DILLÍ ­– Když ministr zahraničí dělá možné i nemožné, aby ujistil novináře, že na hranicích jeho země s mocným sousedem neexistuje napětí, je logickou tendencí klást si otázku, zda „dáma neprotestuje příliš“. Člověk koneckonců neslýchá, že by ministr zahraničí Kanady popíral napětí na hranicích své země s Amerikou, protože pravdivost takového tvrzení je nabíledni. Prohlášení indického ministra zahraničí Pranába Mukherdžího během červnové návštěvy Pekingu, že na čínsko-indické hranici žádné napětí nepanuje, tudíž vedlo cynické pozorovatele k tomu, aby předpokládali opak.

Právem. V posledních šesti měsících došlo na čínsko-indické hranici, dlouhé 4057 kilometrů, k celé řadě incidentů. Téměř sto jich bylo zdokumentováno, přičemž v plných 65 případech se jednalo o vpády čínské Lidově-osvobozenecké armády (PLA) do jediného sektoru – příhodně pojmenované „Oblasti prstu“, výběžku o rozloze 2,1 kilometrů čtverečních, nacházejícím se v indickém státě Sikkim, jenž má 206 kilometrů dlouhou hranici s Tibetem.

Indie se sice snaží podobné zprávy zlehčovat, avšak jeden incident, který pronikl až do indického tisku, se odehrál za „Linií aktuální kontroly“ (LAC) v západním sektoru hranice v Demčoku, v oblasti pohoří Ladakh. Smíšený civilně-vojenský tým prošetřující zprávy o čínských vpádech se stal 16. května terčem výhrůžek a trojice obrněných vozidel PLA ho donutila k ústupu. Čínští vojáci údajně zaujali palebné pozice, což Indy přimělo se stáhnout, aby nevyprovokovali přestřelku.

O měsíc dříve se objevily zprávy o ozbrojeném čínském průzkumníkovi pohybujícím se 12 kilometrů za hranicemi státu Arunáčalpradéš na severovýchodě Indie. Zesílené čínské hlídky byly pozorovány v Demčoku a Pangong Tso v Ladakhu a v okrese Západní Kameng – ten leží ve státě Arunáčalpradéš, na který čínský velvyslanec v Dillí dokonce vznesl v jednom interview nárok.

Čína zřídila čtyři nové letecké základny v Tibetu a tři ve svých jižních provinciích hraničících s Indií, a tak indické letectvo rovněž údajně posiluje svou přítomnost v okolí čínské hranice rozmístěním dvou letek bojových letounů Suchoj-30MKI.

Co se děje? Chystají se snad Čína a Indie na válku?

Obavy z bezprostřední velké nepřátelské akce jsou očividně přehnané. Čína v předvečer olympijských her pravděpodobně nebude rozpoutávat střet a Indie netouží provokovat souseda, který ji v brutální pohraniční válce v roce 1962 ponížil – Čína se tehdy zmocnila 23 200 čtverečních kilometrů indického území. Zároveň však Peking neopomíná Indii připomenout, že si stále nárokuje dalších 92 000 čtverečních kilometrů, převážně ve státě Arunáčalpradéš.

Situaci příliš nenapomáhá ani skutečnost, že obě země sdílejí nejdelší spornou hranici na světě, jelikož LAC nebyla nikdy oficiálně vytyčena způsobem, který by akceptovaly obě strany. Indické hranice definovali v roce 1913 britští imperiální správci v podobě MacMahonovy linie, kterou Čína odmítá (ačkoliv ji současně akceptuje jako svou hranici s Barmou, jež byla tehdy součástí Britské Indie).

Když po vítězství Číny v roce 1962 vznikla LAC, začala být situace ještě nejasnější. Kdykoliv vojáci kterékoliv strany stavějí silnice, budují či opravují bunkry a jiná opevnění nebo provádějí v blízkosti LAC hlídky, může napětí eskalovat. Dokud se obě strany usilovně snaží vyhnout vzájemným provokacím, omezují se podobné aktivity na minimum, avšak zdá se, že se Čína v posledních měsících vědomě rozhodla udržovat Indy v pohotovosti.

Identifikovat důvody lze snadno. Nedávné potíže Číny kvůli Tibetu s sebou přinesly i nevítanou připomínku pohostinnosti Indie vůči dalajlámovi a jeho exilové vládě. Skutečnost, že Tawang, rodiště šestého dalajlámy a sídlo významného kláštera tibetského buddhismu, leží právě v Arunáčalpradéši, zbavuje Čínu životně důležitého nástroje ve snaze získat úplnou kontrolu nad Tibetem.

Připomínání čínských nároků Indii je proto pro Čínu o to naléhavější. Ministru zahraničí Mukherdžímu se dostalo na nedávné návštěvě Číny hrubého zacházení, když premiér Wen Ťia-pao zrušil předem dohodnutou schůzku a guvernér provincie S’-čchuan se nedostavil k převzetí daru indické humanitární pomoci obětem zemětřesení v Číně.

Na schůzce s čínským protějškem Jang Ťie-čch’ bylo Mukherdžímu sděleno, co si jeho hostitelé myslí o dalajlámových aktivitách a prohlášeních v Indii, a také se mu dostalo připomenutí, že pohraniční incidenty odrážejí různé vnímání otázky, kudy hranice skutečně vede. Číňané požadovali obnovení rozhovorů o nedořešené hranici, ačkoliv existují jen malé vyhlídky, že by kterákoliv strana učinila nové ústupky.

Za nepříjemným chováním se může skrývat hlubší strategická kalkulace. Po skončení studené války měla Čína ve vztahu k Indii dvě možnosti: buďto ji spolu s Ruskem pokládat za přirozeného spojence při budování alternativy vůči americké dominanci v regionu, anebo ji považovat za potenciálního protivníka. Nedávný zrod partnerství Spojené státy-Indie podle všeho čínské vládce přesvědčil, že se Indie stala nástrojem snahy „udržet Čínu na uzdě“.

Takové vnímání možná ještě zesílila četná vojenská cvičení Indie spolu s USA, Japonskem a Austrálií, jakož i indická kultivace někdejší sovětské střední Asie (včetně zřízení vojenské základny v Tádžikistánu). Indie se navíc pokusila navázat strategické vztahy se zeměmi, které podle Číny spadají do sféry jejího vlivu (od Mongolska po Vietnam, včetně přímého soupeření o Barmu).

Je tedy nepravděpodobné, že by čínsko-indická hranice zůstala klidná. Popichování až horlivě vstřícné Indie na její sporné severní hranici pomáhá Číně udržovat tuto zemi v nejistotě ohledně jejích záměrů, odhalovat zranitelnost této obří demokracie ve volebním roce a vykazovat ji coby potenciálního strategického soupeře do patřičných mezí. Sledujte Čínu po olympijských hrách: dozajista vyprovokuje další incidenty.