Transatlantic Perspectives
Padající dolar
Martin Feldstein
|
|
|
|
CAMBRIDGE – Když hodnota eura dosáhla historického maxima 1,52 dolaru, sdělil prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet novinářům, že ho rychlé zhodnocování měny znepokojuje a že chce „podtrhnout“ oficiální politiku podpory silného dolaru, kterou uskutečňuje americké ministerstvo financí. V podobném smyslu se později vyjádřili i ministři financí několika evropských zemí.
Ve skutečnosti USA samozřejmě žádnou dolarovou politiku nemají – snad jen tu, že nechávají o hodnotě dolaru rozhodovat trh. Americká vláda neintervenuje na trhu zahraničních měn, aby podpořila dolar, a ani monetární politika Federálního rezervního systému (Fed) k takovému cíli rozhodně nesměřuje. Stejně tak ovšem není konkrétním cílem Fedu snižovat hodnotu dolaru. Ačkoliv snížení základní úrokové sazby Federal Funds Rate z 5,25% v létě roku 2007 na současná 3% přispívá ke znehodnocení dolaru, prvotním cílem snížení byla stimulace oslabující ekonomiky.
Všichni američtí ministři financí přinejmenším od dob Roberta Rubina v Clintonově administrativě nicméně opakovali mantru, že „silný dolar je pro Ameriku dobrý“, kdykoliv byli na hodnotu dolaru dotázáni. Taková odpověď se sice jeví vstřícněji než „bez komentáře“, avšak o současném a budoucím kurzu americké vlády toho vypovídá jen málo.
Jediným výslovným měnovým cílem amerického ministerstva financí je dnes tlak na Čínu, aby zvýšila hodnotu jüanu a tím snížila průměr dolaru vážený globálním obchodem. Tlak na Čínu je však plně v souladu s obecnější americkou politikou podněcovat státy, aby o kurzu svých měn nechaly rozhodovat finanční trh.
Pravdivé je samozřejmě i tvrzení, že silný dolar prospívá americké veřejnosti, poněvadž Američanům umožňuje nakupovat zahraniční výrobky za nižší dolarové náklady. Ačkoliv však klesající dolar skutečně snižuje kupní sílu Američanů, dopad tohoto jevu není velký, poněvadž dovoz představuje pouze asi 15% hrubého domácího produktu USA. Dvacetiprocentní znehodnocení dolaru by proto snížilo kupní sílu Američanů o pouhá 3%. Současně platí, že americké výrobky jsou díky nižšímu dolaru na globálních trzích konkurenceschopnější, což vede ke zvýšení vývozu a snížení dovozu.
V posledních dvou letech klesal dolar nejen vůči euru, ale i vůči většině ostatních měn včetně japonského jenu a čínského jüanu. Z hlediska reálné síly vážené obchodem dnes stojí dolar oproti hodnotě z března 2006 asi o 13% níže.
Této zlepšené konkurenceschopnosti amerického zboží a služeb je zapotřebí ke snížení mohutného obchodního schodku USA. Navzdory poklesu dolaru a z něj vyplývajícího zvýšení amerického exportu v posledních dvou letech o 25% měly USA na konci čtvrtletí 2007 stále anualizovaný obchodní schodek ve výši zhruba 700 miliard dolarů (5% HDP). A protože je americký dovoz téměř dvakrát vyšší než americký vývoz, je desetiprocentní zvýšení dovozu nutno vyvážit dvacetiprocentním zvýšením vývozu. To znamená, že dolar musí dál podstatně klesnout, aby se obchodní schodek snížil na udržitelnou úroveň.
Investoři z celého světa chtějí snížit své dolarové pozice ze tří hlavních důvodů. Za prvé jsou dluhopisy denominované v eurech a britských librách lépe úročeny než obdobné americké cenné papíry, což činí investice do těchto měn výnosnější než investice do dolaru.
Za druhé mají USA vysoký obchodní schodek, který lze vyléčit pouze konkurenceschopnějším dolarem (přičemž země eurozóny vykazují dohromady obchodní přebytek), a investoři proto očekávají trend poklesu dolaru. Vzhledem k tomuto předvídatelnému poklesu je relativní výnos z držení dolarových dluhopisů ještě nižší než rozdíl způsobený odlišnou výší úrokových měr.
A za třetí investoři každoročně přidávají do svých pozic dolarové cenné papíry v hodnotě téměř bilionu dolarů, čímž zvyšují riziko pokračující akumulace této měny. Při nižším celkovém výnosu a vyšším portfoliovém riziku ovšem není překvapivé, že investoři na celém světě chtějí dolary prodat.
Individuální zahraniční investoři sice mohou prodat dolarové cenné papíry, které vlastní, avšak mohou je prodat pouze jiným zahraničním investorům. Dokud USA vykazují schodek běžného účtu platební bilance, musí růst i zatížení americké ekonomiky zahraničními pohledávkami. Když však zahraniční investoři nebudou chtít nadále držet dolarové cenné papíry, jejich snaha tyto položky prodat bude stlačovat jejich hodnotu tak dlouho, dokud v nich kombinace snížené zranitelnosti a snížených obav z dalšího poklesu dolaru nevyvolá ochotu ponechat si zbývající objem dolarových cenných papírů v držení.
Namísto pouhého přání, aby dolar přestal padat, musí vlády evropských zemí podniknout kroky ke stimulaci domácí poptávky, aby nahradily prodejní ztráty a ztráty pracovních míst, které jinak konkurenčnější dolar doprovázejí. Není to snadný úkol, protože Evropská centrální banka musí i nadále hlídat stoupající inflaci a protože mnoho zemí EU si udržuje vysoké fiskální schodky.
ECB má sice omezený manévrovací prostor, avšak regulační změny a posuny daňové struktury bez vlivu na výnosy (například dočasný daňový kredit na investice, financovaný z dočasného zvýšení podnikových daní) by mohly představovat potřebný stimul ke kompenzaci klesajícího čistého vývozu. Proto je důležité, aby vlády členských zemí EU upřely na tento problém pozornost.
Martin Feldstein, profesor ekonomie na Harvardově univerzitě, dříve působil jako předseda Rady ekonomických poradců prezidenta Reagana.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Martin Feldstein or return to our home page.
|
|
