CHICAGO – Mírotvorci na Středním východě nemají čas na své straně. Vzdávají to i neúnavní optimisté. Izraelsko-palestinský konflikt na obou stranách rostoucí měrou zastiňují a formují extrémní a nesmiřitelné náboženské skupiny, které svůj politický mandát pokládají za svatý a nedotknutelný.

To v krátkodobém výhledu komplikuje mírové řešení a v dlouhodobém to bude politickému urovnání čím dál silněji bránit. Víc než kdy dřív je mír nedosažitelným přeludem.

Během posledních 25 let různí soupeřící aktéři v regionu přijali náboženství jako dominantní paradigma pro určování domácích politik. Renesance fundamentalistů v mnoha arabských zemích je stejně významná jako znepokojivá. Hizballáh se v Libanonu vyvinul v mocnou sílu, Irák byl přetvořen z jedné z nejsekulárnějších zemí Středního východu v teokraticko-militantní stát a v Palestině v současnosti bobtná Hamás a oslabuje moc prezidenta Mahmúda Abbáse.

Značná část politické síly náboženského fundamentalismu vychází z rostoucího podílu fundamentalistů v populaci. K tomuto demografickému posunu dochází nejen v muslimském světě, ale i v Izraeli.

Izrael se pomalu vyvíjí z kulturně židovské v nábožensky ovládanou demokracii. Například izraelská ultraortodoxní náboženská obec charedim se rozrůstá tak rychle, že to přetváří politickou krajinu. Podle statistik izraelské vlády u židovských charedim připadá na jednu ženu v průměru 7,6 dítěte, což je oproti celkové populaci téměř trojnásobek. Ze 120 poslanců izraelského Knesetu je 20 (samí muži) ultraortodoxních, byť před pouhými několika desítkami let jich bylo pět.

Očekává se, že počet ultraortodoxních poslanců v Knesetu dále poroste zároveň s tím, jak se množí jejich voliči. V rozdrobené politické krajině typické pro Izrael by to organizovaným náboženským stranám umožnilo uplatňovat značnou moc nad vládou.

Mnozí vzdělaní a sekulární Izraelci zároveň volí emigraci, neboť touží po životě bez neutuchajících konfliktů. Odhaduje se, že asi půl milionu Izraelců, včetně 25% předních izraelských akademiků, žije v současnosti ve Spojených státech. Jen v Silicon Valley se usadilo kolem 40 tisíc Izraelců. Tito emigranti demografické změny v Izraeli nepřímo urychlují, což nahrává náboženské pravici.

Někteří lidé tvrdí, že příklon k ultraortodoxii je odmítnutím západní liberální tradice. Lpění na náboženských pravidlech vyžaduje vážné společenské a ekonomické oběti. Nejeden muž navštěvuje ješivu (ortodoxní židovskou školu vyššího zasvěcení) až do čtyřiceti let, takže se jim nedaří získat hodnotný lidský kapitál upotřebitelný na sekulárním trhu. Jejich počty neustále rostou, a tak zřejmě poroste i zátěž izraelské ekonomiky.

Vskutku, jestliže značná část nejlepších izraelských hlav svou vlast opouští, dokáže si Izrael zachovat zapojení do čím dál globálnější ekonomiky? Jak se demografické složení neustále mění, izraelští tvůrci politik musí zápolit s náročnými novými skutečnostmi.

Vysoká porodnost ultraortodoxních Izraelců ovlivňuje také politická rozhodnutí, která mají přímé důsledky pro mírový proces s Palestinci. Většina z 200 tisíc osadníků na Západním břehu je mimořádně nábožensky založená. Svou přítomnost na Západním břehu považují za povinnost vůči vyšší moci, než jakou představuje izraelská vláda.

Jak izraelská náboženská pravice, tak Hamás v Gaze věří, že jejich přibývající počty jsou pramenem síly, navzdory nedostatku ostatních zdrojů. Oběma stranám schází ponětí o vyjednávání a kompromisu.

Ať už jsou vyhlídky na jaderně vyzbrojený Írán jakkoli nebezpečné – pro svět, pro Izrael a pro sunnitskoarabské režimy, jako jsou Saúdská Arábie a Egypt –, íránská „bomba“ může být zvládnutelnější než demografická časovaná bomba, jíž čelí Izrael a jeho nejbližší sousedé.

Čas se krátí. Demografický vývoj přetváří Izrael a Střední východ. Horliví věřící se projevují jako místní zástupci „všemohoucího“ na Zemi. Výchova nových svatých válečníků odsouvá na okraj sekulární národní lídry. Vládci s Božským vnuknutím obvykle lidstvo nevedli příznivými stezkami. Jejich dnešní odrůdy nejsou jiné.