MNICHOV – Nejhorší poválečná světová finanční krize skončila. Dostavila se znenadání v roce 2008 a po zhruba 18 měsících zmizela téměř stejně rychle, jako přišla. Programy záchrany bank v řádu 5 bilionů eur a keynesiánské stimulační programy v řádu dalšího bilionu odvrátily kolaps. Podle předpovědí Mezinárodního měnového fondu se očekává, že světové HDP po poklesu o 0,6% v roce 2009 vzroste letos o 4,6% a v roce 2011 o 4,3% – to je více, než činí průměrný růst za poslední tři desetiletí.

Evropská dluhová krize však přetrvává a trhy současnému klidu plně nedůvěřují. Rizikové prémie, které musí platit země ve finanční tísni, zůstávají vysoké a signalizují přetrvávající riziko.

Řecké úrokové prémie u desetiletých vládních dluhopisů činily k 20. srpnu v poměru k Německu 8,6%, což je ještě více než na konci dubna, kdy se Řecko stalo prakticky insolventním a kdy byla připravena záchranná opatření na úrovni celé Evropské unie. Rozpětí se zvyšovala i v případě Irska a Portugalska, ačkoliv se ke konci července zdálo, že gigantický záchranný balík o objemu 920 miliard eur, který dali dohromady EU, členské země eurozóny, MMF a Evropská centrální banka, trhy uklidní.

V současné době se svět dělí do dvou skupin států: těch, které mají nakročeno k silnému zotavení, a těch, které zaostávají a zvěstují nové problémy. Do první skupiny patří tzv. země BRIC – Brazílie, Rusko, Indie a Čína. Dokonce i v případě Ruska, kde byl vzestup obtížný a váhavý, se pro letošek očekává růst o 4,3%. Šampionem nicméně zůstává Čína s tempem růstu kolem 10%.

Druhou skupinu tvoří země s dluhovými problémy, především pak Spojené státy. Ačkoliv se v USA očekává růst o 3,3% v letošním roce a o 2,9% napřesrok – což zhruba odpovídá dlouhodobému průměru za posledních 30 let –, nelze to označit za samoudržitelný vzestup vzhledem ke skutečnosti, že fiskální deficit má podle očekávání dosáhnout v letošním roce zarážejících 11% HDP, než se v roce 2011 zmírní na stále ještě vysokých 8,2%.

A ačkoliv se už v USA nezvyšuje počet lidí bez práce, současná míra nezaměstnanosti ve výši 9,5% je na USA velice vysoká a zhruba dvojnásobně překračuje úroveň před recesí. Problémem zůstává trh nemovitostí, jehož pád krizi zapříčinil. Case-Shillerův index pro nemovitosti obývané jednou rodinou se, jak se zdá, na jaře roku 2009 zotavil poté, co oproti poslednímu boomu zaznamenal pokles o 34%. Ceny domů se však od té doby drží na setrvalé úrovni a nevykazují žádný viditelný trend.

Výstavba nových jednogeneračních domů byla v květnu 2010 na nejnižší úrovni od zavedení tohoto ukazatele v roce 1963. Ceny komerčních nemovitostí klesly od května do června letošního roku o alarmujících 4%. To vše má negativní dopady na spotřebu v USA, na stavebnictví i na bankovní soustavu.

Navzdory nedávnému přijetí zákonů o reformě bankovnictví navíc USA dosud nevyřešily strukturální nedostatky svých kapitálových trhů. Hlavním problémem je poškození toku zahraničních úvěrů, poněvadž americké cenné papíry kryté hypotékami a na nich založené deriváty se staly všude na světě téměř neprodejnými.

Tento trh se jednoduše rozpadl, když se roční objem emisí zřítil mezi lety 1996 a 2009 o 97% – z 1,9 bilionu dolarů na pouhých 50 miliard. Téměř všechny (95%) finance určené na bydlení musely v roce 2009 projít státními agenturami Fannie Mae, Freddie Mac a Ginnie Mae, aby se předešlo úplnému kolapsu americké ekonomiky.

Také v Evropě je obraz smíšený. Země, které před časem zažívaly boom – Řecko, Irsko a Španělsko –, zůstávají v recesi a jejich HDP se bude dále snižovat. Míra nezaměstnanosti ve Španělsku, které je jednou z velkých evropských ekonomik, raketově vylétla na 20% a stále nejeví známky zlepšení. Španělská ekonomika se v roce 2009 smrštila o 3,6% a očekává se, že letos klesne o dalších 0,4%. Také ve Finsku, Velké Británii a Itálii se očekávají podprůměrná tempa růstu.

Německo coby největší evropská ekonomika nicméně zažívá překvapivě silný hospodářský vzestup. Ukazatel hospodářského cyklu Ifo se dnes nachází jednoznačně v pásmu „boomu“, a to jak v oblasti očekávání, tak i v oblasti hodnocení současné situace. Ve své padesátileté historii dokonce tento ukazatel nikdy nestoupal tak prudce jako v posledních 12 měsících.

Očekává se, že Německo, které bylo mnoho let evropským „loudalem“, dosáhne v letošním roce růstu zhruba o 3% nebo i více, přičemž průměr evropské patnáctky (a evropské sedmadvacítky) činí pouhých 1,1%. Rovněž německý trh práce vykazuje zázračný obrat. Dnešní sedmiprocentní míra nezaměstnanosti je o něco málo nižší než na podzim roku 2008, kdy dosáhl vrcholu poslední boom, a očekává se její další pokles.

Naopak Francie coby druhá největší evropská ekonomika se potýká s problémy. Její míra nezaměstnanosti v současné době dosahuje 10% a růst HDP se v letošním roce bude pohybovat někde kolem 1,3%, což jen o málo převyšuje průměr EU. A zatímco německá míra nezaměstnanosti je dnes o trochu nižší než během posledního boomu, francouzská nezaměstnanost je podstatně vyšší než při posledním poklesu (v letech 2004-2005).

Tuto rozpolcenost světa lze vysvětlit tím, že zemím, jako jsou Řecko, Španělsko nebo USA, které zažily dlouhý boom financovaný obřím dovozem kapitálu, se dnes stále obtížněji hledají finance v zahraničí. Naproti tomu země, které exportovaly kapitál, se dnes těší přebytku likvidity, protože kapitál se vyhýbá „nasyceným“ zemím. Tento převis nabídky úvěrů má za následek dodatečnou spotřebu a investice, což podněcuje boom.

V západním světě v současné době probíhá proces nastolování nové rovnováhy portfolií, který obrací naruby mezinárodní žebříček růstových temp oproti stavu před krizí. Někdejší šampioni se dnes belhají po závodní dráze, zatímco dřívější želvy sprintují jako gazely.