Wednesday, July 23, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
1

Jak hodně by mělo záležet na pohlaví?

VARŠAVA/MELBOURNE – Jenna Talackova se v březnu dostala do finále soutěže Miss Universe Canada, ale poté byla diskvalifikována, protože prý není „ženou od narození“. Vysoká a krásná blondýnka sdělila médiím, že se za ženu považuje od čtyř let věku, ve 14 letech zahájila hormonální léčbu a v 19 letech si nechala přeoperovat pohlaví. Její diskvalifikace vyvolává otázku, co to skutečně znamená být „miss“.

Otázky širšího významu pak vyvolal případ osmiletého dítěte z Los Angeles, které je anatomicky ženského pohlaví, ale obléká se jako chlapec a chce za něj být pokládáno. Jeho matka se ho neúspěšně snažila zapsat jako chlapce na soukromou školu. Je však skutečně podstatné, aby každá lidská bytost byla označena jako „muž“ nebo „žena“ v souladu se svým biologickým pohlavím?

Lidé překračující hranice pohlaví trpí jasnou diskriminací. Americké Národní centrum pro transgenderovou rovnost a Národní operační skupina gayů a leseb zveřejnily loni průzkum, z něhož vyplývalo, že mezi transsexuály je dvakrát více nezaměstnaných než mezi ostatními lidmi. Devadesát procent respondentů, kteří zaměstnání měli, navíc uvedlo, že se v práci setkávají se špatným zacházením, jako jsou obtěžování, posměšky, nepřiměřené sdílení informací o jejich osobě nadřízenými či spolupracovníky nebo potíže s přístupem na toalety.

Transsexuálové mohou být navíc v důsledku své sexuální identity vystaveni fyzickému násilí a sexuálním útokům. Podle organizace Trans Murder Monitoring bylo loni ve Spojených státech z tohoto důvodu zavražděno nejméně 11 osob.

Ve zvlášť choulostivé situaci se ocitají děti neztotožňující se s pohlavím, které dostali do vínku při narození, a jejich rodiče čelí obtížné volbě. Zatím nemáme prostředky k tomu, abychom proměňovali mladé dívky v biologicky normální chlapce nebo naopak. A i kdybychom to dokázali, specialisté varují před nevratnými kroky ke změně na pohlaví, s nímž se tyto děti ztotožňují.

Mnoho dětí vykazuje chování odpovídající druhému pohlaví nebo vyjadřuje touhu být opačného pohlaví, ale když dostanou možnost jeho změny, jen malý zlomek z nich podstoupí plnou proceduru. Nasazení látek blokujících hormony za účelem oddálení puberty se jeví jako rozumná volba, neboť poskytuje rodičům i dětem víc času k tomu, aby si toto převratné životní rozhodnutí dobře promysleli.

Stále však přetrvává obecnější problém, totiž že lidé, kteří si nejsou jistí vlastní pohlavní totožností, migrují mezi pohlavími nebo mají ženské i mužské pohlavní orgány, nezapadají do standardního dělení na muže a ženy.

Australská vláda loni tento problém vyřešila tím, že začala vydávat cestovní pasy se třemi kategoriemi pohlaví: muž, žena a neurčeno. Nový systém také umožňuje lidem, aby si vybrali svou genderovou identitu, která nemusí odpovídat pohlaví, s nímž se narodili. Tento odklon od obvyklé rigidní kategorizace projevuje respekt vůči všem jednotlivcům, a rozšíří-li se i do dalších zemí, ušetří mnoha lidem patálie spojené s nutností vysvětlovat imigračním úředníkům rozpor mezi jejich vzhledem a jejich pohlavím uvedeným v cestovním pasu.

Člověk si nicméně může klást otázku, zda je opravdu nezbytné, abychom se tak často dotazovali jiných lidí, jakého jsou pohlaví. Na internetu mnohdy komunikujeme s lidmi, aniž jejich pohlaví známe. Někteří lidé kladou velký důraz na kontrolu informací, které jsou o nich zveřejňovány – proč je tedy v mnoha situacích nutíme říkat, zda jsou muži, nebo ženami?

Je touha po takových informacích pozůstatkem éry, v níž byly ženy vyřazovány z řady různých rolí a pozic, a tudíž jim byly upírány i výsady, které s nimi jdou ruku v ruce? Možná by omezení počtu případů, v nichž je zmíněná otázka kladena bez dobrého důvodu, nejen usnadnilo život těm, kdo se nevejdou do striktně vymezených kategorií, ale současně by přispělo ke snížení nerovnosti žen. Kromě toho by mohlo zabránit nespravedlnostem, s nimiž se příležitostně setkávají i muži – například při poskytování rodičovské dovolené.

Představme si dále, jak by tam, kde jsou homosexuální vztahy legální, zmizely překážky v uzavírání manželství mezi gayi a lesbami, kdyby stát nevyžadoval, aby snoubenci uváděli své pohlaví. Totéž by platilo pro adopci. (Existují dokonce důkazy, že když má dítě za rodiče dvě lesby, má lepší start do života než při jakékoliv jiné kombinaci.)

Někteří rodiče se už dnes brání tradiční otázce „kluk, nebo holka?“ tím, že po narození nesdělují pohlaví dítěte. Jeden pár ze Švédska vysvětlil, že se chce vyhnout tomu, aby bylo jejich dítě nuceně zařazováno do „konkrétní genderové škatulky“, protože prý je kruté „přivádět dítě na svět s modrým nebo růžovým razítkem na čele“. Jiný kanadský pár se zase podivil, proč „musí celý svět vědět, co má dítě mezi nohama“.

Jane McCreedieová, autorka knihy Jak dělat dívky a chlapce: Pozadí vědy zvané pohlaví, kritizuje tyto páry, že zacházejí příliš daleko. V dnešním světě na jejích slovech něco je, protože utajování pohlaví dítěte na ně pouze upoutá větší pozornost. Kdyby se však takové chování rozšířilo – nebo se dokonce stalo normou –, bylo by na tom něco špatného?

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (1)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedRobert Murphy

    I believe that transgender people should be free to live as they choose and should not be subjected to discrimination, prejudice or violence. These are genuine social problems, and attempts should be made to solve them.

    However, it seems to me that much of the literature on the topic, including this article, is marred by a confusion between the terms ‘sex’ and ‘gender’. I understand the terms in the following way, and I believe they should be used in this way: a person’s biological sex is determined by the chromosomes he or she receives from the father at conception, and is a fundamental and unalterable part of that person’s identity. A person’s gender is a cultural artefact that is determined by clothes and hairstyle, among other things. These can easily be changed, and people should be allowed to do so. However, for the sake of intellectual clarity the distinction between the two terms should be maintained.

    If a person is born with the genitalia of one sex then there are no legitimate intellectual grounds for believing that that person does not belong to that sex. People should still be allowed to believe that they belong to the other sex, to live as if they do so, and to undergo treatment that makes them resemble a member of the other sex more closely. But these people’s beliefs about their sex should not be beyond criticism, just as religious people’s beliefs about their immortal souls are not. In both of these cases, the people in question have profound beliefs about their identity as individuals that contradict scientific evidence. I think the case is different when people are born with indeterminate genitalia. In these cases there are genuine scientific grounds for doubts about these people’s biological sex.

    To put my position another way, gender is a matter of choice, but sex is not. Being aware of one’s biological sex, and accepting it as a part of one’s identity, are necessary for a full and mature understanding of oneself, like accepting one’s age and being honest about it.

    It is true that there are situations in which the gender in which a person lives is more important than his or her biological sex. It is also true that in some situations, like the immigration one described in the article, neither is relevant. But there are other situations, namely medical ones, in which a person’s sex is relevant. Perhaps official documents should make it clear whether they are referring to a person’s sex or to his or her gender, and should only refer to either if it is necessary to do so.

    Incidentally, I consider myself a utilitarian, and I greatly admire Peter Singer, so it’s quite strange to find myself in disagreement with him.

Featured