Robert J.�Shiller

�

NEW HAVEN – Závažnost celosvětové finanční krize, kterou sledujeme už dva roky, souvisí s elementárním zdrojem nestability v bankovní soustavě – a ten můžeme a musíme koncepčně vykořenit. Aby se nám to podařilo, musíme zajistit pokrok techniky ve finančnictví.

�

Během vážné finanční krize banky zjišťují, že upadající tržní hodnota mnoha aktiv jim způsobuje nedostatek kapitálu. O mnoho víc kapitálu si během krize zajistit nedokážou, takže aby obnovily kapitálovou přiměřenost, přestanou poskytovat nové úvěry a požadují splacení všech svých stávajících úvěrů, čímž celou ekonomiku – ne-li celou glob�ln� ekonomiku – uvrhnou do střemhlavého pádu.

�

Ve své podstatě se jedná o dosti technický problém a totéž platí i pro jeho řešení. Pro bankovní soustavu je to něco jako prasklé potrubí; opravit závadu na potrubních rozvodech ovšem musíme změnou struktury samotné bankovní soustavy.

�

Řada expertů na finančnictví – mimo jiné Alon Raviv, Mark Flannery, Anil Kashyap, Raghuram Rajan, Jeremy Stein, Ricardo Caballero, Pablo Kurlat, Dennis Snower a skupina Squam Lake Working Group – předložila návrhy, které se točí kolem „kontingentního kapitálu“.

�

Obzvláště přitažlivý se zdá návrh Squam Lake Working Group, pracovní skupiny nazvané podle malebného jezera Squam v americkém státě New Hampshire, u něhož se skupina profesorů finančnictví poprvé setkala, aby dala dohromady nápady jak reagovat na aktuální hospodářskou krizi. Práce skupiny je pro mě příkladem tvořivého uplatnění finanční teorie při hledání východisek z krize. (Jsem jejím členem, ale nejsem původcem významné myšlenky kontingentního kapitálu.)

�

Skupina svou verzi kontingentního kapitálu označuje za „regulatorně hybridní cenné papíry“. Myšlenka je jednoduchá: banky by měly být nuceny emitovat nový typ dluhu, který se automaticky převede na základní kapitál, pokud regulátoři stanoví, že existuje systémové národní finanční riziko, a daná banka zároveň nesplňuje požadavky klauzulí o kapitálové přiměřenosti obsažených ve smlouvě o hybridních cenných papírech.

�

V běžných časech by regulatorně hybridní cenné papíry měly všechny výhody dluhu. Ve zlých dobách, kdy je nutné zajistit, aby banky dál půjčovaly, by se ale převodem dluhu na kmenové akcie automaticky zvýšil kapitál banky. Regulatorně hybridní cenné papíry jsou tudíž koncipované tak, aby se vypořádaly přímo se zdrojem systémové nestability, jejž současná krize zdůraznila.

�

Návrh také konkretizuje zřetelnou roli vlády při pobízení ústavů, aby regulatorně hybridní cenné papíry vydávaly, protože banky by je jinak neemitovaly. Regulatorně hybridní cenné papíry by bankám zdražovaly kapitál (neboť věřitele by bylo třeba za možnost převodu odměnit), a tak by banky raději spoléhaly na svůj status „příliš velkých ústavů, než aby padly“ a na budoucí vládní výpomoci. Jako motivaci, která banky přiměje je vydávat, je tedy zapotřebí zavést určité postihy nebo subvence.

�

Proč se banky, které se dostanou do potíží, zdráhají vydávat nové kmenové akcie, vysvětluje teorie „dluhového převisu“, duchovní zřídlo návrhu: přínosy jdou především ve prospěch držitelů dluhopisů banky a oslabují současné akcionáře. Návrh však nevychází přímo z moderní teorie finančnictví. Jedná se o ryzí inovaci, bez dřívějších předchůdců.

�

Proč se lidé myšlenky kontingentního kapitálu nechopili už v dřívějších krizích? Nebyl tentýž problém dluhového převisu významný například už v bankovní krizi za Velké hospodářské krize?

�

Myslím, že zčásti to bylo jistě zapříčiněno tím, že se problému tehdy jen málo rozumělo, takže kontingentní kapitál nebylo možné jasně formulovat a scházela mu argumentační přesvědčivost, díky níž by bylo možné myšlenku vštípit tvůrcům politik na vládní úrovni. Novátorství se navíc v principu vyznačuje tvůrčím charakterem: je výsledkem intelektuálního procesu, který potřebuje čas a při pohledu zpět je vždy nevysvětlitelně pomalý či přerušovaný.

�

Rada pro finanční stabilitu (FSB), již vede Mario Draghi, ve své zprávě pro G20 ze září 2009 veřejně uvedla, že návrhy týkající se kontingentního kapitálu studuje. FSB byla zřízena v dubnu roku 2009 na londýnském summitu G20 jako nástupce Fóra pro finanční stabilitu. Jejími členskými organizacemi jsou centrální banky G20 a přední regulační agentury. Členské státy skupiny G20 jsou vázány prohlášením G20, které podepsaly, že závěry FSB realizují v celosvětovém měřítku. FSB tak má jedinečnou možnost inovaci reálně prosadit.

�

Ve své poslední zprávě se FSB zaměřila na kapitálové požadavky, na vyplňování mezer v zákonech, jež bankám umožňují se požadavkům vyhýbat, a na zlepšení účetních standardů. FSB už podpořila řadu návrhů, které přispějí ke zvýšení bezpečnosti naší finanční soustavy.

�

Kontingentní kapitál, nástroj, který vznikl na rýsovacím prkně finančních expertů, je zásadní nová myšlenka, která by mohla vyřešit problém bankovní nestability a tím stabilizovat hospodářství – právě tak jako vynálezy strojních inženýrů připívají ke stabilizaci řízení automobilů a letadel. Bude-li návrh založený na kontingentním kapitálu přijat, pak možná zažíváme poslední velkou celosvětovou bankovní krizi – přinejmenším do doby, než vznikne nějaký nový zdroj nestability, který opět povolá k dílu finanční techniky, aby vynašli cestu z problému.

�

Robert J. Shiller, profesor ekonomie na Yaleově univerzitě a hlavní ekonom společnosti MacroMarkets LLC, napsal společně s Georgem Akerlofem knihu Animal Spirits (Životní elán) s podtitulem Jak lidská psychologie hýbe ekonomikou a proč je důležitá pro globální kapitalismus.