Thursday, April 24, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
2

Chucpe eurozóny a MMF

LONDÝN – Tvůrci politik ani politici v& eurozóně nepochybují: svůj díl práce na podporu strádajících členů měnové unie odvedli zvětšením jejího záchranného fondu, Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). Teď nadešel čas, aby se předvedl zbytek světa – tedy Mezinárodní měnový fond – a vyložil na stůl další peníze. Právě tak evropští ministři financí argumentují na zasedáních MMF a Světové banky ve Washingtonu.

Řečeno jinak, evropští představitelé pokládají za jisté, že MMF by měl eurozónu podpořit, jako by okolní svět měl jakousi povinnost tak učinit. Ve skutečnosti platí, že i kdyby se vlády eurozóny dokázaly dohodnout na mnohem výraznějším zvětšením ESM, existují pádné důvody, proč by se MMF měl nabídky další podpory zdržet.

Evropští lídři se nedokážou rozhodnout, jestli je eurozóna federací podobnou Spojeným státům, anebo seskupením nezávislých států. Nezřídka eurozónu pochvalně srovnávají s& jinými vyspělými ekonomikami.

Argumentují tím, že členské státy eurozóny jako celek mají nižší rozpočtový deficit než USA a Velká Británie a podobnou hladinu veřejného dluhu. Na rozdíl od USA a Británie hospodaří eurozóna v& úhrnu s& přebytkem obchodní bilance (takže si, jak tvůrci politik s& oblibou říkají, „nežije nad poměry“). A vyjadřují značnou hrdost na sílící roli eura coby mezinárodní rezervní měny, jakož i odhodlání udělat vše potřebné na obranu celistvosti měnové unie.

Přesto jsou titíž tvůrci politik přesvědčeni, že by zbytek světa měl eurozónu finančně sanovat. Když se jim to hodí, euro už není měnou nesmírně úspěšné integrované ekonomiky, nýbrž měnou skupiny svrchovaných věřitelských a dlužnických zemí, a proto má MMF povinnost zadlužené členy podpořit.

Takový přístup je, mírně řečeno, prapodivný. Představte si, že by se federální vláda USA rozhodla, že už nechce podporovat Mississippi a žádala pro tento chudý jižanský stát pomoc od MMF. Okolní svět – v& čele s& vládami zemí eurozóny – by se k& ní právem otočil zády. Obdobně se od MMF neočekává, že bude vypomáhat Indii – jejíž HDP na hlavu nedosahuje ani desetiny hladiny v& eurozóně – s& financováním chudobou sužovaných států Bihár a Uttarpradéš.

Eurozóna chce mít obojí. Její dlužníci i věřitelé jsou členy společné zámožné měnové unie, z& jejíhož přebytku obchodní bilance vůči zbytku světa plyne, že je čistým vývozcem kapitálu (tedy že domácí úspory převyšují domácí investice). Strategie eurozóny pro řešení krize navíc nepřímo spoléhá na rostoucí přebytek: členské státy s& deficitem běžného účtu jsou pod tlakem, aby se jej zbavily, avšak věřitelské země žádnému tlaku na snižování přebytků nečelí. Takže region, který v& zásadě uskutečňuje merkantilistickou strategii, teď chce, aby jej zbytek světa financoval.

Mnozí evropští lídři jsou přesvědčeni, že okolní svět dluží eurozóně finanční výpomoc, protože měnová unie je jen nevinnou obětí. Ačkoli je dobře řízena a je fundamentálně stabilnější než ostatní ekonomiky, trhy (čili „spekulanti“) znemožňují členům eurozóny, kteří se dostali do potíží, aby dosáhli nezbytných korekcí. Eurozóna si tedy zaslouží ochranu před mezinárodními silami, které mají zájem ji zničit.

Toto uvažování upozorňuje na jádro problému: eurozóna je institucionálně neúplná a tvůrci politik eurozóny nadále investorům kladou za vinu, že na to poukazují. V& každé měnové unii existují věřitelské a dlužnické regiony. Právě tak jako zodpovědností věřitelských regionů v& ostatních měnových uniích světa je podporovat regiony dlužnické (což dělají celou škálou prostředků), je na věřitelských regionech eurozóny, aby byly oporou solventnosti dlužnických regionů. To vyžaduje sdílení dluhu, fiskální transfery mezi členskými státy a samozřejmě federální instituce, které tomu všemu dodají legitimitu.

Druhý důvod, jímž tvůrci politik eurozóny podkládají svůj požadavek na další podporu MMF, je v& zásadě jistá forma vydírání: globální důsledky další krize eurozóny by prý byly tak závažné, že MMF nemá na výběr a musí udělat vše pro to, aby jí předešel. Mnohem chudší státy a země pravidelně kritizované tvůrci politik eurozóny za zadluženost (například USA a Británie) by měly poskytnout podporu bohatému věřiteli, aby se předešlo nevyčíslitelnému poškození globální ekonomiky. To už je skoro jako udělat zbytku světa návrh, který nemůže odmítnout.

Okolní svět nemá žádnou morální povinnost eurozónu podpořit a měl by odolat snahám evropských lídrů si takovou podporu vynutit, což by se rovnalo skryté podpoře tamních věřitelských zemí. Šlo by o neospravedlnitelné použití prostředků MMF a dále by to upevnilo podezření mezi rozvíjejícími se ekonomikami světa, že MMF je v& područí západních zájmů.

MMF by se měl držet podpory zemí s& přechodnými problémy s& externím financováním; movitý věřitelský region odmítající řešit své institucionální nesrovnalosti není případ hodný takové pomoci. Nejsou-li vlády eurozóny ochotné zřídit federální instituce potřebné ke stabilizaci eurozóny, měly by buď samy vytvořit dostatečně velký záchranný fond, anebo přijmout to, že jejich jednotná měna je ve své současné podobě nefunkční.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (2)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedJonathan Lam

    Eurozone Chutzph and the IMF

    “Eurozone members as a whole, they argue, have a lower budget deficit than the US and the United Kingdom, and a similar level of public debt. Unlike the US and the UK, the eurozone in aggregate is running a current-account surplus (it is, as policymakers like to say, living “within its means”). And they express considerable pride in the euro’s growing role as an international reserve currency, as well as resolve to do whatever it takes to defend the currency union’s integrity.”
    I would agree on the scheme of integrity for the Euro currency union, or it lives ‘within its means’. Then, what went wrong with growth or the future of it? If it is running on 1-2% growth and 20% unemployment in general; perhaps, Mr. Simon Tilford gave a good reason the IMF is not involved in helping India even though its Stricken states of Bihar and Uttar Pradesh is making less than a tenth of the eurozone levels. It is a good point that EU should not drag IMF into assistance of its rescue fund, the European Stability Mechanism (ESM) establishing its the bi-system of rescue fund; I am glad that the other input $430 billion and Japan’s $600 billion pledge. That made a 2 trillion gift to EU. However I would stress the issues of liquidity, solvency, sustainability and competitiveness to the recues of the Southern States like PIIGS, Does it sound much like too big to fall? Or, Do the Southern States really live within its means?

    For much the rescue begins, these rescue funds would help eliminate the debts in the second round of restructuring of the debts. Then, the funds from the Twist would turn into credit and shift into the system like the hot cash; the coming inflation and the exchange rate upgrade would escalate based on the structured inflation from the emerging nations with their upgraded labor cost and transportation cost may strangle the growth of the Southern States more since the budget cut or austerity programs. Eventually, the relief of the write-off some believe the economy would reverse would bring on the stagflation and volatile currency exchange rate when the debt/credit sovereignty accountable is turned over to the credit over to the commercial bank. The days of the global stagflation is not far, and the timing for the 2014 in changing the interest rate to the major central banks or commercial banks may not be equipped sufficiently to void the stagflation after it has stalled off years for the ECB and FED.

    “That would be an unjustified use of IMF resources, and would further confirm the suspicion among the world's emerging economies that the IMF is in thrall to Western interests………..If eurozone governments are unwilling to build the federal institutions needed to stabilize the eurozone, they should either assemble a big enough rescue fund themselves, or accept that the single currency is unworkable in its current form.”
    I still think IMF should not taking the post of insurer like ECB in monitoring the sovereignty debt if its major task is aiding the monetary settlements of the exchange and retribution of the financial, and stabilizing the global monetary finance. By time when stagflation hits or the federation of EU fails, IMF will become the one of the balls being juggled under Ms Largard. It is questionable if IMF is really in thrall to western interest when the changes of the currency exchange must under a new reconstruction. After which, economical growth G20 proposed may not be optimistic as it shows, since the core of inflation had been modified by the merging nation to the restructuring inflation through the hyper labor cost and transportation pricing. The hell break loose as the Piigs run off the fence, when they realize in open competitions, there is less tolerance in sustainability, liquidity, affordability and competitiveness; and resilience comes from social and political if the balance of the financial and development is off.
    The alternative in use another entity like the World Bank or Development Bank to keep the task and responsibility of the insurer under the guidance of the United Nations rather than 54% control of the world Bank by the ECB/FED. Does anyone smell monopoly around here or there? Finally, I stress on the questionable role of the rescue fund in IMF is in thrall of Western interest.
    “The exuberant fertility of the universal will. “ by Friedrich Nietzsche . German philosopher. The Birth of Tragedy (1872).

    May the Buddha bless you?

  2. CommentedZsolt Hermann

    I fully agree with the writer's opinion about the European attitude.
    As the writer says they wanted to get the best of both worlds.
    They set up a superficial fiscal, economical collaboration in order to compete on the financial/economical markets with the US and the Asian countries, but they did not want to create a sound basis for it by building a fully integral structure with full socio-economic integration on a supra-national platform, which is understandable since that is a much more complicated, and sensitive political question.
    Now as the luck of the adventure has run out and the global economy started collapsing, the make up is coming off and it does not mater how stubbornly they try the different virtual, cosmetic financial adjustments, the structure is falling since it has no foundation.
    This is a very important lesson for the whole global world, in our new interconnected, interdependent global network we will have no possibility to solve any of our problems unless we swallow the bitter pill, take on the political, social challenge, and move away from our populist fragmented, polarized, nationalistic worldview and start building a mutually responsible, truly global human structure that can adapt us to the conditions we exist in.

Featured