od Sókrata je tato otázka pro filozofy oříškem. V Prótagorovi, jednom z Platónových dialogů, Sókratés říká, že se nikdo nerozhoduje pro nic, co by pokládal za špatnost. Zvolit si zlo je tedy jistým omylem: lidé se ho dopouštějí, jen pokud jej považují za dobro. Pokud lidem ozřejmíme, co je nejlepší, domnívali se zřejmě Sókratés a Platón, budou se tak chovat. Strávit toto učení je ale těžké – těžší než spořádat ještě jeden kousek koláče, o němž víme, že pro nás vůbec není dobrý.

Aristotelés se na věc díval jinak a jeho pohled lépe zapadá do naší každodenní zkušenosti s vyhýbáním se tomu, co víme, že je nejlepší. Rozum nám sice může říkat, co je nejlepší, myslel si, ale v konkrétním okamžiku nad naším rozumem převáží city nebo touha. Problémem tedy není nedostatek poznání, ale neschopnost rozumu ovládnout další, mimorozumové aspekty naší přirozenosti.

Tento názor podporují soudobé vědecké práce, které dokládají, že většina našeho chování vychází z mžikových, instinktivních, emocionálně založených reakcí. O svém chování sice dokážeme rozhodovat na základě racionálních myšlenkových pochodů, ale často se ukazuje, že jako motivace k činům jsou taková rozhodnutí slabší než naše instinktivní pocity.

Co to má společného s dodržováním předsevzetí? Richard Holton, profesor filozofie na MIT a autor knihy Willing, Wanting, Waiting , poukazuje na to, že předsevzetí je snaha překonat problém zachování záměru, když očekáváme, že se někdy v budoucnu budeme muset vypořádat se sklony k jednání v rozporu s tímto záměrem. Právě teď chceme zhubnout a jsme racionálně přesvědčeni, že je to důležitější než požitek, který nám přinese ještě jeden kousek koláče. Očekáváme ale, že až zítra uvidíme koláč, touha po oné vysoké čokoládově polevě pokřiví naše uvažování natolik, že si možná namluvíme, že jenom trošku přibrat zase až tak nevadí.

Abychom tomu předešli, své současné odhodlání zhubnout se snažíme upevnit. Přijetím slavnostního předsevzetí a informováním rodiny a blízkých přátel vychylujeme jazýček vah v neprospěch toho, že pokušení podlehneme. Pokud své předsevzetí nedokážeme dodržet, budeme muset přiznat, že své chování máme pod kontrolou méně, než jsme doufali, a tím se ve svých vlastních očích i v očích našich blízkých ztrapnit.

To se shoduje s poznatky psychologů ohledně toho, jak lze zvýšit naděje, že svá předsevzetí dodržíme. Richard Wiseman, profesor psychologie na Hertfordshirské univerzitě, sledoval 5000 lidí, kteří si dali novoroční předsevzetí. Na svém předsevzetí dokázal lpět jen asi jeden člověk z deseti. Wiseman ve své nedávno vydané knize 59 Seconds objasňuje, co můžete udělat pro to, aby bylo pravděpodobnější, že uspějete:

·         Své předsevzetí rozložte do řady drobných kroků.

·         O svém předsevzetí řekněte své rodině a přátelům, čímž jednak získáte podporu, jednak zvýšíte osobní cenu neúspěchu.

·         Pravidelně si připomínejte přínosy dosažení svého cíle.

·         Kdykoli na cestě k cíli splníte některý z kroků, dopřejte si malou odměnu.

·         Sledujte, jak ke svému cíli směřujete, například tím, že si budete psát deník nebo že si na ledničku pověsíte tabulku s výsledky.

Jednotlivě se každý z těchto prvků zdá triviální. Dohromady jde ale o způsoby jak si zajistit sebeovládání nejen teď, ale i v budoucnu. Pokud uspějete, na chování, které považujete za lepší, si zvyknete – a k tomu, abyste jednali daným způsobem, už tudíž nebude nutné uplatňovat pevnou vůli.

Tyto pomůcky k dodržení novoročních předsevzetí nám mohou pomoci k jistému pokroku, a to nejen při hubnutí či hospodaření bez dalších dluhů, ale také v etičtějším životě. Možná že dokonce zjistíme, že právě to je nejlepší předsevzetí, ku prospěchu nás samotných i ostatních.