Otázky obklopující možnost pandemie kmene H5N1 ptačí chřipky jsou mimořádně složité a zahrnují medicínu, epidemiologii, virologii, ba i politiku a etiku. Navíc panuje obrovská nejistota v tom, kdy přesně H5N1, který teď postihuje primárně ptáky, může zmutovat do formy přenosné z člověka na člověka a jak nakažlivý a smrtonosný by mohl být.

Není tedy divu, že komentářům o ptačí chřipce často uniká podstata věci. Nedávný editorial The New York Times například odsoudil to, že se přístup movitých zemí k možné pandemii H5N1 zakládá na premise „o mě jde v prvé řadě“, neboť „nejvíce nadějí na zastavení pandemie či alespoň na získání času na reakci zajistí zlepšení dozoru a hygienické praxe ve východní Africe a v Asii, kde by taková pandemie zřejmě začala.“

Jistěže, kvalitní dozor je nezbytný, abychom obdrželi včasnou výstrahu, že byl zjištěn chřipkový kmen H5N1 přenosný z člověka na člověka, aby státy po celém světě mohly okamžitě zahájit celou škálu zdravotnických opatření, včetně programu na výrobu velkého množství vakcín proti takovému kmeni. Ohromné úsilí, jehož by bylo zapotřebí ke „zlepšení hygienické praxe v nejchudších zemích světa“ se však lépe vyjímá na stránce redakčních článků než v terénu.

Vzhledem k postupům intenzivní živočišné výroby, jež koncentrují miliardy kusů drůbeže a vepřů v těsné blízkosti lidí, umocňovaným nehygienickými podmínkami, bídou a zcela nedostatečnou infrastrukturou všech složek veřejného zdravotnictví, je nepravděpodobné, že by bylo možné pandemii zabránit nebo ji zadržet u zdroje. Za pozornost stojí, že chaotickou snahu Číny o vakcinaci 14 miliard kuřat narušily padělané očkovací preparáty a nedostatek ochranných oděvů pro vakcinační týmy, které by ve skutečnosti mohly nemoc rozšiřovat přenášením výkalů na botách z jedné farmy na druhou.

Teoreticky je možné zabránit rozšíření chřipkové pandemie v jejím ranném stadiu zavedením „kruhové profylaxe“ – agresivním nasazením protichřipkových léků a karantény, aby se izolovala relativně malá ohniska kmene H5N1 přenosného z člověka na člověka. Virolog z Univerzity Johna Hopkinse Donald S. Burke prohlásil, že „snad bude možné rozpoznat propuknutí u člověka v nejranějším stadiu, dokud je méně než 100 případů, a nasadit mezinárodní zdroje – například zásoby protivirových léčiv WHO – k rychlému potlačení nemoci. Tato metoda, usilující o předejití ‚bodu zlomu‘, je vysoce efektivní k vynaloženým nákladům“.

Určitá strategie však může být „efektivní k vynaloženým nákladům“, jen pokud je proveditelná. Ačkoliv kruhová profylaxe může fungovat v Minneapolisu, Torontu nebo Curychu, v těch částech světa, kde chřipkové pandemie začínají, se pravděpodobnost úspěchu blíží nule. V místech jako Vietnam, Indonésie a Čína – kde pandemický kmen zřejmě vznikne – chybí odborné znalosti, koordinace, disciplína i infrastruktura.

Poučná je reakce v Turecku, v jehož východní části se objevilo až 50 možných případů. Představitelé tohoto regionu upozornili vládu 16. prosince na prudký nárůst úhynu ptáků, ale trvalo 12 dní, než bylo zahájeno vyšetřování. Když minulý týden jako první v Turecku podlehl ptačí chřipce čtrnáctiletý chlapec (brzy následován dvěma sourozenci), mluvčí vlády kritizoval lékaře za zmínky o nemoci, neboť jimi prý „poškozují dobré jméno Turecka“. To neblaze připomíná prvotní reakci Číny na SARS v roce 2003.

Pro tuto chvíli se zdá, že ve všech případech infekce H5N1 u člověka došlo k přenosu nemoci stykem s nakaženou drůbeží. Situace v Turecku však připomíná právě to, jak by mohl v nejranějších stadiích vypadat nástup pandemie přenosné mezi lidmi: překotné šíření potvrzených případů (a úmrtí) od původní lokality do nedalekých vesnic a měst. Očekávali bychom, že zaznamenáme větší počet onemocnění jak mezi zaměstnanci, tak pacienty v nemocnicích, kde se oběti léčí, a někdo (třeba i přenašeč, který sám neonemocněl) by chorobu brzy zanesl do Ankary, Istanbulu, Tbilisi, Damašku, Bagdádu a dále.

Protichřipkové léky Tamiflu a Relenza jsou velice drahé a není jich dostatek. Historie naznačuje, že kdybychom tyto léky zpřístupnili chudým zemím pro kruhovou profylaxi, často by se nesprávně podávaly – například v menších než doporučených dávkách – způsobem, který by vyvolával virovou rezistenci a pandemii by tak ještě zesílil. Nebo by se možná prodávaly na černém trhu, aby se tak obohatili zkorumpovaní vládní úředníci.

Politicky nekorektní, ale racionální strategií by ze strany bohatých zemí bylo věnovat zdroje určené do rozvojových zemí především na dozor. Dostalo by se jim tak včasného varování o existenci kmene H5N1 přenosného z člověka na člověka, ale velkou většinu svých peněz by zaměřily na paralelní technicky nenáročné i vyspělé přístupy, tedy vakcinaci, léky a další zdravotnická opatření, z nichž by těžily především ony samy.

Pokud by pandemie měla propuknout relativně brzy – řekněme do roka či do dvou – bylo by možné udělat pro zásadní zmírnění první vlny infekcí jen málo. Jsme-li ovšem připraveni spěšně pandemický kmen převést do krizového programu výroby vakcín, mohli bychom reálně ztlumit druhou vlnu.

Chřipková pandemie si vyžádá triáž na mnoha úrovních, nejen při rozhodování, kterým pacientům nejspíš prospějí vzácné komodity jako léky, vakcíny a respirátory, ale rovněž v obecnějších politických volbách ohledně toho, jak nejlépe vynaložit zdroje, a to doslova v celém světě možností.