0

Selhal neoliberalismus v Mexiku?

Před šesti lety jsem byl připraven učinit závěr, že Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) je velkým úspěchem. Klíčovým argumentem ve prospěch NAFTA přitom bylo, že jde o nejslibnější cestu, po níž se Spojené státy mohou vydat, aby zvýšily naděje, že se Mexiko stane demokratickou a prosperující zemí, a že USA mají jednak silný sobecký zájem a jednak silnou sousedskou povinnost snažit se Mexiku pomáhat s rozvojem.

Od přijetí NAFTA roste reálný HDP Mexika o 3,6% ročně a export zaznamenal růst z 10% HDP v roce 1990 a 17% HDP v roce 1999 na dnešních 28% HDP. V příštím roce bude reálný export Mexika dosahovat pětinásobku úrovně z roku 1990.

Právě zde – v rychlém rozvoji exportních odvětví a dramatickém vzestupu objemu vývozu – NAFTA skutečně něco změnila. Zaručuje mexickým výrobcům bezcelní a bezkvótní přístup na trh v USA, který je největším spotřebitelským trhem na světě.

Bez této záruky by méně firem investovalo do svých kapacit, aby uspokojilo americký trh. Rostoucí obchod mezi USA a Mexikem posouvá obě země směrem k větší specializaci a jemnější dělbě práce v důležitých odvětvích, jako je automobilový průmysl, kde se výrobní fáze s větším podílem pracovní síly provádějí v Mexiku, nebo textilní průmysl, kde se vysoce technologicky náročné předení a tkaní stále více provádí v USA, zatímco Mexiko obstarává méně technologicky náročné stříhání a šití.

Takový vzestup efektivity plynoucí z velikosti trhu a prohlubování specializace měl znamenat rychlý růst mexické produktivity práce. Stejně tak měl být vzestup efektivity posílen boomem ve tvorbě kapitálu, který měla doprovázet záruka, že žádná budoucí vlna protekcionismu v USA si nevyžádá uzavření mexických továren.

Klíčovým slovem je zde „měl“. Reálný příjem dnešních 100 milionů Mexičanů – měřený paritou kupní síly – činí zhruba 10 000 amerických dolarů ročně, což je čtvrtina současné úrovně v USA. Mexičané investují přibližně pětinu HDP do tvorby hrubého fixního kapitálu – to je zdravá částka – a od přijetí NAFTA značně prohloubili své začlenění do světové (tzn. severoamerické) ekonomiky.

Růst HDP ve výši 3,6% spolu s dvouapůlprocentním ročním přírůstkem obyvatelstva nicméně znamená, že střední příjem Mexičanů je sotva o 15% vyšší než v době před NAFTA a že se propast mezi středními příjmy v USA a v Mexiku zvýšila. Vzhledem k rostoucím nerovnostem navíc drtivá většina Mexičanů nežije lépe než před 15 lety. (Lze dokonce říci, že jediným aspektem mexického rozvoje, který zaznamenal obrovský úspěch, je vzestup příjmů a životní úrovně související se zvýšenou migrací do USA a zvýšenými částkami zasílanými zpět do Mexika.)

Z intelektuálního hlediska je to obrovská hádanka: věříme v tržní síly a v přínos obchodu, specializace a mezinárodní dělby práce. Vidíme obrovský nárůst mexického vývozu do USA v posledním desetiletí. Vidíme obrovské silné stránky mexické ekonomiky – stabilní makroekonomické prostředí, fiskální uvážlivost, nízkou inflaci, nízké riziko země, pružnou pracovní sílu, posílený a solventní bankovní systém, úspěšně reformované programy snižování chudoby, vysoké příjmy z ropy a tak dále.

Tato úspěšná neoliberální politika přesto nepřinesla rychlý vzestup produktivity a růst mezd dělnické třídy, které by byli neoliberálové mého ražení v roce 1995 sebejistě předpověděli, kdyby jim bylo řečeno, že se mexický vývoz během příštích dvanácti let zpětinásobí.

Jistě, ekonomických nedostatků je v Mexiku stále habaděj. Podle OECD sem patří velice nízký průměrný počet let strávených ve škole, takže mladí zaměstnanci nemají téměř o nic lepší formální vzdělání než jejich starší protějšky, malá profesní příprava v zaměstnání, vysoká byrokratická zátěž firem, zkorumpované soudy a policie, vysoká kriminalita a rozsáhlá šedá ekonomika s nízkou produktivitou, která zužuje daňovou základnu a zvyšuje daňové sazby pro zbytek ekonomiky. Tyto nedostatky by však neměly být tak velké, aby neutralizovaly obrovské geografické výhody Mexika a značný přínos neoliberální politiky, nebo snad ano?

Podle všeho ano. Zdá se, že demografická zátěž rychle se rozšiřující pracovní síly se značně zvyšuje, pokud tato pracovní síla není příliš vzdělaná a zvláště pokud si svou daň vyžádají také nedostatečná infrastruktura, zločinnost a korupce na oficiálních místech.

My neoliberálové poukazujeme na skutečnost, že špatnou infrastrukturu, vysokou zločinnost a korupci na oficiálních místech nezpůsobila NAFTA. Nepřímo tím naznačujeme, že nebýt NAFTA a jejích dopadů na pozitivní straně stupnice, byli by na tom dnes Mexičané daleko hůře.

Tato neoliberální historka je možná pravdivá. Ale je to výmluva. Navíc pravdivá být nemusí. Poté, co jsme byli v posledních 15 letech v Mexiku svědky pomalého růstu, již nemůžeme opakovat starou mantru, podle níž je neoliberální cesta v podobě NAFTA a s ní spojených reforem evidentně a jednoznačně ta správná.