Human Rights
Nakolik účinná je pomoc při katastrofách?
Robert Glasser
|
|
|
|
Když udeří přírodní katastrofa, jsou nevládní organizace (NGO) na místě mezi prvními. Organizace spojených národů odhaduje, že dnes existuje více než 37 000 mezinárodních NGO, přičemž velcí dárci na ně spoléhají stále více.
Z toho zákonitě plynou problémy. Genocida ve Rwandě v roce 1994 i cunami v Indickém oceánu o deset let později vyvolaly mezi NGO chaotické soupeření. Vyskytly se však i přelomové úspěchy. Více než 1400 NGO působících v 90 zemích pomohlo přimět 123 států k ratifikaci úmluvy zakazující nášlapné miny. Samotná velikost „průmyslu“ humanitární pomoci při katastrofách – v kombinaci s rozvojovým úsilím NGO v delším časovém horizontu – však vyvolává vážné obavy o způsob měření jeho výkonnosti.
Díky své pružnosti mohou být NGO novátorské tak, jak to organizace typu OSN často nedokážou. Existuje však jen málo mezinárodních pravidel pro posouzení, čím NGO ve skutečnosti jsou, a tato absence kontroly může vést k nepředvídatelným důsledkům. Například francouzská NGO L’Arche de Zoé se nedávno pokusila propašovat z Čadu děti bez svolení rodičů i tamní vlády.
Mezi otázky, které si NGO, OSN a národní dárci kladou, patří i ta, jak předejít opakování minulých chyb. Budíček pro většinu NGO přišel po genocidě ve Rwandě, kdy se stovky malých organizací snažily provádět ad hoc operace v uprchlických táborech v Demokratické republice Kongo a Tanzanii. Některé tábory se proměnily ve shromaždiště ozbrojených frakcí. V nastalém chaosu zemřelo více než 50 000 uprchlíků na choleru.
Zmatek zavládl také po cunami v Indickém oceánu. V jednom okamžiku působilo na území indonéského Acehu více než 400 NGO, které spolu soupeřily o prostředky, personál i finance. Mnohá poučení ze Rwandy byla zapomenuta nebo ignorována, protože chaos vyvolávaly z velké části menší NGO s malými nebo vůbec žádnými zkušenostmi s katastrofami.
Situace v Indonésii vedla OSN k přijetí nového systému „hloučků“, který měl zlepšit koordinaci. A po přezkoumání debaklu ve Rwandě se 400 NGO a organizací OSN působících v 80 zemích spojilo do projektu Sphere, který měl formulovat společný humanitární mandát a rukověť standardů nastiňujících minimální kvalitu činnosti, jež se bude od každé NGO působící v oblasti zasažené přírodní katastrofou vyžadovat.
Ze zvyšujícího se počtu následných hodnocení intervencí vykrystalizoval základní rámec pro hodnocení efektivity NGO. Důraz se přitom přesunul od prostého posuzování vstupů a výstupů k měření celkového dopadu operace.
Ideou je zjištění, zda se životy příjemců pomoci změnily trvalým způsobem k lepšímu. Stále větší počet dárců zároveň trvá na tom, aby jim NGO poskytly měřitelný důkaz, že jejich práce má skutečně význam.
Teoreticky to zní dobře, ale v praxi to má své nevýhody. Požadováním kvantifikovatelných výsledků mohou dárci nutit manažery programů k výběru snadno dosažitelných cílů namísto méně měřitelných akcí, které jsou v souladu se zdravými humanitárními principy. Případně mohou být zprávy o programech pomoci zkreslovány tak, aby se udržel tok dárcovských prostředků. Největším nebezpečím je, že humanitární činnost bude šita na míru požadavkům dárců, místo aby se řídila skutečnými potřebami.
Bilance hodnocení reakcí na humanitární krize byla až donedávna přinejlepším nevyrovnaná. CARE jakožto humanitární a současně i rozvojová agentura dokáže ke katastrofám zaujímat dlouhodobý přístup, neboť kombinuje humanitární pomoc s fází rehabilitace a obnovy. NGO, které se zaměřují pouze na krizové reakce, však takovou možnost nemají.
Jakmile jim vyprší vyhrazený čas – případně dojdou prostředky –, obvykle se sbalí a odjedou. I pro NGO, které na místě setrvají, je však stanovení dopadu jejich humanitárního úsilí uprostřed krize obtížné, ne-li přímo nemožné. Krizové situace jsou chaotické: personál a zdroje jsou přetížené, místní obyvatelstvo velmi pravděpodobně nebude schopno poskytovat smysluplnou zpětnou vazbu a předkrizové základní údaje jsou z valné části nedostupné, což komplikuje srovnání. Navíc se události velmi často odvíjejí příliš rychle, než aby se daly přesně měřit. A donedávna také platilo, že dárci, kteří byli ochotni financovat humanitární úsilí, již nechtěli platit následná hodnocení pomoci.
V důsledku toho se hodnocení humanitárního úsilí často spoléhá v podstatě jen na odhady a předpoklady. Zpráva organizace Humanitarian Policy Group z roku 2004 citovala průzkum provedený v Etiopii poté, co agentury OSN prohlásily, že se díky humanitárnímu úsilí podařilo v roce 2000 zabránit rozsáhlému hladomoru. Toto tvrzení působilo věrohodně, dokud pozdější průzkum neukázal, že hrubá míra úmrtnosti v oblasti se ve skutečnosti zvýšila na šestinásobek obvyklých hodnot. Většinu úmrtí přitom způsobily nakažlivé choroby, jimiž podvyživení lidé dost možná onemocněli poté, co se houfně nahrnuli do center potravinové pomoci.
HPG proto doporučila dlouhodobý monitoring budoucích humanitárních reakcí a uvedla, že úspěchy a selhání by se měly posuzovat v širokém kontextu, nikoliv v úzkém zaměření na určitý konkrétní projekt. Mnozí lidé, kteří přežijí například zemětřesení nebo záplavy, mohou záhy čelit další krizi, pokud katastrofa zároveň zničí jejich jediný zdroj obživy.
K pochopení těchto dlouhodobých efektů jsou zapotřebí nové a důmyslnější analytické nástroje a také dostatečný výcvik, který zajistí, že nové metody budou v terénu náležitě aplikovány. Jednou z posledních inovací je tzv. Coping Strategy Index vyvinutý Světovým programem výživy a agenturou CARE, který analyzuje, jak se lidé vyrovnávají s krátkodobými potravinovými krizemi, a současně zohledňuje jejich budoucí náchylnost k hladomorům.
NGO mají na světové humanitární činnosti lví podíl a některé chyby jsou nevyhnutelné. S prohlubováním našich zkušeností s humanitární pomocí a rozvojem se však musíme z minulosti poučit a pochopit, kolik toho ještě stále nevíme.
Robert Glasser je generálním tajemníkem humanitární a rozvojové agentury CARE International.
Copyright: Project Syndicate/Europe’s World, 2008.
www.project-syndicate.org
www.europesworld.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Robert Glasser or return to our home page.
|
|
