Drtivé vítězství Hamasu v palestinských parlamentních volbách ohromilo většinu světa, avšak tento výsledek neměl být až tak překvapivý. Momentální triumf Hamasu je součástí sílící regionální tendence.
Před čtyřmi lety získala turecká islámsky orientovaná Strana spravedlnosti a rozvoje prostou většinu v parlamentních volbách a sestavila vládu. Měsíc nato stejnojmenná marocká islámská strana, Parti de la Justice et du Development (PJD), skončila ve volbách do zákonodárného sboru třetí. Loni v prosinci dosáhlo v Egyptě neméně působivých výsledků Muslimské bratrstvo (zákonem zakázané od roku 1954), když si v celonárodních volbách připsalo 20% hlasů a 88 křesel v parlamentu, takže se stalo hlavním blokem v opozici proti vládnoucí Mubárakově Národně demokratické straně. Hizballáh v Libanonu a šíitské strany v Iráku ve volbách uspěly rovněž.
Navzdory tomuto demokratickému posvěcení se většina západních vlád zdráhá mít s těmito stranami co do činění nebo se připravit na to, že se islamisté budou dostávat prostřednictvím voleb k moci. To je očividně ironické: islamisté, již, jak se zdá, demokracii podezřívavě považují za západní spiknutí, vzali kampaň prezidenta George W. Bushe propagující demokracii v muslimském světě vážněji než autokratičtí přátelé Ameriky – a snad vážněji než samotný Bush. Na své první tiskové konferenci po vítězství Hamasu Bush zřetelně nenacházel slova, jimiž by reagoval na onen „neočekávaný vývoj“.
Drtivé vítězství Hamasu v palestinských parlamentních volbách ohromilo většinu světa, avšak tento výsledek neměl být až tak překvapivý. Momentální triumf Hamasu je součástí sílící regionální tendence.
Před čtyřmi lety získala turecká islámsky orientovaná Strana spravedlnosti a rozvoje prostou většinu v parlamentních volbách a sestavila vládu. Měsíc nato stejnojmenná marocká islámská strana, Parti de la Justice et du Development (PJD), skončila ve volbách do zákonodárného sboru třetí. Loni v prosinci dosáhlo v Egyptě neméně působivých výsledků Muslimské bratrstvo (zákonem zakázané od roku 1954), když si v celonárodních volbách připsalo 20% hlasů a 88 křesel v parlamentu, takže se stalo hlavním blokem v opozici proti vládnoucí Mubárakově Národně demokratické straně. Hizballáh v Libanonu a šíitské strany v Iráku ve volbách uspěly rovněž.
Navzdory tomuto demokratickému posvěcení se většina západních vlád zdráhá mít s těmito stranami co do činění nebo se připravit na to, že se islamisté budou dostávat prostřednictvím voleb k moci. To je očividně ironické: islamisté, již, jak se zdá, demokracii podezřívavě považují za západní spiknutí, vzali kampaň prezidenta George W. Bushe propagující demokracii v muslimském světě vážněji než autokratičtí přátelé Ameriky – a snad vážněji než samotný Bush. Na své první tiskové konferenci po vítězství Hamasu Bush zřetelně nenacházel slova, jimiž by reagoval na onen „neočekávaný vývoj“.