Takzvaná „Evropská sousedská politika“ byla až dosud kuriózní věcí. V Evropské unii se o ní mnoho hovoří, ale praktické dopady jsou malé. Byla míněna jako alternativa ke stále rostoucímu počtu přístupových kol, která by zahrnula řekněme země jižního Kavkazu. Válka v Libanonu a její důsledky ovšem přinesly náhlou a zásadní změnu poklidného prosazování této politiky.
Libanonská válka posloužila jako nemilosrdná připomínka pro Evropskou unii, že má své „strategické zájmy“ – především zájmy bezpečnostní – a že pokud by se snad rozhodla je přehlížet, draze za to zaplatí. Navíc letitým a prověřeným způsobem nefunguje dělba práce mezi USA a Evropou: přetrvávající válka v Iráku nahlodává americký vojenský potenciál a vyústila v krizi morální a politické legitimity USA napříč arabským/islámským světem.
Rozhodnutím svých členských států vyslat do Libanonu několik tisíc vojáků, aby uskutečnili rezoluci OSN č. 1701 o příměří, učinila Evropská unie zatím nejvýznamnější rozhodnutí v rámci své sousedské politiky. Dokáže se EU skutečně projevit jako stabilizační politická síla v nejnebezpečnější oblasti střetu v bezprostředním geopolitickém sousedství Evropy?
Takzvaná „Evropská sousedská politika“ byla až dosud kuriózní věcí. V Evropské unii se o ní mnoho hovoří, ale praktické dopady jsou malé. Byla míněna jako alternativa ke stále rostoucímu počtu přístupových kol, která by zahrnula řekněme země jižního Kavkazu. Válka v Libanonu a její důsledky ovšem přinesly náhlou a zásadní změnu poklidného prosazování této politiky.
Libanonská válka posloužila jako nemilosrdná připomínka pro Evropskou unii, že má své „strategické zájmy“ – především zájmy bezpečnostní – a že pokud by se snad rozhodla je přehlížet, draze za to zaplatí. Navíc letitým a prověřeným způsobem nefunguje dělba práce mezi USA a Evropou: přetrvávající válka v Iráku nahlodává americký vojenský potenciál a vyústila v krizi morální a politické legitimity USA napříč arabským/islámským světem.
Rozhodnutím svých členských států vyslat do Libanonu několik tisíc vojáků, aby uskutečnili rezoluci OSN č. 1701 o příměří, učinila Evropská unie zatím nejvýznamnější rozhodnutí v rámci své sousedské politiky. Dokáže se EU skutečně projevit jako stabilizační politická síla v nejnebezpečnější oblasti střetu v bezprostředním geopolitickém sousedství Evropy?