Roku 1897 Sněmovna reprezentantů amerického státu Indiana jednomyslně schválila legislativu, která nově stanovovala výpočet hodnoty Ludolfova čísla, poměru obvodu kruhu k jeho průměru. Návrh zákona naštěstí vzal za své v indianském senátu.

Tato historická anekdota může u těch, kdo nezapomněli středoškolskou matematiku, vyvolat sardonický úsměšek, avšak po celém světě jsou dnes k formulaci veřejných politik, které vyžadují porozumění jemným a komplexním vědeckým a technickým jevům, čím dál častěji vyzýváni neodborníci.

,,Podle čeho poznáme, zda je velryba savec nebo ryba?" ptá se učitelka svých třeťáčků. ,,Budeme hlasovat?" zašveholí jeden žáček. Tento návrh nás může pobavit, pochází-li od dítěte, ale není nic zábavného na tom, když jej vlády uplatňují u složitých politik, které se dotýkají vědy a techniky, což se skutečně čím dál častěji děje.

Britové například měli v létě možnost vyjádřit se k tomu, zda chtějí mít na polích a v potravinách genově sestříhané neboli geneticky modifikované (GM) produkty. Ve snaze posoudit veřejné mínění před rozhodnutím, zda povolit komerční pěstování GM plodin, které je plánováno ještě na letošek, sponzorovala britská vláda (s velkými výdaji) sérii veřejných diskusí po celé zemi. Místní samospráva a další organizace pořádaly stovky dalších veřejných setkání.

Předseda komise, jež britské debaty organizovala, profesor Malcolm Grant, je označil za ,,jedinečný pokus zjistit, co si běžní občané skutečně myslí, když si vyslechnou všechny argumenty."

Realita ovšem tvrdí něco jiného. Vědecký zpravodaj londýnských Timesů Mark Henderson nabídl svůj pohled na tuto britskou iniciativu za půl milionu liber: ,,Tyhle manévry byly od začátku do konce fraška. Nejsem si jistý, zda chci, aby lidé z ulice stanovovali britské vědecké, technologické a zemědělské politiky. Jedna ze šesti schůzek ... se drahnou dobu věnovala diskusi toho, jestli virus SARS může pocházet z GM bavlníku z Číny. To už je pravděpodobnější, že pochází z vesmíru."

Henderson také podotýká, že schůzkám vévodili protitechnologičtí fanatici, jediná klika, jež je dostatečně organizovaná a motivovaná k účasti. To odpovídá zprávám, že až 79% z celkem 37000 dotazníkových odpovědí vzniklo pod taktovkou aktivistů.

Nutkání v takovýchto záležitostech zakládat oficiální politiky na veřejném mínění se rozmáhá i za oceánem. Americká Národní nadace pro vědu (NSF), jejímž hlavním posláním je podpora laboratorního výzkumu v mnoha vědeckých oborech, financuje sérii ,,občanských besed o technologiích", kde se scházejí průměrní, dříve neinformovaní Američané, aby řešili ožehavé otázky technologické politiky.

Podle přehledu projektu NSF, který realizují výzkumníci na Severokarolínské státní univerzitě, účastníci ,,získají informace o problému od celé škály expertů z oboru, expertů na sociální dopady vědy a techniky a zástupců zájmových skupin." To jim má umožnit dosáhnout konsenzu ,,a nakonec vypracovat doporučení".

Projekt, poprvé financovaný roku 2002, kdy zahrnoval dva týmy, požaduje letos dalších osm týmů, z nichž každý se skládá z patnácti občanů, již jsou ,,představiteli místní populace". Nad jejich rokováním bude dohlížet skupina výzkumníků ,,sestavená z akademiků z oblasti rétoriky vědy, skupinového rozhodování a politických věd." Skupina bude testovat jak ,,novátorský prostředek demokratické diskuse", tak ,,politologickou teorii, a to tím, že bude zkoumat vztahy mezi pohlavím, etnickou příslušností, nižším socioekonomickým postavením a růstem efektivnosti a důvěry v regulátory."

To je vědecká obdoba umění pro umění, avšak přijímat politická doporučení ve věci nejasných a komplikovaných odborných otázek od skupin neodborníků z řad veřejnosti (kteří jsou najímáni prostřednictvím reklam v novinách) je mnohem nebezpečnější. Představte si, že z ordinace svého kardiologa zajdete do kavárny, vysvětlíte servírce možnosti léčby své bolesti na prsou a zeptáte se jí, zda se máte rozhodnout pro angioplastiku nebo jen pro lék.

První ze skupin financovaných NSF zaútočila na regulační politiku v oblasti zemědělských biotechnologií a doporučila, aby vláda zpřísnila regulaci pěstování GM plodin, včetně nového požadavku, aby potraviny z těchto plodin byly značeny tak, aby je spotřebitel rozpoznal. Tyto návrhy jsou neoprávněné, nevhodné a protiřečí doporučením jak vládních expertů, tak odborníků z řad vědecké obce.

Ovšemže, účast veřejnosti je zásadní pro to, aby porozuměla politice vlády. Pro formulaci politik je ale méně vhodná, obzvláště jde-li o složité záležitosti vědy a techniky. Věda není demokratická. Občané nehlasují o tom, zda velryba je savec nebo ryba, ani o tom, při jaké teplotě dochází k varu vody. Parlamenty nedokáží zrušit přírodní zákony. I když hloupou myšlenku přijme třeba miliarda lidí, hlouposti jí to nezbaví.

Cílem formulace politik by mělo být nacházení správných odpovědí. Vytvořit veřejnou politiku v oblasti vědy a techniky může být těžké, ale má-li demokracie vzít veřejné mínění patřičně v potaz, dobrá vláda nesmí přihlížet k nevědomosti a předsudkům.

Irský státník a spisovatel 18. století Edmund Burke zdůrazňoval zodpovědnost vlády za taková rozhodnutí. K republikám podotkl: ,,Váš zástupce je vám povinován nejen svou pílí, nýbrž i svou soudností; a neslouží vám, ale zrazuje vás, jestliže se jí vzdá ve prospěch vašeho názoru."