Europe at Home and Abroad
Argumenty proti nezávislosti Kosova
Raju G.C. Thomas
|
|
|
|
Směřování Kosova k nezávislosti nabírá na rychlosti, neboť vůdci kosovských Albánců – Hashim Thaçi a Agim Çeku – hrozí, že každým dnem vyhlásí jednostrannou nezávislost. To je něco, co Srbsko nepochybně odmítne, podpořeno Ruskem Vladimíra Putina.
Značná část světa si podle všeho myslí, že kvůli své roli v balkánských válkách 90. let je Srbsko v neprávu a tím že by se věc měla uzavřít. Srbský úhel pohledu ale není neopodstatněný a nejedna další země s územně koncentrovanými etnickými menšinami má důvod k obavám z precedentu, který by mohl vzniknout, kdyby se kosovské deklaraci nezávislosti dostalo uznání.
Vezměme zaprvé v úvahu, že Kosovo je historickým srdcem a náboženskou duší Srbska. Důkazem toho jsou stovky srbských pravoslavných kostelů, klášterů a svatých míst v Kosovu.
Demografická proměna Kosova za posledních 100 let, kdy počet Albánců překonal místní srbskou populaci, je navíc zčásti odrazem přílivu Albánců z Albánie, jež byla celá desetiletí kvůli hermetickému komunismu Envera Hodžy politickým a ekonomickým odpadkovým košem. Zároveň mnozí Srbové z Kosova odešli před intervencí NATO v roce 1999 a po ní, ať už proto, aby utekli před albánským násilím, nebo proto, že je odvábily lepší příležitosti v samotném Srbsku.
Nárok Srbska na Kosovo je dle Srbů mnohem silnější než nárok Ruska na Čečensko, Číny na Sin-ťiang, Indie na Kašmír (což je nárok stále zpochybňovaný Pákistánem) a Filipín na ostrov Mindanao. Všechny tyto oblasti s většinově muslimským obyvatelstvem jsou součástí států s nemuslimskou většinou.
Rusko, Čína a Indie jsou velké státy a odtržení části svého území by nepřipustily. Neexistuje tedy žádné vážné mezinárodní úsilí je k tomu přinutit. Filipíny prakticky ztratily vládu nad Mindanaem, právě tak jako Srbsko nad Kosovem, a přece nikdo jednostrannou deklaraci nezávislosti Mindanaa neuznal. Tak proč by měla být přijata kosovská deklarace?
Proti kosovské nezávislosti se ovšem nestaví pouze Rusko, Čína a Indie, ale také většinově muslimská Nigérie, jejíž součástí zůstává Biafra, kde byla na konci 60. let vedena krvavá čtyřletá válka s katolickými Iby. Většinově muslimská Indonésie přišla o svůj většinově katolický Východní Timor skrze politickou intervenci Západu, ale její nároky na Východní Timor byly chatrné, poněvadž na ostrov vpadla jen několik desítek let předtím.
Podpora kosovské nezávislosti není paušální dokonce ani v Evropě, kde Katalánsko a Baskicko prosazují odtržení od Španělska, někteří lidé ve Flandrech si přejí konec Belgie a ve Skotsku je nejzazším cílem vládní Skotské národní strany odtržení od Británie.
Horší je, že Srbové před sebou vidí zřetelný mezinárodní dvojí metr. V 90. letech byla prosazena územní celistvost a svrchovanost Chorvatska a Bosny, navzdory vyhlášení nezávislosti „Republikou Srbská Krajina“ v Chorvatsku a „Republikou srbskou“ v Bosně. Proč se s Kosovem jedná odlišně?
Dnes je v Srbsku zhruba 700 tisíc srbských uprchlíků z Chorvatska a Bosny, kteří se nemohou nebo nechtějí vrátit do svých domovů, včetně prakticky všech chorvatských Srbů, kromě těch, kteří přestoupili ke katolicismu, aby se stali Chorvaty. Ba v Srbsku teď žije nejpočetnější populace uprchlíků v Evropě. Jestliže Kosovo získá nezávislost, jejich počet ještě vzroste, neboť je pravděpodobný exodus všech zbývajících Srbů, pokud se jejich územní bašty – zejména v severním Kosovu, kolem Mitrovice – nepřipojí k Srbsku.
Obecněji by umožnění kosovské nezávislosti doložilo, že násilný separatismus funguje. V takovém případě by si svět musel zvykat, že využití kosovské „strategie“ zažije i jinde. Nejprve anonymní separatisté útočí na civilisty a policii. Poněvadž bezpečnostní složky nevědí, kde se nepřítel mezi civilním obyvatelstvem ukrývá, podnikají nevybíravá protiopatření. Případy porušování lidských práv vyvolají mezinárodní pobouření a odsudky, po nichž následuje zásah zahraničních vojenských sil a okupace. A rozuzlení je takové, že stát ztrácí kontrolu nad provincií, neboť separatisté vyhlásí nezávislost.
Vzniku takového precedentu v Kosovu je třeba se vyhnout, aby byla zajištěna stabilita nejen na Balkáně, ale ve všech zemích s nespokojenými populacemi etnických menšin. Je nezbytné zachovat územní celistvost a svrchovanost Srbska v souladu s Chartou Organizace spojených národů, Závěrečným aktem helsinské konference z roku 1975 zaručujícím hranice Evropy a rezolucí OSN číslo 1244 z roku 1999, která garantovala stávající hranice Srbska.
Bývalá Jugoslávie už zažila dost zkázy a hromadného vraždění. Zachování celistvosti státu je univerzální princip míru, z něhož by se Srbsko nemělo vyjímat.
Raju G. C. Thomas, emeritní profesor Marquettovy univerzity v USA, působil v rámci Fulbrightova programu jako profesor na Bělehradské univerzitě a je přispívajícím editorem knihy Yugoslavia Unraveled.
Copyright: Project Syndicate, 2007.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Raju G.C. Thomas or return to our home page.
|
|
