Když se prezident Bush snažil vysvětlit, proč se rozhodl vypovědět Kjótskou dohodu o globálním oteplování, poznamenal: „neuděláme nic, co by ohrozilo naši ekonomiku, protože o co jde v prvé řadě, jsou naši lidé, jež žijí v Americe.“ Taková poznámka by nicméně neměla překvapit nikoho, kdo sledoval vývoj posledních amerických voleb. Během druhé prezidentské diskuse byl George W. Bush dotázán, jak by využil globální moci a vlivu Ameriky. Tehdy odpověděl, že by ji využil tak, aby z ní měli prospěch všichni Američané.
Tyto poznámky by také neměly překvapit nikoho, kdo studoval projevy prezidentova otce. Prezident Bush senior řekl téměř identickou věc na „Světovém summitu“ v Riu de Janeiro v roce 1992. Když tehdy zástupci rozvojových zemí žádali Bushe seniora, aby se konečně začalo diskutovat o nadměrné spotřebě a plýtvání zdroji v rozvinutých zemích, a v USA zejména, odpověděl, že „americký životní styl není předmětem žádných negociací“ – a to bez ohledu na to, co na to budou říkat jeho posluchači a co by takový přístup mohl stát všechny ostatní.
Ale není to jen Bushova administrativa, která klade zájmy Američanů nade vše. Na Balkáně se například jasně ukázalo, že ani bývalá administrativa tandemu Clinton-Gore nebyla připravena riskovat život jednoho jediného Američana, aby tak snížila riziko ohrožení civilistů. Sledujeme-li tento trend, už Timothy Garton Ash napsal, že „jde o zvrácený morální zákon, který dovoluje, aby milióny nevinných civilistů jiné rasy byly uvrženy do bídy a nouze jen proto, že my nejsme připraveni riskovat život jediného našeho profesionálního vojáka.“ Během omezené intervence v Kosovu, při leteckém bombardování, se ukázal absolutní úspěch této strategie: ozbrojené síly NATO neutrpěly jediné zranění v boji, ale zato bylo zabito zhruba 300 obyvatel Kosova, a k tomu 209 Srbů a 3 čínští civilisté.
Když se prezident Bush snažil vysvětlit, proč se rozhodl vypovědět Kjótskou dohodu o globálním oteplování, poznamenal: „neuděláme nic, co by ohrozilo naši ekonomiku, protože o co jde v prvé řadě, jsou naši lidé, jež žijí v Americe.“ Taková poznámka by nicméně neměla překvapit nikoho, kdo sledoval vývoj posledních amerických voleb. Během druhé prezidentské diskuse byl George W. Bush dotázán, jak by využil globální moci a vlivu Ameriky. Tehdy odpověděl, že by ji využil tak, aby z ní měli prospěch všichni Američané.
Tyto poznámky by také neměly překvapit nikoho, kdo studoval projevy prezidentova otce. Prezident Bush senior řekl téměř identickou věc na „Světovém summitu“ v Riu de Janeiro v roce 1992. Když tehdy zástupci rozvojových zemí žádali Bushe seniora, aby se konečně začalo diskutovat o nadměrné spotřebě a plýtvání zdroji v rozvinutých zemích, a v USA zejména, odpověděl, že „americký životní styl není předmětem žádných negociací“ – a to bez ohledu na to, co na to budou říkat jeho posluchači a co by takový přístup mohl stát všechny ostatní.
Ale není to jen Bushova administrativa, která klade zájmy Američanů nade vše. Na Balkáně se například jasně ukázalo, že ani bývalá administrativa tandemu Clinton-Gore nebyla připravena riskovat život jednoho jediného Američana, aby tak snížila riziko ohrožení civilistů. Sledujeme-li tento trend, už Timothy Garton Ash napsal, že „jde o zvrácený morální zákon, který dovoluje, aby milióny nevinných civilistů jiné rasy byly uvrženy do bídy a nouze jen proto, že my nejsme připraveni riskovat život jediného našeho profesionálního vojáka.“ Během omezené intervence v Kosovu, při leteckém bombardování, se ukázal absolutní úspěch této strategie: ozbrojené síly NATO neutrpěly jediné zranění v boji, ale zato bylo zabito zhruba 300 obyvatel Kosova, a k tomu 209 Srbů a 3 čínští civilisté.