Vedle debaty o ústavě Evropské unie se rozvinula také debata o evropských hodnotách. Tato debata je důležitá nejen proto, aby vdechla ústavě smysl, ale také tím, že definuje vitalitu a energii samotné EU.

EU jakožto produkt několika velkolepých náboženských a filozofických tradic je společenstvím hodnot. Ideje starých Řeků a Římanů, křesťanství, judaismu, humanismu a osvícenství nás učinily takovými, jací jsme. Rovněž dialog s islámskou a arabskou kulturou pomohl zformovat naši identitu. Předivo našich hodnot se utvářelo po stovky let.

Evropa je světadílem Michelangela a Montesquieua, ale také gilotiny a plynové komory. Trpká zkušenost druhé světové války naučila Evropany, jak zásadní je význam sdílených hodnot. Ve zbídačelé Evropě zpustošené válkou toužili lidé po míru, svobodě, stabilitě a nové naději na prosperitu.

Architekti evropské integrace - Monnet, Schuman, Adenauer, De Gasperi a další - pochopili, že těchto ideálů lze dosáhnout pouze kombinací a vzájemným provázáním praktických zájmů evropských zemí. Svůj křehký mírový dům vybudovali na základech z uhlí a oceli.

Zakladatelé pak předali pochodeň generaci Jacquese Delorse, Helmuta Kohla, Françoise Mitterranda, Václava Havla, Valéryho Giscarda d'Estaing a dalších. Ti evropskou spolupráci rozšířili a prohloubili. Jejich vedení umožnilo Evropě učinit obrovské kroky směrem ke svým poválečným ideálům - míru, stabilitě a prosperitě.

Dnes stojíme na prahu nové fáze evropské spolupráce. Koncem října bude podepsána ústavní smlouva EU. Nová generace politiků je připravena převzít pochodeň.

Hoří však tato pochodeň stále jasným plamenem? Počátkem padesátých let Jean Monnet napsal: „My nevytváříme koalici států. My sjednocujeme lid." Tak tomu ovšem zjevně není. Zdá se, že zatímco unie pádí kupředu, jako by cestou poztrácela evropské občany. Mnozí z nich se k celému projektu stavějí zády. Dělá jim potíže vidět, co je na Evropě společného. Necítí se součástí tohoto velkého celku. Dokonce i v nových členských státech nadšení pro rodinu evropských demokracií uvadá. Dosáhli jsme sjednocené Evropy, aniž jsme sjednotili Evropany.

Dnešní poválečné generace, jimž chybí přímá vzpomínka na druhou světovou válku, pokládají obrovské úspěchy Evropy - svobodu, mír a prosperitu - za cosi daného. Představa Evropy jako dědictví a poslání pro ně mnoho neznamená. Bez ideálů se však evropské základy rozdrolí.

Tuto hrozbu dále zvyšuje důraz výlučně na vlastní zájmy. Moje generace vyrostla v představě Evropy jakožto hospodářské formy spolupráce. Politické motivy za evropskou integrací zastínil ekonomický projekt. Výsledkem je dojem, že Evropa je pouhým trhem. Celému projektu začala vévodit Evropa trhů a peněz, nikoliv člověka a morálky. Bez morálních základů však svobodná tržní ekonomika nemůže existovat.

Dnes platíme daň za to, že jsme nedbali na evropské sdílené hodnoty a společné poslání . Dokud Evropané nebudou přesně vědět, co Evropa znamená, co nás inspiruje a motivuje, nedokáže unie vystupovat ve světě společně.

Ústava EU učiní Evropu demokratičtější a průhlednější. Poskytuje další záruky, že rozhodovat budou orgány stojící nejblíže k občanům, a uznává důležitost hodnot, o něž se unie opírá: úcty k lidským právům a důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti a vlády zákona. Tyto sdílené hodnoty jsou pojivem, které stmeluje vlády v pochopení, že lpět na vlastních zájmech není nadále rozumné, když společné zájmy volají po společné strategii.

Protože jaký smysl má odstraňování fyzických hranic v Evropě, pokud hranice mezi jejími občany přetrvávají? Jak mohou být Evropané spokojeni, že zmizela železná opona, pokud se jednotliví občané a skupiny napříč unií zabarikádovávají za svými soukromými železnými oponami?

Jistě, strach, nejistota a nacionalismus již opět zvedají hlavy. Je důležité, aby se nad tím Evropané zamysleli, když se nyní připravují na další vlny rozšíření a zvažují zahájení přístupových jednání s Tureckem.

V preambuli ústavy se konstatuje, že Evropa je „jednotná ve své rozmanitosti". Právě tato formulace může být nejvýstižnější definicí toho, co činí Evropu Evropou. Slova „jednotná ve své rozmanitosti" však vyvolávají otázku, v čem tato jednotnost spočívá.

Odpověď se skrývá v hodnotách, na nichž je unie založena. Ty jsou obsaženy ve třech konceptech: konceptu svobody, solidarity a vzájemné úcty. Všechny tři současně umožňují Evropě, aby otevřela dveře obrovské rozmanitosti národů a zároveň promlouvala jako společenství národů připravených nést zodpovědnost za sebe navzájem.

Takové společenství se nestane realitou, budeme-li věřit, že evropská kultura je lepší než ostatní. Realitou je učiníme pomocí dialogu a hluboké reflexe nad společnými hodnotami Evropy. Hodnoty se musí stát cestou, která nás dovede k tomu, čeho nelze dosáhnout pouze prostřednictvím trhů a institucí - ke vstupu evropských občanů do Evropské unie.

Pouze přijetím sdílených hodnot mohou Evropané zabránit unii, aby se stala bezduchým strojem. Evropané musí společnými silami najít, co je spojuje, a načerpat z tohoto nálezu nový zápal a nového ducha - ducha, jehož je bolestně zapotřebí při překonávání obrovských problémů dneška. Žádná země nemůže k těmto problémům přistupovat osamoceně. Po více než padesáti letech zůstává Evropa jako společenství hodnot stejně nezbytná jako kdykoliv předtím.