Friday, April 18, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
8

Energetická nezávislost ve vzájemně závislém světě

CAMBRIDGE – Když prezident Richard Nixon počátkem 70. letech prohlásil, že chce zajistit energetickou nezávislost země, dovážely Spojené státy čtvrtinu své spotřeby ropy. Na konci desetiletí, po arabském ropném embargu a íránské revoluci, zaznamenávala domácí produkce pokles, Američané dováželi polovinu své ropné spotřeby za patnáctinásobek ceny a všeobecně se věřilo, že zemi docházejí zásoby zemního plynu.

Energetické šoky přispěly ke smrtelné kombinaci stagnujícího hospodářského růstu a inflace a po Nixonovi už každý americký prezident označoval energetickou nezávislost za svůj cíl. Málokdo však bral tyto sliby vážně.

Dnešní energetičtí experti se už neušklíbají. Podle americké Energetické informační administrativy se bude do konce tohoto desetiletí produkovat z domácích zdrojů necelá polovina celoamerické spotřeby surové ropy, přičemž 82% bude pocházet z americké strany Atlantiku. Uznávaný energetický analytik Philip Verleger tvrdí, že do roku 2023, kdy si připomeneme 50. výročí Nixonova „Projektu nezávislosti“, budou USA energeticky nezávislé v tom smyslu, že budou víc energie vyvážet, než dovážet.

Podle Verlegera by energetická nezávislost „mohla z tohoto století učinit Nové americké století, poněvadž by vytvořila ekonomické prostředí, v němž se budou Spojené státy těšit přístupu k dodávkám energie za mnohem nižší náklady než jiné části světa“. Evropané a Asiaté platí už dnes za zemní plyn 4-6násobek částky, kterou platí Američané.

Co se stalo? Technologie horizontálních vrtů a hydraulického frakování, při nichž se do břidlicových a jiných pevných horninových formací uložených v obrovských hloubkách vhání pod tlakem voda a chemické sloučeniny, zpřístupnila významné nové zásoby zemního plynu i ropy. Americký sektor těžby břidlicových plynů se od roku 2005 do roku 2010 zvýšil o 45% a podíl břidlicového plynu na celkové americké produkci plynu vzrostl ze 4% na 24%.

Odhaduje se, že USA mají dost plynu na to, aby současné tempo produkce udržely více než sto let. Značný potenciál břidlicových plynů má sice také mnoho dalších států, ale ty se potýkají s řadou problémů, od nedostatku vody v Číně přes bezpečnost investic v Argentině až po ekologická omezení v několika evropských zemích.

Americká ekonomika bude z této změny energetické nabídky bezpočtem způsobů těžit. Už dnes vznikají statisíce nových pracovních míst, některá v odlehlých a dříve stagnujících regionech. Tato dodatečná ekonomická aktivita zvýší celkový růst HDP, což přinese významné nové fiskální příjmy. Nižší účet za dovoz energie navíc sníží obchodní schodek Spojených států a zlepší jejich účet platební bilance. Některé americké sektory, například produkce chemických látek a plastů, získají značnou komparativní výhodu v podobě nižších výrobních nákladů.

Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že dodatečná opatření nutná k zajištění ekologické bezpečnosti vrtů na břidlicový plyn – včetně pečlivého dohledu nad seismickými podmínkami, náležitého utěsňování vrtů a odpovídajícího hospodaření s odpadní vodou – zvýší náklady jen asi o 7%.

Ve vztahu ke klimatickým změnám jsou však důsledky větší závislosti na břidlicovém plynu smíšené. Jelikož spalování zemního plynu produkuje méně skleníkových plynů než spalování jiných uhlovodíků, jako jsou uhlí nebo ropa, může jít o odrazový můstek k budoucnosti s nižší uhlíkovou zátěží. Nízká cena plynu však zbrzdí rozvoj obnovitelných energetických zdrojů, pokud ho nebudou doprovázet dotace či uhlíkové daně.

O geopolitických důsledcích lze v této fázi pouze spekulovat. Posílení americké ekonomiky by zcela jistě zvýšilo americkou hospodářskou moc – takový vývoj přitom popírá současnou módu vykreslovat USA jako stát na ústupu.

Neměli bychom však dělat předčasné závěry. Rovnováha dovozu a vývozu energie je pouze prvním krokem k nezávislosti. Jak uvádím ve své knize Budoucnost síly, ze vzájemné globální provázanosti vyplývá jak citlivost, tak i zranitelnost. Budou-li USA dovážet méně energie, stanou se v dlouhodobém měřítku méně zranitelnými, avšak ropa je nahraditelná komodita a americká ekonomika zůstane citlivá vůči šokům z náhlých výkyvů světových cen.

Jinými slovy by revoluce v Saúdské Arábii nebo blokáda Hormuzského průlivu stále mohla napáchat USA a jejich spojencům škody. I kdyby tedy Amerika neměla na Blízkém východě žádné další zájmy, jako jsou Izrael nebo nešíření jaderných zbraní, samotná rovnováha energetického dovozu a vývozu by pravděpodobně neosvobodila USA od vojenských výdajů na ochranu ropných tras v regionu – které podle odhadu některých expertů dosahují až 50 miliard dolarů ročně.

Současně s tím by se měla zlepšit vyjednávací pozice Ameriky ve světové politice. Moc pramení z asymetrií ve vzájemné závislosti. Vy a já na sobě můžeme být závislí, ale budu-li já na vás závislý méně než vy na mně, moje vyjednávací síla se zvýší.

Mezi USA a Saúdskou Arábií existovala desítky let rovnováha asymetrií, kdy my jsme byli závislí na nich jako na hlavním producentovi ropy v regionu a oni byli závislí na nás jako na konečném garantovi vojenské bezpečnosti. Od nynějška bude mít Amerika při uzavírání dohod o něco lepší vyjednávací pozici.

Stejně tak Rusko mělo na Evropu a své menší sousedy páky v podobě kontroly nad dodávkami zemního plynu a plynovody. Ve chvíli, kdy se Severní Amerika stane z hlediska produkce plynu soběstačnou, se však uvolní větší množství plynu z různých jiných oblastí a tyto zásoby pak budou sloužit jako alternativní zdroje pro Evropu, čímž se ruská páka oslabí.

Ve východní Asii, která se stala ohniskem americké zahraniční politiky, bude naopak Čína stále závislejší na blízkovýchodní ropě. Americká snaha přesvědčit Peking, aby hrál významnější roli v dohodách o regionální bezpečnosti, možná zesílí a určitý mírný efekt na vyjednávací sílu obou stran bude mít i čínské vědomí zranitelnosti svých zásobovacích tras vůči narušení americkým námořnictvem, pokud nastane nepravděpodobný vývoj a mezi oběma zeměmi se rozhoří konflikt.

Rovnováha energetického dovozu a vývozu ještě nevytváří ryzí nezávislost, ale mění mocenské vztahy vyplývající ze vzájemné energetické provázanosti. V tom měl Nixon pravdu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (8)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedSugandha Pahwa

    this will be a giant leap to [fast forwarded] macro economics without nuclear proliferation. i just believe the soveriegnity over national "resources" is the giant leap. Not the borders, i can actually see unmanned borders.

  2. CommentedNathan Coppedge

    I was under the impression that oil was a major reason for the conflict in the Middle East. Fluctuations in gas prices almost always seem to be altered by so-called "political influences" in the Arab world, and U.S. prices have been affected by a strong "charity" approach which provides a cushion by pouring huge amounts of capital onto what was originally merely an "energy" issue. The relationship of the U.S. to oil borders on metaphysical, and so it is no wonder that there are gaping military expenses which, while industrial or quasi-permanent in nature, are well in excess of what you mention in your article. I wouldn't be surprised if 50 billion dollars is miniscule compared to the real expense of running aircraft carriers, buying rocket fuel, building missiles, and paying for infantry on passive duty, to say nothing of outright conflict involving vast mobilizations. Much like the domestic economy, what I might call the military economy is not something accurately accounted in the minds of common citizens.

  3. CommentedThomas Granado

    Professor, you nailed it, but to complete the analysis you must give more stock to the opposition. First, there is significant industrial opposition to exportation of gas -- those who benefit greatly from low electricity and feedstock costs (petrochemicals, steel). Second, while the environmental community is split, the anti-Keystone crew is adamant about renewables over hydrocarbons. Damn the economics; for them it's a zero sum game. The evident risk: DOE is holding up export approvals to non-FTA countries while Australia is pressing forward.

  4. CommentedZsolt Hermann

    The title is an interesting oxymoron.
    Indeed the question is can we achieve any kind of independence in an interdependent world?
    This article focuses on energy supplies alone, trying to propose political and economical gains from an assumed energy independence.
    But we are interdependent on multiple levels not only in terms of politics, financial institutions, energy supplies or the usual measures we like to use these days, but on all levels of our lives.
    And we are not only interdependent within the global human society but humanity itself is an integral part of the larger circle of nature surrounding us.
    Even this articles touches upon possible negative environmental effects of increased shale gas production which we have very little information about.
    Also switching from crude oil to gas only postpones the inevitable questions how constant quantitative growth would be possible in a closed, finite system.
    Is it really possible, even just looking at it from political or economical point of view, for a single country to surge ahead of others in a global, interdependent system when others stagnate or fall into crisis?
    As long as we keep concentrating on individual, national benefits only caring about the interdependent system in terms of how we can benefit from it regardless of others, or about environmental consequences (both of which goes against the natural laws of governing interdependent systems), or as long we keep ignoring the very reasons why we need increasing, never ending energy supplies to fuel our insatiable economic model, we will not find long or even short term solutions for our present problems, rather we will create more and newer problems like a drunk person driving on without sobering out recognizing where he is and where he should be going.
    All over the world we keep escaping forward without examining the real causes for the global crisis, but in the global, closed, interdependent system we exist in today we cannot cheat much longer.

  5. CommentedMarshall Kaplan

    Finally some one got it right. Natural gas will play a much more important role in our fuel mix in the future than in the past. Energy independence, however, is not quite an accurate goal and suggest separation. Reducing oil dependence is more accurate . what we need to do is to reduce the monopolistic conditions governing oil and gasoline markets for transportation and allow for flex fuels like natural gas and its derivative methanol. safe..environmentally better., less costs..Let consumers choose. M Kaplan see Over the Barrel at www.fuelfreedom.org

  6. CommentedAkash Kaura

    USA is becoming increasingly energy independent, and China has significant reserves as well. This would pose a significant concern for India, would it not? Would this mean the India will need to make the transition to a knowledge based economy quicker than anticipated/planned? Looking at, and exploiting, alternative energy resources will require significant R&D which requires the fulfillment of 2 major pre-conditions:
    1. Presence of sufficient educated professionals
    2. Enough investment.
    Considering the current situation, would this mean that if India fails to make the transition in time, the future is not very bright?

Featured