A Window on Russia
Je Rusko slabé?
Gleb Pavlovsky
|
|
|
|
MOSKVA – Vedoucí představitelé a pozorovatelé ze Západu vytrvale opakují jako mantru, že Rusko je „slabé“. Toto hodnocení je založeno na pomýleném srovnávání mezi Ruskem a Sovětským svazem – i když takové srovnávání je populární i v samotném Rusku.
Podle sovětských měřítek Rusko skutečně zesláblo. Jak ovšem poznamenal bývalý americký poradce pro otázky národní bezpečnosti Brent Scowcroft, Rusko „má stále obrovskou schopnost ovlivňovat americkou bezpečnostní strategii v kterékoliv zemi“.
Zemi s takovým vlivem na vojenskou supervelmoc nelze pokládat za slabou. Problémem tudíž není ruská síla jako taková, nýbrž otázka, zda ji Rusko inteligentně soustřeďuje a uplatňuje.
Nové Rusko přesáhlo svou sovětskou identitu a dokázalo utlumit povstání v postsovětském prostoru i v tak vzdálených zemích, jako je Tádžikistán. Vyrovnalo se s novou generací bezpečnostních hrozeb na svém území – nejvýznamnější z nich představoval čečenský válečný magnát Šamil Basajev – a zabránilo tomu, aby se z nich stala celosvětová síla typu al-Káidy. Kromě toho pomohlo dalším novým státům ve východní Evropě vytvořit si vlastní identitu.
Nedokládá to snad globální know-how Ruska? Není to příspěvek k mezinárodní bezpečnosti?
USA uznávají ruský faktor při procesu budování postsovětských států. Z aktivit Ruska na Kavkaze, zejména po roce 2000, nemá prospěch pouze ono samo. Zahrnutím svéhlavých menšin do nového bezpečnostního konsensu pomohlo Rusko proměnit místní etnický konflikt v konstruktivní proces budování států.
Tvrzení Ruska, že je ústředním prvkem euroasijské bezpečnosti, který stojí na stejné úrovni jako USA a Evropská unie, tedy není jen povykem vyhaslého leviathana. Je to spíše žádost o spravedlivý mezinárodní právní řád.
Debata o tom, zda by USA měly umožnit Rusku mít ve východní Evropě „zvláštní zájmy“ – kterou obnovil ruský odpor k Američany navrhovaným protiraketovým základnám v České republice a Polsku –, je nesmyslná. Ruské zájmy se nutně stávají globálními. Agenda americko-ruských vztahů zahrnuje taková témata, jako jsou smlouvy o omezení počtu strategických zbraní a o nešíření jaderných zbraní, NATO, Afghánistán, Írán, střední Asie, Severní Korea a postsovětský prostor. Toto vše jsou témata globální, nikoliv lokální.
Rusko se může s těmito otázkami efektivně vypořádat pouze v případě, že se stane kompetentním globálním aktérem. Přesto mnozí lidé předpokládají, že světová politika by měla být koncipována tak, aby obcházela Rusko. Všude se očekává, že Rusové nějakou věc podpoří , aniž by se podíleli na jejím vytváření . Máme například pomoci stabilizovat region kolem Afghánistánu, avšak pouze proto, aby vznikla „širší střední Asie“, která nebude zahrnovat Rusko.
Je zřejmé, že moderní Rusko postrádá globální „status“ v sovětském smyslu. Ani Spojeným státům se však nepodařilo dosáhnout globálního statusu „jaltského superstátu“. Globální vojenská síla Ameriky je nesporná, ačkoliv se používá s klesající frekvencí.
Od země táhnoucí se přes 11 časových pásem mezi EU a USA, z nichž pět hraničí s Čínou, nelze očekávat, že zůstane pouhou regionální mocností. Stát, který se angažuje ve třech globálních regionech (v Evropě, střední Asii a na Dálném východě, nemluvě o Arktidě) a s několika dalšími má společné hranice, nelze pokládat za „regionální“.
Protože navíc regiony, v nichž má Rusko zájmy, čelí řadě problémů, musí se Rusko snažit získat vliv nad strategiemi, které pro tyto regiony prosazují jiné mocnosti různé velikosti, od Číny a USA až po EU a Írán. Očekává se, že Rusko bude jednat způsoby prospěšnými pro zájmy USA a Západu. Zároveň je však v zájmu Ameriky rozšířit akceschopnost Ruska – jinými slovy posílit globálně kompetentní Rusko. Takové Rusko by prosazovalo vlastní zájmy, stejně jako je prosazují USA a EU.
Američané někdy naznačují, že Rusové mají skrytou strategickou agendu. Konsensus, který v Rusku po roce 2000 vytvořil Vladimir Putin, je však více než jen otázkou zájmů; je to realita založená na hodnotách. Je založena na možnosti vést svobodný život v bezpečném prostředí – tedy na něčem, co Američané pokládají za samozřejmé.
Po mnoho let jsme se museli zaobírat problémem samotné existence Ruska namísto problému kvality jeho vládnutí. Putinův konsensus umožnil řešit oba problémy bez zahraniční pomoci a zasahování. Abychom dnes vyřešili jiné problémy, musíme přesáhnout hranice Ruska.
Gleb Pavlovskij je ředitelem Ruského institutu.
Copyright: Project Syndicate/European Council on Foreign R elations, 2009.
www.project-syndicate.org
www.ecfr.eu
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Gleb Pavlovsky or return to our home page.
|
|
giomeladze 06:20 01 Nov 09
"Russia has not been the only beneficiary of its activities in the Caucasus, especially since 2000. By bringing recalcitrant minorities into a new security consensus, Russia helped transform local ethnic conflict into a constructive process of nation-building. "
Is this some kind of a joke Mr. Pavlovsky? Or maybe daily murders of various Ingush activists is the Russian way of creating "security consensus"?