Wednesday, September 24, 2014
9

Chybná bankovní unie Evropy

PAŘÍŽ – Evropská unie je teď hrdým nositelem Nobelovy ceny míru. Když před třemi lety padla volba na Baracka Obamu, norský Nobelův výbor sklidil kritiku, že poctu udělil osobě, jejíž úspěchy mají teprve přijít. Výbor si vzal výtku k srdci a tentokrát vyznamenal instituci se vznešenou minulostí, leč zakaboněnou budoucností.

Eurozóna je samozřejmě něco jiného než EU, ale jedná se o dosud nejambicióznější podnik Unie a stále zápasí se snahou vybavit se strukturami potřebnými k upevnění měnové unie. Společná fiskální politika zůstává vzdáleným snem, stejně jako opravdová politická unie.

Tvůrci evropských politik však tvrdí, že jsou na cestě k takzvané „bankovní unii“, což neznamená fúzi samotných bank, nýbrž společný bankovní dohled. Evropská komise v září ohlásila plán učinit z Evropské centrální banky dohledový orgán pro všech 6000 evropských bank.

Reakce národních politiků, centrálních bank a bank samotných nijak všeobecně příznivá nebyla. Němci chtějí, aby se ECB soustředila jen na velké systémové banky a menší spořitelny (například ty, které ve velkém investovaly do podřadných hypoték) přenechala národním orgánům. Velká Británie a Švédsko tvrdí, že nemohou být v podřízeném postavení vůči centrální bance, jíž jsou nanejvýš polovičními členy.

Potřebnost celoevropského dohledového orgánu se všeobecně přijímá, zejména proto, že Evropský orgán pro bankovnictví (unijní orgán pro regulaci bankovnictví) se při uskutečňování finančních zátěžových testů ukázal jako neprůbojný: první testy byly tak slabé, že jimi se zářnými výsledky prošly i dnes už zbankrotované španělské spořitelny. Evropa musí prolomit začarovaný kruh spojující otřesené suverénní dlužníky s bankami, které jsou nuceny či přinejmenším pobízeny kupovat jejich dluhopisy, jimiž se zase zajišťuje financování záchrany bank.

Komisí zvolená metoda realizace bankovní unie je však fatálně chybná. Navíc podle uniklého stanoviska hlavního právního poradce Rady EU je navrhovaná reforma protiprávní, neboť jak uvedl list Financial Times (který prosáklé stanovisko získal), jde „za zákonem povolené pravomoci měnit pravidla řízení v Evropské centrální bance“.

Evropští lídři se během krize snaží na trhliny v měnové unii reagovat bez návrhu nové smlouvy, protože se obávají, že nová smlouva navrhující další centralizaci pravomocí do Bruselu by byla odmítnuta buď národními parlamenty, anebo voliči v referendu. Usilují proto o postup pomocí mezivládní dohody nebo stávajících smluvních ustanovení.

Ve věci bankovní unie hodlají využít článek 127, odst. 6 Lisabonské smlouvy, který Evropské radě umožňuje udělit ECB pravomoc k vykonávání zvláštních úkolů týkajících se „politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu“ nad určitými finančními ústavy v Unii. To je pro vytvoření celoevropského dohledového orgánu s přímou zodpovědností za jednotlivé instituce chabý právní základ a zjevně nebyl k takovému účelu zamýšlen. Ostatně Německo s tímto zněním souhlasilo jen za předpokladu, že ECB nemůže být přímým dohledovým orgánem.

Důsledky výběru této sice výhodné, leč nevhodné cesty jsou vážné. Zaprvé, stávající smlouvy nelze využít k vytvoření jednotného evropského restrukturalizačního orgánu, čímž vzniká vachrlatá vazba mezi ECB a národními orgány. Nelze jí využít ani ke zřízení evropského programu ochrany depozit, což je patrně nejnaléhavější nezbytnost, aby se zastavil odliv vkladů z bank na jihu Evropy.

Potenciálně nebezpečné důsledky to bude mít i pro samotnou ECB. Využití ustanovení Lisabonské smlouvy znamená, že ECB bude nutné dát dodatečné povinnosti. V rámci ECB však nelze vytvořit samostatný útvar pro bankovní dohled, jak se stalo třeba v případě Úřadu pro obezřetnostní kontrolu ve Francii či Úřadu pro obezřetnostní regulaci v Británii, jenž má svou vlastní radu i ujednání o zodpovědnosti uvnitř tamní centrální banky.

Význam těchto struktur je v tom, že izolují měnověpolitickou nezávislost centrální banky, aby nedošlo k jejímu narušení vlivem přísnějších požadavků na zodpovědnost, jež nevyhnutelně přicházejí s bankovním dohledem. Jelikož rozhodnutí dohledových orgánů se dotýkají majetkových práv osob – a jejich činnost či nečinnost může daňové poplatníky přinutit zachraňovat banky – vlády, parlamenty a soudy jsou nuceny držet tyto hlídací psy zkrátka.

Právě proto se německá Bundesbanka, která vždy tak neúnavně bděla nad měnověpolitickou nezávislostí, ocitá opět v táboře odmítačů a vyjadřuje vážné obavy z cesty, jíž se Komise chystá vydat. Tentokrát má pravdu.

Jsou tu i další vážné potíže. Podle modelu předloženého Komisí bude nadále fungovat Evropský orgán pro bankovnictví, pověřený vytvořením jednotného souboru pravidel pro všech 27 členských států EU. Avšak byť jeho činnost řídí běžný systém hlasování kvalifikovanou většinou, 17 zemí eurozóny bude mít jediný dohledový orgán, takže budou hlasovat prostřednictvím společného delegáta. Komise se snaží najít způsoby jak ochránit práva zemí mimo eurozónu. Samotná spletitost toho, co už je navrženo, však dokládá, o jak nevhodný plán se jedná.

Celé téma se může zdát, zejména mimo Evropu, neproniknutelně nejasné. Je však ilustrací jednoduché skutečnosti: Evropa se snaží dobrat k silnějšímu federálnímu modelu, který bude reagovat na slabiny, jež odhalila krize eurozóny. Dělá to však, aniž věnovala pozornost klíčové nutnosti vzít s sebou i své občany. Nástroje, jež EU zavádí, jsou dokonce záměrně konstruovány tak, aby nezbytnost ptát se občanů obešly.

Právě tuto zásadní vadu v jádře dnešního evropského projektu navržené uspořádání bankovní unie odhaluje. Těžko věřit v úspěch iniciativy postavené na tak chatrných právních základech, jíž chybí základní demokratická legitimita. Evropské banky i jejich klienti si zaslouží něco lepšího.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Hide Comments Hide Comments Read Comments (9)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedJoshua Ioji Konov

    Mr. Davies, your article is pretty good in showing the messy picture of the EU being as perplexing as it possibly could be. Adding to it, is the stubborn ideological attitude of a trickle-down economic approach engraved in the EU policies that puts debt and fiscal shortages above growth and prosperity..., bureaucracy above free entrepreneurship, big business above medium and small business.., I guess, how bad the economy in the EU should go down to trigger some adequate response.., it happened in China, the US and now Japan..., not unity would save the EU but diversity in business and market activities..., the large transnational corporations that have taken over from finances to manufacturing and retail are not the solution for a better future and economic development, but the small to medium businesses and investors are, which, however, are not promoted and empowered by the EU policies,
    Sincerely,
    Joshua Ioji Konov

  2. CommentedJohn Brian Shannon

    Hi Howard,

    I do appreciate how clearly you have laid out the present European situation although I respectfully disagree with some of your conclusions.

    Europe may indeed be responding "to the weaknesses revealed by the eurozone crisis" but it is inevitable that these measures would have been implemented at some point. The present situation has merely accelerated the timeline.

    In a Western context, the drive by purist democratic politicians to exuviate visionaries and populists from the political scene has resulted in a situation whereby people with visionary ideas and populist support are missing from this equation. And so are their great accomplishments.

    After all, Hitler was a populist. I get that, no one wants that again.

    Mind you, Winston Churchill was a populist leader and without him, Great Britain would have ceased to exist.

    The reason that some logical and much-needed initiatives are floundering due to lack of voter support, is because there are no great visionary and or populist politicians out there selling those initiatives to the masses -- the present (excellent) crop of leaders too devoted to the perfection of democracy to involve themselves in such vociferous and unseemly behavior.

    The skill-set of each is radically different.

    As raucous as a salesman's voice may sound, they are required in order for transactions to be successfully concluded. Leaving visionaries and populist politicians out of European politics has brought us to where we are now.

    Great administrators are not visionaries and conversely, great visionaries are deeply-flawed administrators -- often the worst on the planet. Nevertheless, for best results -- add both to the mix. Democracy is a messy business, isn't it?

    "It has been said that democracy is the worst form of government except all the others that have been tried." - Sir Winston Churchill

    Cheers, JBS



  3. CommentedMarten Klein

    The Commission proposes, not the member states. So the ball is in the Court of Mr.Barnier who four years later presents his regulatory package. More to come, for sure. Not only Art 127 but also all other canons get fired. I wish he were an ordoliberal.

  4. CommentedJ St. Clair

    ' to stem the outflow of deposits from southern European banks.".....how many banks does this equate to....out of the 6,000

  5. Commentedde Lafayette

    From Charlemagne of the Economist 22/09/2012 edition: {The euro zone is heading towards the worst of both worlds—nation-states feel violated by Brussels’s ever-expanding controls, even as the European level remains too weak and opaque to have an impact or win popular allegiance. A better approach might be to set aside labels and think of a narrow set of core functions that need to be deeply integrated. A coherent banking union makes sense, as do some joint bonds. Germany rejects mutualisation of debt on the grounds that not even America expects states to guarantee each other’s debt. Yet America has federal bonds, backed by federal taxes, which in turn provide a safe asset for all banks to hold. American states go bankrupt, as do lots of banks. Call it what you want; integration, centralisation, federation, confederation—the objective should be to stabilise the system sufficiently to allow badly managed banks and states to go bust safely.}

    It is not obvious that the EZ is "heading towards the worst of both worlds". The Economist is indulging in "scare journalism" as it has often a wont to do.

    But the rest of the statement rings true. The foundation of a Lender of Last Resort to deal with circumstances where member states spend beyond their means of either repayment or even debt-maintenance must be found. That means both equal portions of regulatory oversight and the ability to make monetary policy - both of which need not be housed in the same place, but must exist tangibly somewhere.

    The former needs real teeth to prevent the present circumstance from repeating itself. The latter requires real Central Bank leadership who answers to a Central Authority duly elected by the EZ-member state electors, who in turn must relegate to that authority the control of monetary policy.

    Maybe the Two-speed Europe is, after all, the best alternative. Those not in Euro-Zone should perhaps content themselves as on-lookers to main game.

    One for all and all for one.

  6. Commentedde Lafayette

    Given the nearly calamitous use of "national referendums" in the past by the EU, it is easily understandable why its politicians want to avoid them in this particular case.

    And yet, given the crisis, something must be done to enforce oversight upon, at lease, EuroZone banks. So, rickety as it may appear, this present solution may be the only one that is feasible at the moment.

    When it could have done so, before the present crisis, Europe did not go far enough in developing a much needed central government. The European Commission is an unelected body, after all. Given the present economic turmoil in Europe, it is presently out of the question to ask Europeans to elect, for instance, an EU President who would establish a Cabinet to replace the Commission.

    This mistake was made out of shortsightedness of the EU leadership at the time but also, it may be argued, the inability of that leadership to surrender is sovereign authority to a European president. After all, that would relegate national leadership to a “governorship” status as exists in the US. Which is tantamount to a degrading of prestige.

    It will likely take, therefore, a different political class to take the leap forward towards creating an EU common leadership that would constitute the third leg in a tripartite governance of the EU consisting of an Executive, a Legislative and a Judicial institution (the latter two already extant).

    That class, however, will be many years in the making. It does not exist today.

  7. CommentedZsolt Hermann

    I think the last part of the article tells all:
    "...Non-Europeans, in particular, may find the entire topic impenetrably abstruse. But it illustrates a simple point: Europe is trying to achieve a stronger federal model that responds to the weaknesses revealed by the eurozone crisis. But it is doing so without addressing the crucial need to bring its citizens along. Indeed, the devices that the EU is adopting are designed specifically to avoid having to consult them.
    The proposed construction of a banking union reveals this fundamental flaw at the heart of the European project today. It is difficult to be optimistic about the success of an initiative built on such flimsy legal foundations, and lacking democratic legitimacy. Europe’s banks and their customers deserve better..."
    It is similar to renovating a house which started to be dangerous to live in, as it started to collapse.
    The wise renovation would start with the foundations, then the walls, the inside of the house and finish with the paining, decorating.
    The European Union in the Eurozone, and in fact the whole global economy tries to renovate, or maintain the other way around, they thing the process can start with painting, decorating and the rest can wait or it is not important.
    First of all the role of the financial institutions is way overrated, they have become the inflated bubble controlling everything, being the measuring stick for global health, while banks should simply remain in an assisting role for a natural trade relationship in between individuals and nations.
    But of course the expansive, constant quantitative growth economy requires the constant debt taking, going beyond one's means, thus the banks became the false pillars of our lives.
    At the same time the whole of humanity evolved into a global, interconnected network, where every decision and action affects even the furthest part of the network, thus we need to learn a completely new way of interaction in order to secure the well being of the whole interdependent system we live on.
    Thus in short instead of a superfluous, and futile banking union nations, not only in Europe but all over the globe would need to start building a new structure based on mutual responsibility, consideration and full integration with supra national democratic control, while the engine of this new structure has to be a natural necessity and available resource based economy and trade.
    Since we have already almost completely exhausted the natural and human resources, thus we do not have ore time to play games, or pretend we are doing something. We have to get down to the basics and start building, adapting ourselves to the new evolutionary conditions we find ourselves in.

Featured