Friday, October 31, 2014
0

Jak pomoci Barmě

RANGÚN – Na celém Blízkém východě a nyní i v Barmě (Myanmaru) se znovu vynořila jedna z velkých otázek současné globální politiky: Jak mohou státy přejít od krachujícího autoritářského režimu k nějaké formě samonosného pluralismu? Ministři zahraničí všude na světě čelí i dalším zásadním politickým otázkám: Jakmile určitá země takový politický přerod zahájí, kdy jí mají jiné země pomoci a jakým způsobem je nejlepší to udělat?

Abychom parafrázovali Tolstého, šťastné přerody jsou všechny stejné, zatímco každý nešťastný přerod je nešťastný po svém. Šťastné přerody napříč velkou částí střední Evropy na konci studené války usnadnila skutečnost, že starý komunistický řád víceméně uhynul sám a vzdal se moci pokojnou cestou. To v kombinaci s velkorysou podporou ze západní Evropy, Spojených států a dalších zemí pomohlo vytvořit atmosféru klonící se k usmíření, která každé zemi umožnila řešit mnoho obtížných morálních problémů vyplývajících z nedávné temné minulosti uměřenou a nepomstychtivou cestou.

A především je možné, že se tyto přerody odehrály v širší síti legitimních institucí – Evropské unie, OBSE, NATO a Rady Evropy –, které hájí vládu zákona. Tento podpůrný kontext poskytl národním politikům mapu a pomohl jim vybudovat demokratické instituce a vytěsnit na okraj extremisty.

Jinde na světě nejsou okolnosti tak příznivé. Zdiskreditované režimy mohou lpět na moci o to nemilosrdněji a zhoubněji, jako například v Sýrii. Případně mohou na cestě od moci vytvářet všemožné nové problémy, jak se stalo v Libyi. Anebo se mohou usilovně snažit zavést demokratickou zodpovědnost, a přitom udržet stabilitu, jak se děje v Egyptě.

V Barmě vidíme ještě jiný model – smělý pokus nastoupit po několika desetiletích vojenské vlády na kontrolovanou, ale cílevědomou cestu k nové, vstřícnější formě vládnutí. Najdeme zde nápadné podobnosti s děním v Polsku v době, kdy tam končil komunismus. Vojenská elita upřednostňuje postupnou reformu, ale chce chránit své postavení a je odhodlaná vyhnout se zabřednutí do chaosu. Opozici vede charismatická vůdkyně s obrovskou podporou. A vládnoucí elita vyčleňuje určitý počet parlamentních křesel k lidovému hlasování a poté je šokována drtivým vítězstvím opozice.

Navíc v Barmě stejně jako kdysi v Polsku platí, že opoziční předáci musí nalézt nesnadnou rovnováhu: uspokojit své netrpělivé zastánce (z nichž mnozí za starého režimu velmi trpěli) a současně nabídnout těm, kdo jsou stále u moci, vyhlídku smysluplné budoucnosti.

Existují však i zásadní rozdíly. Barma má velmi odlišnou vnitropolitickou dynamiku, v neposlední řadě i kvůli složitým vztahům mezi různými etnickými a jazykovými komunitami – tato sociální pnutí nepředstavovala při přerodu převážně homogenního Polska žádný problém.

Na rozdíl od Polska v době, kdy se zhroutil komunismus, už navíc v Barmě existují mocní obchodní magnáti, kteří ve starém systému prosperovali – a mají v úmyslu si své výsady udržet a dále je rozvíjet. A především v Barmě chybí bezprostřední mezinárodní institucionální kontext, který by podněcoval setrvalé změny a zaváděl standardy a měřítka: Barma musí najít vlastní cestu.

V květnu jsem Barmu navštívil a setkal jsem se tam s prezidentem Theinem Seinem, opoziční vůdkyní Aun Schan Su Ťij a také s bývalými politickými vězni a mnoha dalšími aktivisty. Odjížděl jsem s přesvědčením, že Barma je zemí v pohybu – a že se odhodlaně pohybuje správným směrem.

Všechny strany uznávají, že tato velká země bohatá na zdroje až příliš dlouho fungovala pod své možnosti. Všichni se také shodují, že postupný přístup založený na usmíření je lepší než otevřený mocenský boj, který by rychle mohl získat neblahý etnický rozměr. Tento konsensus zůstane důvěryhodný tak dlouho, dokud budou pokračovat politické reformy a hospodářský růst se bude zrychlovat. Po tak dlouhém období stagnace chtějí lidé ve svých životech vidět a cítit změny k lepšímu.

My ostatní bychom měli být konstruktivní a kreativní, místo abychom poučovali a chovali se puntičkářsky. A především bychom měli být trpěliví.

Pozastavení sankcí EU a obecná ochota konstruktivně se angažovat mají smysl. Barmské vedení by mělo reagovat propuštěním všech zbylých politických vězňů a otevřením celého politického procesu. EU by také měla dbát na to, aby její rozvojová pomoc – a proces jejího poskytování – podporoval pluralitu a usmíření tím, že bude spravedlivě a průhledně prospívat všem barmským komunitám.

Polsko k tomu přímo přispívá především tím, že pomáhá vysoce postaveným barmským představitelům, opozičním předákům a zástupcům byznysu pochopit „technologii přerodu“ – tedy posloupnost technických reforem, které pomohly učinit z Polska jednu z nejzdravějších ekonomik dneška. Naše obchodní špičky jely do Barmy se mnou a představily tam rozsáhlé investiční projekty.

Možná nejpovzbudivějším aspektem mé návštěvy Barmy byla ochota otevřít se a učit se od jiných zemí, které bolestný přechod z diktatury na demokracii zvládly. Jeden generál se mě neoficiálně zeptal: „Jak jste dokázali zavést tak dramatické politické změny bez krveprolití?“ Jistá mladá žena v našem workshopu demokracie zase sdělila shromážděným novinářům a přednášejícím: „Mysleli jsme si, že Barma je jedinečný případ. Teď vidíme, že i země daleko od nás mají velmi podobné zkušenosti. Cítíme se méně osamělí – a vám to navíc všechno vyšlo.“

Pevně věřím, že při tomto postoji – a při odpovídající zahraniční pomoci – to všechno vyjde i Barmě.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured