BRUSEL – V posledních čtyřech letech půjčila Evropská investiční banka (EIB) – což je „domovská“ banka Evropské unie – 48 miliard eur na energetické projekty po celém světě. EIB obecně půjčuje energetickému sektoru víc peněz než kterémukoliv jinému odvětví s výjimkou dopravy (a její celkový objem úvěrového portfolia dosáhl v roce 2010 hodnoty 72 miliard eur, což z EIB učinilo většího věřitele, než je Světová banka).

Investice v takovém měřítku mohou zemím z celého světa pomoci dosáhnout životně důležitého pokroku při snižování emisí skleníkových plynů v době, kdy se stále nedaří nalézt politická řešení založená na mezinárodní dohodě. Úvěrové priority EIB a její portfolio energetických investic bohužel celý problém zhoršují.
V roce 2007 přijala EIB svou první energetickou politiku – „Čistá energie pro Evropu: Zesílený příspěvek EIB“. Od té doby banka podstatně navýšila objem úvěrů pro obnovitelnou energii, který v letech 2007-2010 dosáhl celkové hodnoty 13 miliard eur.
Přesto si banka ve stejném období tuto bilanci pokazila tím, že půjčila 16 miliard eur na projekty s fosilními palivy, které představovaly třetinu všech energetických půjček této instituce. Objem úvěrů EIB pro fosilní paliva vzrostl z 2,8 miliard eur v roce 2007 na 5 miliard eur v roce 2010, a to včetně nových uhelných elektráren v Německu a ve Slovinsku.
V nových členských státech EU podporuje EIB většinou vysokouhlíkovou energii, takže se tyto země ocitají v pasti trvale neudržitelných energetických soustav. V letech 2007 až 2010 navíc EIB půjčila 1,6 miliard eur na projekty s fosilními palivy v severní Africe a Sýrii, což představovalo 30% z celkového objemu úvěrů určených pro tento region.

Nenechte se mýlit: tyto investice jsou dlouhodobé. Dnes vybudovaná energetická infrastruktura se bude využívat ještě nejméně 40 let, což zmíněné země neomylně nasměrovává na dráhu pokračující uhlíkové závislosti. Pokud se například slovinská vláda přihlásí ke klimatickým cílům platným pro celou EU, pak nová lignitová elektrárna Sostanj vyčerpá do roku 2050 většinu emisních kvót CO2 stanovených pro tuto zemi. Do energeticky účinných programů přitom EIB investuje pouhých 5% svého energetického portfolia.

EIB tvrdí, že úvěry pro fosilní paliva podporují strategické projekty, které zajišťují evropskou energetickou bezpečnost. To je částečně pravda: za některými těmito úvěry se skutečně skrývají politické zájmy členských zemí EU – zejména za investicemi do infrastruktury pro dovoz ropy a zemního plynu. Samotné cíle EU tedy obsahují vnitřní rozpor – energetická bezpečnost versus prevence klimatických změn –, což EIB komplikuje snahu pročistit své energetické portfolio.

Bližší pohled však ukazuje, že 6,7 z 16 miliard eur, které EIB půjčila na projekty s fosilními palivy, neputovalo do projektů energetické bezpečnosti EU, nýbrž do uhelných, plynových a mazutových elektráren na území EU i mimo ně. Tato čísla naznačují, že EIB možná pokládá špinavé energetické projekty za prozkoumanější, přístupnější a ziskovější.
EIB, která je investiční bankou i veřejnou bankou EU, však má jedinečné postavení k tomu, aby trhům ukazovala směr, místo aby se jimi nechávala vést. Protože je to veřejná banka, jsou její finanční operace kryté penězi evropských daňových poplatníků a navíc disponuje obrovským kapitálem. Kromě toho může těžit z informací a know-how institucí EU.

Kdyby chtěla EIB podpořit svým vlivem obnovitelnou energii a energetickou účinnost, mohla by přispět k překlenutí rozporu mezi energetickou bezpečností a bojem proti klimatickým změnám. A kdyby Evropa plně využila svého potenciálu v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti, mohla by stát v čele tohoto boje. EU by pak neměla velkou potřebu spoléhat se na dovoz špinavé energie z politicky nestabilních koutů světa.

EIB musí jednat odvážněji, aby vyčistila své portfolio energetických úvěrů. Investice do uhlí musí být okamžitě zastaveny a kromě toho by se měl co nejdříve připravit a realizovat plán na utlumení veškerých úvěrů do fosilních paliv. Kapitál z investic do fosilních paliv by se pak mohl přeorientovat na ekologické projekty.

Pro regiony, jako je střední a východní Evropa, kde se podle tvrzení EIB obtížněji nacházejí investiční příležitosti, musí banka vyvinout cílené nástroje a technickou pomoc, které podpoří projekty obnovitelné energie v malém měřítku. Banka rovněž musí podněcovat vlády k budování flexibilních energetických sítí.
Zbavit Evropu závislosti na fosilních palivech nebude snadné. Pokud však ani domovská banka EU nepřijme tento úkol za svůj, lze si jen těžko představit, kdo to udělá.