NEW HAVEN – Štítky s uvedením všech složek a výživných hodnot, které dnes vidíte na balených potravinách, se začaly používat v důsledku mezinárodního skandálu a snahy vlád konstruktivně se vypořádat s rozhořčením veřejnosti, které po něm následovalo.

Zmíněný skandál vypukl v roce 1906 po vydání románu Džungle Uptona Sinclaira – tento bestseller podrobně líčil zkušenosti litevské imigrantské rodiny, která pracovala v americkém masném průmyslu. Reakce veřejnosti na popis neutěšených hygienických podmínek v této branži byla tak silná, že americký Kongres ještě v tomtéž roce schválil Zákon o čistých potravinách a lécích – první zákon, jenž vyžadoval používání štítků s uvedením obsahu na balených potravinách.

Do roku 1910 se podle listu Manchester Guardian rozšířilo „strašidlo Sinclairovy Džungle“ do Velké Británie, kde se tohoto tématu ujaly „méně skrupulózní [sic!] noviny v zemi“, které častovaly potravinářský průmysl „nactiutrhačnými“ a „senzacechtivými“ výroky. Možná to byla pravda, ale konečným výsledkem bylo každopádně přijetí zákonů o lepším označování potravin také ve Velké Británii.

Skandál nakonec uvedl do pohybu schvalování celé sekvence zákonů v různých zemích z celého světa, které dnes vyžadují, aby štítky na potravinách nevyjmenovávaly pouze jednotlivé složky, ale uváděly také informace o vitaminech, minerálních látkách a počtu kalorií, které dané výrobky obsahují. Tyto štítky jsou pro spotřebitele bezpochyby užitečné, ale je nepravděpodobné, že by je mnoho výrobců zavedlo samo od sebe, kdyby mělo možnost volby.

Regulační pokrok mívá tuto podobu často. Dějiny legislativních reforem v podstatě vypadají jako přerušovaná rovnováha s dlouhými periodami, během nichž veřejná apatie brání jakémukoliv pokroku a na jejichž konci stojí skandály, které náhle tento pokrok umožní. Partikulární zájmy (v případě štítků s nutričními hodnotami jsou to potravinářské společnosti) vzdorují změnám s veškerým lobbistickým úsilím, avšak rozhořčení veřejnosti je příliš silné, než aby mohly zvítězit.

Musíme doufat, že stejným výsledkem skončí i finanční skandály, které vyvolaly veřejné rozhořčení podobné tomu, jež se za časů Uptona Sinclaira obrátilo proti potravinářskému průmyslu. Stejně jako tehdy má i dnes toto rozhořčení takovou sílu, že by mohlo přemoci lobbistické snažení partikulárních zájmů.

Jedna z oblastí, které tento regulační pokrok potřebují, je přesně stejná jako tehdy, pouze se přesunula od potravinářských výrobků k finančním produktům. Dnes jsou totiž zapotřebí zákony, které budou nutit poskytovatele finančních produktů, aby uváděli veškeré nezbytné informace, jež spotřebitelé potřebují.

Právě to tvrdí nová kniha Zpráva od Squam Lake: Jak napravit finanční systém, kterou napsala skupina autorů s názvem Squam Lake Group pod vedením Kennetha Frenche z Dartmouthské koleje. Skupina, jejímž členem jsem i já, se skládá z 15 profesorů financí a ekonomie. Kromě jiných návrhů ve své zprávě doporučuje, aby investiční produkty, jako jsou vzájemné fondy, obsahovaly standardizovaný informativní štítek analogický se štítky na potravinách. Strukturu štítku by měla stanovit komise tvořená akademiky, regulátory a zástupci oboru s cílem podpořit informované srovnávání ze strany spotřebitelů investičních produktů.

I stávající regulační úprava samozřejmě vyžaduje zveřejňování značného množství informací v prospektech finančních produktů. Štítek by byl určen těm, kdo jsou méně motivovaní nebo schopní tyto prospekty číst.

Skupina dále uvádí, že standardizované informace by měly spotřebiteli poskytnout snadno pochopitelné měřítko dlouhodobého rizika. To by mohlo zahrnovat údaje, jako jsou anualizovaná volatilita desetileté návratnosti očištěné o inflaci nebo rozsah reálných výnosů, které by mohla daná investice přinést za deset let, včetně páté, padesáté a pětadevadesáté percentily.

Ne všichni investoři budou schopni interpretovat i tato prostá měřítka vyhlídek dané investice. Stejně tak jsou ovšem ne všichni konzumenti potravin schopni interpretovat množství výživných látek uváděných na potravinářských štítcích. Tyto údaje by se měly uvádět proto, aby si je mohli prohlédnout lidé, kteří si je prohlédnout chtějí, a aby je podnítily k šíření těchto informací k dalším lidem, s nimiž se znají.

Standardizovaný informativní štítek by ovšem neměl obsahovat údaje o minulé návratnosti investic. Je to proto, že většina investorů má sklon reagovat na předchozí výsledky přehnaně a přesouvat peníze sem a tam ve snaze – do značné míry marné – dostat je ke správcům, kteří dokážou porazit trh. Také v tomto požadavku lze nalézt analogii s potravinářskými štítky, kde se rovněž neuvádí zastoupení látek, které nejsou v obvyklých konzumních dávkách významné.

Zpráva od Squam Lake navíc doporučuje, že když reklama na investiční produkt uvádí předchozí průměrný výnos, měla by obsahovat také prohlášení, že tento výnos je spojen s nejistotou. Vkládání podobných upozornění je analogické s požadavkem, aby potravinové štítky obsahovaly plný soupis nutričních faktorů, nikoliv pouhý vybraný seznam, pomocí něhož by se výrobce mohl snažit svůj produkt propagovat.

Uvádění těchto informací na finančních produktech by enormně zvýšilo jejich účinnost a užitečnost při uspokojování nároků spotřebitelů. Podobné označování se dosud nevyžaduje ze stejného důvodu, z jakého se kdysi dávno nevyžadovalo označování potravin nutričními štítky. Protesty veřejnosti v době skandálu tehdy vyvolaly pokrokovou změnu; měli bychom doufat, že se tak stane i dnes.