Friday, November 28, 2014
4

Zelenání od kořenů

BLOOMINGTON – Na summitu OSN Rio+20 hodně záleží. Mnozí jej propagují jako Plán A pro planetu Zemi a chtějí, aby se lídři zavázali jedinou mezinárodní dohodou k ochraně naší životadárné soustavy a k prevenci globální humanitární krize.

Nečinnost v Riu by byla katastrofální, ale jediná mezinárodní dohoda by byla hrubou chybou. Nemůžeme spoléhat na mimořádné globální politiky, abychom vyřešili problém správy našich společných zdrojů: oceánů, atmosféry, lesů, vodních toků a bohaté rozmanitosti života, které vytvářejí vhodné podmínky, v nichž se daří životu, což platí i pro sedm miliard lidských bytostí.

Nikdy jsme dosud nemuseli řešit problémy v rozsahu, jemuž čelí dnešní globálně propojená společnost. Nikdo s jistotou neví, co se osvědčí, a tak je důležité vybudovat systém schopný vyvíjet se a svižně adaptovat.

Desítky let výzkumů dokládají, že rozmanitost překrývajících se politik na obecních, regionálních, národních a mezinárodních úrovních má větší naději na úspěch než jediná, zastřešující závazná dohoda. Takovýto evoluční přístup k politikám zajišťuje nezbytné záchranné sítě pro případ, že některé politiky selžou.

Dobrá zpráva je, že k evoluční tvorbě politik už organicky dochází. Za neexistence efektivní národní a mezinárodní legislativy omezující skleníkové plyny čím dál vyšší počet vůdčích představitelů měst jedná tak, aby občany a ekonomiky ochránili.

Stěží takové dění může udivovat – ba je zapotřebí jej podporovat.

Většina velkých měst stojí na pobřežích, klene se přes řeky nebo leží ve zranitelných deltách, takže jsou v přední linii těch, koho v nadcházejících dekádách zasáhne růst hladin moří a záplavy. Je nezbytné se adaptovat. Avšak vzhledem k tomu, že města jsou zodpovědná za 70 % globálních emisí skleníkových plynů, ještě lepší je usilovat o zmírnění změny klimatu.

Co se týče postupu proti změně klimatu, Spojené státy nezřídily žádnou federální pravomoc explicitně vyžadující, či dokonce propagující cíle snižování emisí. Do loňského května však asi 30 amerických států vytvořilo své vlastní akční plány pro oblast klimatu a více než 900 měst USA podepsalo americkou dohodu o ochraně klimatu.

Tato rozmanitost ve vytváření „zelených politik“ zdola dává ekonomický smysl. „Udržitelná města“ přitahují kreativní, vzdělané lidi, kteří chtějí žít v neznečištěném, moderním městském prostředí, vyhovujícím jejich životním stylům. V tom tkví budoucnost. Tak jako si lidé osvojí novější mobilní telefon, jakmile si uvědomí jeho přínosy, zbaví se v mžiku i starých modelů.

Ovšemže, skutečná udržitelnost znamená víc než jen potlačovat znečištění. Městští plánovači musí zdvihnout zrak za hranice obcí a analyzovat toky zdrojů – energií, potravin, vody a lidí – do měst a z měst.

Celosvětově pozorujeme heterogenní soubor měst, interagujících způsoby, jež mohou mít dalekosáhlý vliv na vývoj celého životadárného systému planety Země. Tato města se vzájemně učí, staví na dobrých nápadech a zbavují se těch slabších. Los Angeles trvalo desítky let, než zavedlo řízení znečištění, ale jakmile další města, například Peking, viděla přínosy, rychle si opatření osvojila. V nadcházejících desetiletích možná zaznamenáme vznik globálního systému vzájemně propojených udržitelných měst. Bude-li úspěšný, všichni se budou chtít přidat.

Právě to je z podstaty správný přístup k řízení systémových rizik a změny spletitých a provázaných systémů a k úspěšnému hospodaření se společnými zdroji – třebaže otřást neúprosným vzestupem globálních emisí skleníkových plynů se mu ještě nepodařilo.

Summit Rio+20 vstupuje na zásadní křižovatku a je nepochybně důležitý. Už 20 let se udržitelný rozvoj považuje za ideál, k němuž je třeba směřovat. První Deklarace o stavu planety, zveřejněná na nedávném mamutím shromáždění vědců Planet Under Pressure (Planeta pod tlakem), ale jasně ukázala, že udržitelnost je dnes předpokladem veškerého dalšího rozvoje. Udržitelnost na lokálních a národních úrovních se musí propojit do globální udržitelnosti. Tato myšlenka se musí stát východiskem národních ekonomik a základem přediva našich společností.

Cílem teď musí být zapracovat udržitelnost do DNA naší globálně propojené společnosti. Čas je přírodním zdrojem, kterého máme největší nedostatek, a právě proto summit v Riu musí svět vyburcovat. Potřebujeme univerzální cíle udržitelného rozvoje v oblastech, jako jsou energetika, potravinová bezpečnost, hygiena, urbanismus a potírání chudoby při současném snižování nerovnosti v mezích možností planety.

Rozvojové cíle tisíciletí, stanovené OSN, jako přístup k řešení globálních problémů uspěly tam, kde jiné iniciativy pohořely. K cílovému datu roku 2015 sice všechny RCT splněny nebudou, ale můžeme se z této zkušenosti hodně naučit.

Stanovení cílů může překonat netečnost, ale zainteresovaní na nich musí být všichni: země, státy, města, organizace, podniky a lidé po celém světě. Úspěch bude záviset na vytvoření mnoha překrývajících se politik k dosažení cílů.

Na úsilí máme ještě deset let, než se ekonomické náklady na schůdná řešení přespříliš zvýší. Nebudeme-li konat, budeme riskovat katastrofální a možná nevratné změny v našem životadárném systému. Prvořadým cílem musí být převzít za toto riziko planetární odpovědnost a neohrožovat blahobyt budoucích generací.

Z angličtiny přeložil David Daduč

This column was produced within the framework of the EC-funded “V4Aid” project. The views expressed do not necessarily represent the view of the EU.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (4)

    Please login or register to post a comment

    1. CommentedNijaz Deleut Kemo

      REMEMBERING PROF. ELINOR OSTROM (12th June 2012)

      "DO LET US HOPE THAT TOGETHER WE MIGHT WORK IN HER LIGHT FOR OUR WORLD."

      WITH MANY THANKS,

      NIJAZ DELEUT KEMO

    2. Commentedabilio rguez

      "to build sustainability into the DNA of our globally interconnected society" we must to 'renounce' to our actual living standars here in the north. In the DNA of capitalism there is no such a word. New forms of obedience are needed.

    3. CommentedSarah Morehead

      Thank you for your wisdom, Elinor. May you rest in peace, knowing your work will not go unrewarded. You made a big impact on the economics graduate students at UMaine last year, and the Sustainable Solutions Initiative is still going strong.
      I'm glad to have met you before your passing.

    4. CommentedProcyon Mukherjee

      Planetary boundaries, as the Stockholm resolution wanted to espouse, are limiting conditions imposed by the rational mind confronted by the stark reality that if the world wanted to extend prosperity or its conditions to a much larger section of people we have problems aplenty. But it is rational inattention that has led us to believe that we have enough resources to extend every benefit to all the inhabitants of this globe and it is equally wrong to stop a chosen few from enjoying it by putting a price that would be unaffordable; pricing of opportunities on a global scale would need a fundamental change, for which the discussions as referred in the article is the natural step.

      I cannot believe that the whole world can enjoy a breakfast with the same amount of calories as an American or an European one, or the same number of pages as in an American newspaper could be distributed to all the people of the globe (it would probably mean felling all the trees of the world !). Resource constraints should remind us that we have a finite limit to what the endowments of this world could be shared and distributed, and only through innovation we could actually shift our preferences.

      Procyon Mukherjee

    Featured