Islam
Fanatické 1% islámu
Muhammad Habaš
|
|
|
|
Dominance konzervativního islámu na Středním východě je odrazem elementární reality muslimské společnosti. Tento konzervatismus však není správné si plést s násilným radikalismem, jak bohužel činí Amerika. Třebaže snad konzervatismu patří majorita „arabské ulice“ (a ulice perské), neznamená to ještě, že regionu bude nevyhnutelně vládnout násilí a terorismus.
Nedávná studie publikovaná v Damašku Střediskem islámských studií poukázala na to, že konzervativci tvoří asi 80% obyvatelstva islámských společností Středního východu. Většinu zbývajících 20% tvoří reformátoři. Radikálové mohou počítat jen s podporou pouhého 1% populace. Podle mého názoru jsou tyto hrubé poměry stabilní už celých deset století islámských dějin, s drobnými odchylkami.
Vznikla islámská terminologie, která tyto odlišnosti popisuje. Radikálové se prvně objevili jako „chawáridž“, fanatická skupina z doby prvního sta let existence islámu, která využívala nařčení z rouhačství – a násilí – k potlačování i jen malých názorových odlišností. Dnešní konzervativci jsou mezi náboženskými učenci známi jako „lidé písma“ – ti, kdo lpí na písmu islámských textů. Reformisté, jak je známe dnes, jsou ekvivalentem „lidí rozumu“.
Rozdíl mezi muslimskými konzervativci a reformisty lze poměřovat dvěma způsoby: podle přístupu k možnosti činit osobní úsudky v náboženských záležitostech (což je v náboženském slovníku známo jako „přičinlivost“) a podle postoje k nemuslimům.
Konzervativci jsou přesvědčeni, že zjevený zákon byl vyjasněn během zářných dní islámu a že je proto správné omezit individuální interpretace. Nehledají proto nová řešení problémů, jimž muslimové v současnosti čelí. Bankám a pojišťovnám je třeba se vyhýbat kvůli teorii, že jejich činnost je lichvářská, a tudíž zakázaná. Obdobně platí, že pokrývka hlavy se u žen považuje za nezbytnost.
Podle konzervativců se islámský zákon zakládá na Koránu a ověřených výrocích a skutcích (sunně) proroka Muhammada, neboť na ty respektovaní učenci pohlížejí jednomyslně. Konzervativci tudíž odmítají demokracii, poněvadž podřizuje vůli Boha hlasu lidu. Pro ně je nejvyšší autoritou ve společnosti Boží zjevení lidem.
Reformisté na druhou stranu míní, že individuální soudnost – přičinlivost – je dovolená a že společnost je oprávněna rozhodovat se pro to či ono na základě aktuálních potřeb, bez ohledu na názory dřívějších náboženských učenců. Reformisté rovněž široce pohlížejí na náboženské právo (šaría) a do neustále se rozvíjejícího legislativního procesu začleňují myšlenky veřejného blahobytu.
Podle reformistů banky a pojišťovny slouží blahu společnosti, což má přednost před tradičním výkladem náboženských textů. Osvojili si také liberální postoj k pokrývce hlavy u žen i k jejich účasti v politice a možnosti cestovat, záležitostí, jež by se měly rozhodovat individuálně. Konečně reformisté nevidí rozpor mezi demokracií a islámským učením, třebaže se demokracie neslučuje s mnohasetletou tradicí vládnutí, skrze něž byli muslimové spravováni.
Co se týče vztahu k nemuslimům (ba vlastně i muslimům, již islám nepraktikují), konzervativci věří, že příchod islámu zneplatnil všechna ostatní náboženství, zatímco reformisté jsou přesvědčeni, že islám ostatní náboženství doplňuje, ale neanuluje je ani nevyvrací. Konzervativci své důkazy čerpají z textů Koránu, kdežto reformisté tvrdí, že Korán zmiňuje a uznává jak Starý zákon, tak Nový zákon.
V tomto ohledu reformisté odmítají islámský monopol na spásu, ráj a pravdu. Věří, že cest k Bohu a ráji je bezpočet. Konzervativci jsou naopak v tomto bodě neoblomní a věří, že k Bohu vede jediná stezka a že spása přichází jedině skrze dodržování islámských učení.
Avšak konzervativci nepodporují používání násilí proti nemuslimům. Právě naopak, jurisprudenční tradice islámského konzervatismu muslimy při zacházení s nemuslimy zavazuje ke spravedlnosti. Konzervativci a reformisté se tedy shodují, že práva ostatních by se měla uznávat a zachovávat.
Ačkoli radikálové představují pouhé 1% muslimské populace, jejich vliv se zakládá na narůstajících účincích jejich násilností a naprostého odmítání kompromisu. Radikálové zcela zavrhují Jiné a pro nemuslimy nenacházejí místo ani v nebi, ani na Zemi. Tento postoj schvaluje používání násilí proti všem Jiným, ať křesťanům, židům, nebo i muslimům, kteří nesdílejí jejich názory.
Oddanost násilí se opírá o dva pilíře: radikální kulturu a nespravedlnost. Když radikální kultura převládá, vede lidi k násilí. Extremismus radikální kultury je podněcován bezpočtem nerovností a křiv, jimž národy Středního východu čelí.
Irák se naneštěstí stal semeništěm radikálního islámu, a to kvůli brutalitě, jíž irácký lid trpěl za Saddáma a jíž trpí dnes v rukou okupačních sil. Tento scénář se však neomezuje na muslimy. Radikalismus ohrožuje každou společnost, kde se ztrácí lidská důstojnost a kde lidská práva neznamenají nic.
Muhammad Habaš, poslanec syrského parlamentu, je ředitelem Střediska islámských studií v Damašku.
Copyright: Project Syndicate, 2005.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Muhammad Habaš or return to our home page.
|
|
