Schůzce lídrů nejbohatších zemí světa ve francouzském Evianu bude vévodit jedna nevyřčená otázka: Co chce ve světě prosadit Amerika? Mohlo by tedy být k užitku nastínit zásady a úmysly, jimiž se řídí zahraniční politika USA.

Zaprvé platí, že rozporuplnost není nectnost. Při tvorbě zahraniční politiky je proměnlivost skutečně často kladem. Nemluvím o zásadách, ale o politice. Přístup USA ke světu není uniformní. Události z Iráku by se neměly horlivě interpretovat jako neměnná šablona americké politiky vůči zemím, které vyvíjejí zbraně hromadného ničení, podporují terorismus nebo upírají lidem svobodu.

V Iráku USA použily sílu jako poslední možnost, a to proti zemi se zřetelně agresivní minulostí a poté, co se značnou měrou vytvořil mezinárodní konsenzus o tom, co měl Irák udělat. Abychom se vypořádali s výzvami, jež představuje Severní Korea, Írán, Sýrie či další oblasti, bude zapotřebí různých politických přístupů, šitých na míru dané místní, regionální a mezinárodní skutečnosti.

Ozbrojené síly Spojených států jsou významným pozadím mnohého, čeho USA na mezinárodní úrovni dosahují. Ale obranná politika je jen jednou složkou mezinárodní politiky. Vojenská moc nemůže být řešením všeho, co ohrožuje americké národní zájmy. Říká se, že když máte po ruce jen kladivo, každá potíž vypadá jako hřebík. Máte-li v zahraniční politice uspět, potřebujete stejně jako v tesařině odpovídající nástroje.

Tady je nejpodstatnější partnerství. Navzdory vší síle Ameriky je jen málo toho, co mohou USA ve světě vykonat samy tak, že by to nešlo lépe s aktivní spoluúčastí ostatních, ať už se jedná o vlády, mezinárodní organizace nebo nevládní organizace.

Partnerství usnadňuje řešení problémů, které se vymykají ryze národním reakcím a jejichž tíži neseme společně. Amerika se na partnerství spoléhá v globální válce proti terorismu: zahraniční vlády poskytují zpravodajské informace a spolupracují při prosazování práva, obchodní partneři zajišťují bezpečnost přepravních kontejnerů, soukromé finanční instituce pomáhají sledovat přesuny peněz, které vydržují teroristické sítě.

Mezinárodní instituce přidávají hodnotu i nad rámec partnerství - tedy za předpokladu, že jsou účinně uspořádány, mají realistický mandát a skládají se ze členů odhodlaných prosazovat společné normy a cíle. Takové instituce mohou prosazovat národní zájmy USA a také je často prosazují. Bez nich by bylo skutečně těžké naplňovat zásadní aspekty zahraniční politiky USA, od obchodní politiky, přes politiku o nešíření jaderných zbraní, až po politiku ochrany životního prostředí.

Světová obchodní organizace je vzorovým příkladem. Zajišťuje fórum, kde lze jednat o nových smlouvách o liberalizaci obchodu, snažit se najít opatření proti ochranářským a diskriminačním politikám a řešit spory s obchodními partnery. USA ovšem také musí zajišťovat, aby se stávající instituce přizpůsobovaly realitě současnosti. Například NATO se vyvíjí od aliance z dob studené války, která se zaměřovala výhradně na Evropu, na alianci, jež bude dobře přichystána čelit dnešním bezpečnostním rizikům, ať už se projeví kdekoli, třeba v Afghánistánu nebo Iráku.

Multilateralismus je nejúspěšnější, když staví na skutečném sbližování zájmů a hodnot. OSN a další globální soustavy mají někdy ty nejlepší předpoklady k naplňování cílů zahraniční politiky USA. Když OSN nebo jiné orgány nejsou ochotné nebo schopné postavit se nějaké děsivé hrozbě, Amerika si vyhrazuje právo jednat v méně sevřených aliancích nebo v pružných ad hoc koalicích ochotných. Ani OSN nemá monopol na legitimitu. Ta závisí především na odůvodnění jednání a způsobu, jímž se uskutečňuje.

Této pružnosti je zapotřebí kvůli podstatě rizik, která číhají na obzoru. Chřadnoucí státy přehlížíme na vlastní nebezpečí, neboť anarchie vytváří prostředí blahodárné pro extrémistické ideologie a může skýtat útočiště teroristům, zločincům a obchodníkům s drogami. Mezi naše dnešní nejnaléhavějších úkoly patří potřeba bránit šíření slabých států. Dalším úkolem je pomáhat zemím, jež propadly násilí, aby dokázaly začít pomalý proces obnovy.

Jedním z podnětů americké mezinárodní angažovanosti - a zároveň jeden z významných zdrojů globální moci USA - je snaha učinit svět lepším. Každá zahraniční politika USA musí slučovat zájmy a hodnoty, neboť americká veřejnost vždy trvá na tom, aby se národní cíle USA vztahovaly k národním ideálům.

Půvab vůdčího postavení USA v zahraničí částečně spočívá v přitažlivosti amerických politických institucí, americké společnosti a kultury a v ochotě Ameriky prosazovat lidská práva a demokracii. Naše úsilí o podporu demokracie na celém světě zároveň slouží zájmům USA, a to díky věcnému poznání, že demokracie řeší své rozpory v míru.

V dnešním světě chybí nesmiřitelný zápas mezi hlavními koncentracemi moci: Evropou, Ruskem, Čínou, Japonskem a USA. Tento soulad zájmů a shoda na pravidlech mezinárodního pořádku nabízí nadějný základ pro zvládání společných rizik, jimž čelíme všichni.

Naším prvořadým cílem by mělo být vytvoření světa, v němž vlády, organizace i lidé přijmou uspořádání, která jim umožní naplňovat sdílené zájmy a budou odrážet zásadní celosvětové hodnoty. Všichni mají zájem na světě, kde se síla používá jen jako poslední možnost, terorismus je nepřijatelný, zbraně hromadného ničení se nešíří a nepoužívají, svobodný trh se stává běžnou věcí, občané požívají základních svobod, demokratické hodnoty vítězí a právní řád nahrazuje právo silnějšího. Vybudování takového sjednoceného světa je sice možná optimistickým cílem, dokonce idealistickým, ale nikoliv naivním.

Copyright: Project Syndicate/The Council on Foreign Relations , květen 2003.

Z angličtiny přeložil David Daduč