7

Energetická nezávislost ve vzájemně závislém světě

CAMBRIDGE – Když prezident Richard Nixon počátkem 70. letech prohlásil, že chce zajistit energetickou nezávislost země, dovážely Spojené státy čtvrtinu své spotřeby ropy. Na konci desetiletí, po arabském ropném embargu a íránské revoluci, zaznamenávala domácí produkce pokles, Američané dováželi polovinu své ropné spotřeby za patnáctinásobek ceny a všeobecně se věřilo, že zemi docházejí zásoby zemního plynu.

Energetické šoky přispěly ke smrtelné kombinaci stagnujícího hospodářského růstu a inflace a po Nixonovi už každý americký prezident označoval energetickou nezávislost za svůj cíl. Málokdo však bral tyto sliby vážně.

Dnešní energetičtí experti se už neušklíbají. Podle americké Energetické informační administrativy se bude do konce tohoto desetiletí produkovat z domácích zdrojů necelá polovina celoamerické spotřeby surové ropy, přičemž 82% bude pocházet z americké strany Atlantiku. Uznávaný energetický analytik Philip Verleger tvrdí, že do roku 2023, kdy si připomeneme 50. výročí Nixonova „Projektu nezávislosti“, budou USA energeticky nezávislé v tom smyslu, že budou víc energie vyvážet, než dovážet.

Podle Verlegera by energetická nezávislost „mohla z tohoto století učinit Nové americké století, poněvadž by vytvořila ekonomické prostředí, v němž se budou Spojené státy těšit přístupu k dodávkám energie za mnohem nižší náklady než jiné části světa“. Evropané a Asiaté platí už dnes za zemní plyn 4-6násobek částky, kterou platí Američané.

Co se stalo? Technologie horizontálních vrtů a hydraulického frakování, při nichž se do břidlicových a jiných pevných horninových formací uložených v obrovských hloubkách vhání pod tlakem voda a chemické sloučeniny, zpřístupnila významné nové zásoby zemního plynu i ropy. Americký sektor těžby břidlicových plynů se od roku 2005 do roku 2010 zvýšil o 45% a podíl břidlicového plynu na celkové americké produkci plynu vzrostl ze 4% na 24%.

Odhaduje se, že USA mají dost plynu na to, aby současné tempo produkce udržely více než sto let. Značný potenciál břidlicových plynů má sice také mnoho dalších států, ale ty se potýkají s řadou problémů, od nedostatku vody v Číně přes bezpečnost investic v Argentině až po ekologická omezení v několika evropských zemích.

Americká ekonomika bude z této změny energetické nabídky bezpočtem způsobů těžit. Už dnes vznikají statisíce nových pracovních míst, některá v odlehlých a dříve stagnujících regionech. Tato dodatečná ekonomická aktivita zvýší celkový růst HDP, což přinese významné nové fiskální příjmy. Nižší účet za dovoz energie navíc sníží obchodní schodek Spojených států a zlepší jejich účet platební bilance. Některé americké sektory, například produkce chemických látek a plastů, získají značnou komparativní výhodu v podobě nižších výrobních nákladů.

Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že dodatečná opatření nutná k zajištění ekologické bezpečnosti vrtů na břidlicový plyn – včetně pečlivého dohledu nad seismickými podmínkami, náležitého utěsňování vrtů a odpovídajícího hospodaření s odpadní vodou – zvýší náklady jen asi o 7%.

Ve vztahu ke klimatickým změnám jsou však důsledky větší závislosti na břidlicovém plynu smíšené. Jelikož spalování zemního plynu produkuje méně skleníkových plynů než spalování jiných uhlovodíků, jako jsou uhlí nebo ropa, může jít o odrazový můstek k budoucnosti s nižší uhlíkovou zátěží. Nízká cena plynu však zbrzdí rozvoj obnovitelných energetických zdrojů, pokud ho nebudou doprovázet dotace či uhlíkové daně.

O geopolitických důsledcích lze v této fázi pouze spekulovat. Posílení americké ekonomiky by zcela jistě zvýšilo americkou hospodářskou moc – takový vývoj přitom popírá současnou módu vykreslovat USA jako stát na ústupu.

Neměli bychom však dělat předčasné závěry. Rovnováha dovozu a vývozu energie je pouze prvním krokem k nezávislosti. Jak uvádím ve své knize Budoucnost síly, ze vzájemné globální provázanosti vyplývá jak citlivost, tak i zranitelnost. Budou-li USA dovážet méně energie, stanou se v dlouhodobém měřítku méně zranitelnými, avšak ropa je nahraditelná komodita a americká ekonomika zůstane citlivá vůči šokům z náhlých výkyvů světových cen.

Jinými slovy by revoluce v Saúdské Arábii nebo blokáda Hormuzského průlivu stále mohla napáchat USA a jejich spojencům škody. I kdyby tedy Amerika neměla na Blízkém východě žádné další zájmy, jako jsou Izrael nebo nešíření jaderných zbraní, samotná rovnováha energetického dovozu a vývozu by pravděpodobně neosvobodila USA od vojenských výdajů na ochranu ropných tras v regionu – které podle odhadu některých expertů dosahují až 50 miliard dolarů ročně.

Současně s tím by se měla zlepšit vyjednávací pozice Ameriky ve světové politice. Moc pramení z asymetrií ve vzájemné závislosti. Vy a já na sobě můžeme být závislí, ale budu-li j�� na vás závislý méně než vy na mně, moje vyjednávací síla se zvýší.

Mezi USA a Saúdskou Arábií existovala desítky let rovnováha asymetrií, kdy my jsme byli závislí na nich jako na hlavním producentovi ropy v regionu a oni byli závislí na nás jako na konečném garantovi vojenské bezpečnosti. Od nynějška bude mít Amerika při uzavírání dohod o něco lepší vyjednávací pozici.

Stejně tak Rusko mělo na Evropu a své menší sousedy páky v podobě kontroly nad dodávkami zemního plynu a plynovody. Ve chvíli, kdy se Severní Amerika stane z hlediska produkce plynu soběstačnou, se však uvolní větší množství plynu z různých jiných oblastí a tyto zásoby pak budou sloužit jako alternativní zdroje pro Evropu, čímž se ruská páka oslabí.

Ve východní Asii, která se stala ohniskem americké zahraniční politiky, bude naopak Čína stále závislejší na blízkovýchodní ropě. Americká snaha přesvědčit Peking, aby hrál významnější roli v dohodách o regionální bezpečnosti, možná zesílí a určitý mírný efekt na vyjednávací sílu obou stran bude mít i čínské vědomí zranitelnosti svých zásobovacích tras vůči narušení americkým námořnictvem, pokud nastane nepravděpodobný vývoj a mezi oběma zeměmi se rozhoří konflikt.

Rovnováha energetického dovozu a vývozu ještě nevytváří ryzí nezávislost, ale mění mocenské vztahy vyplývající ze vzájemné energetické provázanosti. V tom měl Nixon pravdu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.