Monday, November 24, 2014
0

Vláda pro globalizaci

NEW YORK – Žijeme v éře, v níž nejdůležitější síly ovlivňující všechny ekonomiky nemají lokální, nýbrž globální charakter. To, co se děje „v zahraničí“ – v Číně, Indii i jinde –, má značný dopad i na tak velkou ekonomiku, jako je ta americká.

Ekonomická globalizace samozřejmě přinesla světu některé velké výhody včetně rychlého rozšíření pokročilých technologií, jako jsou internet a mobilní telefonie. V mnoha rozvíjejících se ekonomikách zároveň prudce snížila chudobu – už z tohoto důvodu je zapotřebí, aby světová ekonomika zůstala otevřená a provázaná.

Zároveň však globalizace vytvořila velké problémy, které je třeba řešit. Za prvé zvětšila prostor k daňovým únikům vzhledem k rychlému rozšíření daňových rájů po světě. Nadnárodní společnosti dnes mají oproti dřívějšku mnohem více příležitostí vyhnout se spravedlivé a efektivní míře zdanění.

Globalizace navíc nestvořila jen vítěze, ale i poražené. V zemích s vysokými příjmy, jmenovitě v USA, Evropě a Japonsku, jsou největšími poraženými zaměstnanci postrádající vzdělání potřebné k tomu, aby mohli účinně konkurovat špatně placeným zaměstnancům v rozvojových zemích. Nejhůře zasaženi jsou zaměstnanci v bohatých zemích, kteří postrádají univerzitní vzdělání. Miliony jich přišly o práci a ti, kdo si práci udrželi, se dočkali stagnace nebo poklesu mezd.

Globalizace navíc přiživuje nákazu. Finanční krize z roku 2008 začala na Wall Streetu, ale rychle se rozšířila do celého světa, což ukazuje na potřebu globální spolupráce v oblasti bankovnictví a financí. Klimatické změny, nakažlivé nemoci, terorismus a další neduhy, které mohou snadno překračovat hranice, si žádají obdobně globální reakci.

Globalizace proto vyžaduje chytrou vládní politiku. Vlády by měly podporovat vysoce kvalitní vzdělání, aby zajistily, že mladí lidé budou připraveni čelit globální konkurenci. Měly by zvyšovat produktivitu budováním moderní infrastruktury a podporou vědy a techniky. A také by měly globálně spolupracovat na regulaci těch částí ekonomiky – zejména financí a ekologie –, v nichž se problémy v jedné zemi mohou přelévat do jiných koutů světa.

Potřeba vysoce efektivní vlády v éře globalizace je klíčovým sdělením mé nové knihy Cena civilizace (The Price of Civilization). Jednoduše řečeno dnes potřebujeme více vlády, nikoliv méně. Roli vlády je však současně zapotřebí modernizovat v souladu se specifickými výzvami, které přináší vzájemně provázaná světová ekonomika.

Knihu Cena civilizace jsem napsal z přesvědčení, že americká vláda nedokáže pochopit výzvy globalizace a reagovat na ně už od 70. let, kdy tyto výzvy začaly ovlivňovat americkou ekonomiku. Ronald Reagan vyhrál v roce 1980 prezidentské volby díky slibu, že seškrtá vládní výdaje a sníží daně, místo aby na globalizaci reagoval zvýšenými vládními výdaji do školství, infrastruktury a technologií.

Spojené státy kráčí už třicet let špatným směrem, když spíše omezují roli vlády v domácí ekonomice, než aby podporovaly investice potřebné k modernizaci hospodářství a pracovní síly. Bohatí z toho mají krátkodobý prospěch, neboť získali mohutné daňové úlevy. Chudí naopak trpí ztrátou pracovních míst a omezením vládních služeb. Ekonomická nerovnost dosáhla maxima nevídaného od dob velké hospodářské krize.


Domácí politika tyto nepříznivé trendy ještě zhoršila. Bohatí využili nabytého bohatství k posílení své kontroly moci. Platí prezidentům a kongresmanům drahé kampaně, a prezidenti a kongresmani jim proto pomáhají – často na úkor zbytku společnosti. Stejný syndrom – v jehož rámci získali bohatí kontrolu nad politickým systémem (nebo svou kontrolu posílili) – dnes zasahuje i mnoho dalších zemí.

Přesto existují po celém světě silné náznaky, že lidé už mají po krk vlád, které uspokojují bohaté a všechny ostatní ignorují. Začněme sílícími výzvami k větší sociální spravedlnosti. Povstání v Tunisu a Káhiře byla nejprve označena za „arabské jaro“, protože se zdálo, že zůstanou omezená na arabský svět. Poté jsme však zažili protesty v Tel Avivu, Santiagu de Chile, Londýně a dnes už i v USA. Tyto protesty volaly za prvé a především po politice pro širší okruh lidí namísto zkorumpované politiky oligarchie.

Americký prezident Barack Obama se navíc postupně přesouvá na levici. Po třech letech, kdy jeho administrativa hýčkala firemní lobbisty, konečně začal zdůrazňovat, že je potřeba, aby bohatí platili vyšší daně. Přišlo to až v pozdní fázi jeho funkčního období a je docela možné, že prezident bude dál upřednostňovat bohaté a Wall Street výměnou za příspěvky na kampaň v roce 2012, avšak existuje jiskřička naděje, že bude bránit spravedlivější rozpočtovou politiku.

Zdá se, že stejným směrem se vydává i několik evropských vlád, například španělská, dánská a řecká. Španělsko nedávno zavedlo novou daň z bohatství pro daňové poplatníky s vysokým čistým jměním. Dánsko si zvolilo středolevou vládu odhodlanou zvýšit vládní výdaje a financovat je z nových daní pro bohaté. A Řecko nedávno odhlasovalo novou daň z nemovitosti, která má pomoci zacelit propastný fiskální deficit.


Také Evropská komise volá po nové dani z finančních transakcí (FTT), která by vynesla zhruba 75 miliard dolarů ročně. Komise se konečně shodla, že evropský finanční sektor je zdaněný příliš málo. Nová FTT bude možná v Evropě čelit politické opozici, zejména ve Velké Británii, která má rozsáhlý a vlivný bankovní sektor, ale princip vyšší daňové spravedlnosti přinejmenším figuruje vysoko v evropské agendě.

Nejúspěšnější ekonomiky světa se dnes nacházejí ve Skandinávii. Díky využití vysokých daní k financování vysoké úrovně vládních služeb se těmto zemím podařilo najít rovnováhu mezi velkou prosperitou na jedné straně a sociální spravedlností a ekologickou udržitelností na straně druhé. Takový je klíč ke zdravému vývoji v dnešní globalizované ekonomice. Snad si tuto novou realitu začíná uvědomovat víc koutů světa – a zejména světová mládež.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured