CAMBRIDGE – Co bude příštím velkým tahounem globálního růstu v době, kdy světová ekonomika klopýtavě opouští uplynulé desetiletí a vstupuje v letošním roce do desetiletí nového? Vsaďme si na to, že v tomto „náctiletém“ desetiletí dosáhne umělá inteligence únikové rychlosti a začne mít ekonomický dopad srovnatelný se vzestupem Indie a Číny.

Připouštím, že můj pohled je silně ovlivněn událostmi ve světě šachu, kteroužto hru jsem kdysi na profesionální úrovni hrál a stále ji zpovzdálí sleduji. Počítačový šach je sice specifický, ale přesto nám dává nahlédnout do silikonové evoluce a je barometrem toho, jak by se na ni lidé mohli adaptovat.

Možná by nebyla od věci špetka historie. V letech 1996 a 1997 sehrál tehdejší šachový mistr světa Garri Kasparov dva zápasy proti počítači IBM s názvem „Deep Blue“. Kasparov v té době vévodil světovému šachu stejně, jako Tiger Woods – alespoň donedávna – vévodil golfu. V zápase v roce 1996 však Deep Blue světového šampiona ohromil, když mu v první partii uštědřil porážku. Kasparov se však rychle přizpůsobil a začal využívat slabiny v dlouhodobém strategickém plánování počítače, kde lidský úsudek a intuice slavily úspěch nad mechanickou výpočetní silou stroje.

V repríze utkání v roce 1997 bohužel navýsost sebevědomý Kasparov nebral Deep Blue dostatečně vážně. Počítač šampiona šokoval, když zvítězil v poměru 3,5 ku 2,5 bodu. Řada komentátorů označila vítězství Deep Blue za jednu z nejdůležitějších událostí dvacátého století.

Možná by byl Kasparov odvetu vyhrál, kdyby se hrála na celých 24 partií (což byla tehdejší standardní délka utkání o titul šachového mistra světa). Přestože se však během příštích let lidé od počítačů leccos přiučili, počítače se zdokonalovaly mnohem rychlejším tempem.

Díky stále výkonnějším procesorům si silikonoví šachisté osvojili schopnost počítat tak daleko dopředu, že se hranice mezi krátkodobými taktickými propočty a dlouhodobým strategickým plánováním rozostřila. Současně začaly počítačové programy využívat obrovské databáze partií velmistrů (což je nejvyšší šachový titul) a z výsledků partií mezi lidmi extrapolovat, které tahy mají největší naději na úspěch. Záhy vyšlo najevo, že i ti nejlepší lidští šachisté mají jen malou šanci uhrát proti počítačům více než příležitostnou remízu.

Šachové programy jsou dnes tak dobré, že i velmistrům dělá někdy potíže pochopit logiku v pozadí některých jejich tahů. V šachových časopisech se čtenář často setkává s poznámkami špičkových šachistů ve stylu: „Můj silikonový přítel tvrdí, že jsem neměl táhnout dámou, nýbrž králem, ale já si přesto myslím, že jsem zahrál nejlepší ‚lidský‘ tah.“

A to není všechno. Řadu komerčně dostupných počítačových programů lze totiž nastavit tak, aby napodobovaly styl špičkových velmistrů v takové míře, že je to až zlověstné. Šachové programy dnes mají skutečně velmi blízko k tomu, aby úspěšně absolvovaly poslední test umělé inteligence, jak ho formuloval zesnulý britský matematik Alan Turing: Dokáže člověk komunikující se strojem poznat, že proti sobě nemá člověka?

Já to rozhodně nedokážu. Paradoxní je, že v době, kdy se na šachových turnajích stále více rozmáhá podvádění v podobě nápovědy od počítače (podobná nařčení sahají až na nejvyšší úroveň), je hlavní zbraní sloužící k odhalení podvodu další počítač. Pouze stroj totiž dokáže důsledně předvídat, jak se v dané pozici zachová jiný stroj. Kdyby dnes Turing žil, možná by umělou inteligenci definoval jako neschopnost počítače poznat, zda je jeho protějškem stroj, nebo člověk!

Znamená to tedy, že šachisté budou brzy bez práce? Odpověď naštěstí zní „zatím ne“. V jistých ohledech jsou dnes šachy stejně populární a úspěšné jako v kterékoliv jiné době v uplynulých několika desetiletích. Velmi se hodí k hraní přes internet a fanoušci mohou sledovat špičkové turnaje v reálném čase, často i s komentářem. Technologie pomohly šachy důkladně globalizovat – Ind Višy Ánand se stal prvním mistrem světa z Asie a pohledný mladý Nor Magnus Carlsen dosáhl postavení rockové hvězdy. Člověk a stroj se prozatím naučili koexistovat.

Pochopitelně je to jen mikrokosmos rozsáhlejších změn, které můžeme očekávat. Zdokonalit by se mohly třeba i strašlivé komputerizované systémy firemních telefonních linek, které dnes všichni musíme snášet. Představte si, že byste jednoho dne mohli dávat přednost digitálnímu spojovateli před lidským.

Za 50 let by počítače mohly dělat všechno možné, od řízení taxíků po provádění běžných chirurgických zákroků. Ještě předtím promění umělá inteligence vyšší stupně vzdělávání a potenciálně učiní prvotřídní univerzitní vzdělání široce dostupným dokonce i v chudých rozvojových zemích. A pak jsou zde samozřejmě obyčejnější, ale přesto klíčové možnosti uplatnění umělé inteligence v nejrůznějších oblastech, od řízení elektroniky a osvětlení v našich domech až po osazování „chytrých sítí“ dodávajících vodu a elektřinu, kde budou pomáhat monitorovat tyto i jiné systémy a snižovat jejich ztráty.