Thursday, October 23, 2014
2

Španělské oživení

MNICHOV – Poté, co dva roky bojovala o život, se konečně zdá, že španělská ekonomika opustila jednotku intenzivní péče. Bankovní sektor byl označen za „vyléčený“, poptávka po španělských dluhopisech prudce vzrostla a země může opět získávat na trhu kapitál za rozumné úrokové sazby. Pro zajištění stabilního dlouhodobého zotavení však zbývá vykonat mnoho práce.

Nejprve dobré zprávy. Důvěra investorů se zlepšuje, příkladem čehož je nedávná emise desetiletých vládních dluhopisů v objemu 10 miliard eur, u níž poptávka čtyřnásobně přesáhla nabídku. Rizikové prémie u desetiletých dluhopisů sice zůstávají vysoko nad předkrizovou úrovní, avšak výnosy značně klesly, konkrétně z 4% na začátku roku 2010 na dnešních 3,2%. A stále vyšší počet bank a firem se vrací na kapitálový trh.

Španělská ekonomika se navíc ve třetím čtvrtletí loňského roku navrátila k růstu a má nakročeno k tomu, aby letos vzrostla zhruba o 1%. Pokud HDP v příštím roce poroste přibližně o 2%, jak se očekává, překoná Španělsko průměr v eurozóně a vytvoří vhodné prostředí ke značnému dlouhodobému růstu zaměstnanosti.

Patrně nejvýraznějším výsledkem nedávného reformního úsilí Španělska je jeho přebytek běžného účtu – první po více než dvou desetiletích. Na vrcholu krize přitom španělský deficit běžného účtu dosahoval bezpříkladných 10% HDP.

Velká část tohoto pokroku je odrazem prudce se zrychlujícího exportu, který v roce 2013 rostl ročním tempem 5,2%, čímž překonal i Německo. Rychlý růst exportu spolu s propadem dovozu umožnily loni Španělsku snížit obchodní schodek na polovinu. Španělské továrny zvýšily produktivitu tak výrazně, že dnes berou zakázky dokonce i svým evropským konkurentům.

Je však nutné poznamenat, že zvýšení produktivity jde částečně na vrub mohutné vlně propouštění zaměstnanců – to je odvrácená strana hospodářské sanace. Také snížené náklady na pracovní sílu a klesající inflace v důsledku recese a úsporných opatření pomohly zvýšit konkurenceschopnost španělských firem uvnitř eurozóny.

Jistě, mzdové a cenové úpravy včetně dočasných dopadů na ceny potravin a energie zatlačily španělskou míru inflace do záporných čísel, zhruba na hodnotu -0,1%. Obavy z potenciálních deflačních scénářů jsou však neopodstatněné. Tím, že nízká inflace zvyšuje reálný disponibilní příjem Španělů, naopak pomáhá stimulovat soukromou spotřebu a podporuje s tím související zlepšování ukazatelů ekonomické nálady včetně spotřebitelské důvěry.

Navzdory těmto pozitivním ukazatelům však dlouhodobé hospodářské zotavení Španělska zdaleka není jisté. Kritickou zkouškou směřování země bude vývoj investiční aktivity v několika příštích čtvrtletích. Ačkoliv se investice ve druhé polovině loňského roku stabilizovaly, zůstávají hluboko pod předkrizovou úrovní.

Úkolem není pouze zvýšit investice, ale také zajistit, aby byly udržitelné – na rozdíl od situace před krizí, kdy nadměrná alokace kapitálu do rozvoje nemovitostí způsobila přehřátí ve stavebnictví a s ním souvisejících sektorech. Tentokrát se musí investice rozprostřít do všech sektorů, což zvýší jejich konkurenceschopnost a tím i jejich příspěvek k růstu HDP.

Vyhlídka naštěstí vypadá slibně, neboť důvěra v soukromém sektoru se zvyšuje, využití kapacit roste a tržby firem působí povzbudivě. Pokračující fiskální konsolidace – a tím i silný tlak na udržení rozpočtu na uzdě – však bude omezovat investice ve veřejném sektoru.

Nejsilnější hrozba pro hospodářské zotavení Španělska pramení z jeho trhu práce. Vzhledem k míře nezaměstnanosti ve výši 25,3% – a nezaměstnanosti mladých lidí dosahující 53,9% – se situace jeví chmurně. A aby toho nebylo málo, navzdory značnému zlepšení ukazatelů v poslední čtvrtině roku 2013 je růst zaměstnanosti stále příliš slabý, než aby mohl s problémem nezaměstnanosti výrazně pohnout.

V roce 2012 zavedla vláda radikální reformy trhu práce, které měly zvýšit vnitřní flexibilitu firem (tedy usnadnit propouštění stálých zaměstnanců a zpomalování mzdového růstu), a zavedla model zkracování pracovní doby zaměstnanců. Tyto změny se však projevují pomalu a často se neprojeví dříve než ve fázi zotavení.

Vzhledem k tomu musí vláda dělat více pro krátkodobou podporu zaměstnanosti, a to zejména mezi mladými lidmi, jejichž znalosti, úsilí a podnikatelský duch jsou pro dlouhodobý ekonomický úspěch Španělska klíčové. Další opatření například na zkvalitnění učňovského školství nebo na rozšíření práce na částečný úvazek se mohou ukázat jako neocenitelná.

Posledním úkolem, který musí Španělsko řešit, je státní dluh, jenž v současné době dosahuje téměř 100% HDP. Snaha o omezení veřejného dluhu měla dosud převážně podobu bolestivých úsporných opatření včetně značných škrtů v poskytování veřejných statků, zejména zdravotnictví a školství. Část tlaku na veřejný rozpočet se současně zmírní i penzijní reformou – včetně úprav v oblasti indexace dávek podle vývoje inflace. Tato opatření v kombinaci s další liberalizací chráněných domácích sektorů značně posílí španělský model hospodářského růstu.

Nyní hrozí riziko, že země propadne reformní únavě. Zpomalení tempa reforem by sice mohlo přinést dočasnou úlevu, ale téměř jistě by negovalo těžce vydobyté úspěchy. Španělská ekonomika se už každopádně dostala z nejhoršího a jejím největším nepřítelem je nyní sebeuspokojení.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (2)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedJoshua Ioji Konov

    This is from the local ppl:
    Marco Turatti:
    this opinion is a clear demonstration of how current macroeconomics indicators (or even economic theory) are totally inadequates. I sell bonds and live in spain: while piigs are in vogue people conditions are not seeing ANY improvement. Capital markets are not real economy and the liason they have with real world involves a very small portion of economic agents. Multiplier effect is probably much smaller than we want to think. FINANCING IS IMPORTANT BUT IS NOTHING WITHOUT REAL IMPROVEMENTS (new engineering techiniques, new business models etc).

Featured