LONDÝN – Na nedávném sympoziu Financial Times o vyhlídkách globalizace v roce 2011 poznamenal komentátor Gideon Rachman, že „když americký prezident Barack Obama nedávno navštívil Indii, varoval své hostitele, že se na Západě znovu otevřela debata o globalizaci“ a že „v rozvinutých ekonomikách proti ní… vzniká… a sílí odpor“.

Rachmanova panika však není na místě. Strach z globalizace není na Západě ničím novým. Halasní intelektuálové a různé skupiny od odborů až po ekologické organizace vyjadřují v rozvinutých ekonomikách antiglobalizační obavy a názory už nejméně čtvrt století.

Strach z globalizace však historicky nevznikl na Západě, nýbrž na Východě. Po druhé světové válce zboural Západ bariéry obchodu a investičních toků a začal pracovat na eliminaci devizových kontrol a přechodu na měnovou konvertibilitu. To, čemu se někdy říká liberální mezinárodní hospodářské uspořádání, bylo tehdy příkazem dnem a za své ho přijalo také veřejné mínění.

Naproti tomu Východ obecně zastával ustrašený názor, že – jak to formuloval chilský sociolog Oswaldo Sunkel – začlenění do mezinárodní ekonomiky by vedlo k rozpadu ekonomiky národní. Mnozí intelektuálové tuto temnou antiglobalizační vizi sdíleli a politici ve velké části Východu nezůstávali o mnoho pozadu.

Západ akceptoval názor, že globalizace by (stejně jako obchod) přinesla vzájemný zisk, a osvojil si vizi, kterou jsem v roce 1997 nazval „neškodným opomíjením“. V případě zahraničních investic a přísunu pomoci zašel Západ ještě dál, když na ně pohlížel jako na aktivity motivované altruismem neboli „neškodným záměrem“, zatímco Východ zastával názor, že globalizace má ve světě bohatých a chudých států „škodlivý dopad“. V některých analýzách se škodlivý dopad dokonce proměnil v ponuřejší „škodlivý záměr“. Zahraniční pomoc se tedy pokládala za spiknutí s cílem uvrhnout chudé státy do pasti neokoloniálního sevření.

Poté došlo k něčemu, co jsem nazval „ironickým zvratem“. Jakmile vyšly najevo přínosy globalizace a zároveň začalo být evidentní, jaké škody napáchala politika soběstačnosti, začali politici na Východě uznávat, že jejich antiglobalizační postoj byl chybou.

Strach z globalizace se však v tu chvíli přestěhoval na Západ. Zatímco Východ se kdysi obával, že nebude moci těžit z obchodu se Západem, který má lepší infrastrukturu a lidský kapitál, nyní se naopak Západ začal obávat, že bude tratit na obchodu s Východem, který má dostatek levné pracovní síly. Dlouhodobá stagnace mezd nekvalifikované pracovní síly byla připisována levným dovozům s vysokým podílem práce, přičemž se však opomíjel logický důsledek, že spotřeba asijského zboží s vysokým podílem práce západními zaměstnanci vyvažuje dopad na reálné mzdy.

Abychom uvedli další příklad, Východ se také obával „odlivu mozků“ na Západ, kde se zdála být větší hojnost příležitostí. Dnes je Západ svědkem antiglobalizačního odporu ze strany profesních skupin, které se obávají ztráty svých pracovních míst ve prospěch zahraničních kolegů.

Rudyard Kipling ve slavné „Baladě o Východu a Západu napsal: „Ó, Východ je Východ a Západ je Západ, ti dva se nikdy nesetkají.“ Vzhledem k ironickému obratu globalizačních obav má Kipling stále pravdu: vzájemné sbližování Východu a Západu se dosud nekoná.

Debatu o globalizaci, kterou je dnes slyšet na Západě, nevyvolala současná krize; pouze ji o něco málo vystrčila do popředí. Přesto může krize vychylovat západní politická hlediska ve prospěch globalizace. Například v oblasti obchodu vyvíjejí státy pozoruhodné úsilí – do značné míry úspěšné – vyhnout se velkému sklouznutí k protekcionismu. Lídři států skupiny G-20 navíc dál vyjadřují potřebu uzavřít kolo jednání o multilaterální liberalizaci obchodu z Dauhá.

Existují také další iniciativy, jako je jmenování Expertní obchodní skupiny na vysoké úrovni vládami Velké Británie, Německa, Indonésie a Turecka – této skupině spolupředsedají Peter Sutherland, bývalý generální ředitel GATT a WTO, a já. Zmíněné čtyři vlády podají na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu zprávu, jak uzavřít kolo z Dauhá v letošním roce.

Jinými slovy by se mohlo ukázat, že se Kipling mýlil. Zvrat na Západě je možný, ba snad i pravděpodobný. Současná krize tak může bezděky vytvořit proglobalizační konsensus, který překlene Východ i Západ.