Thursday, November 27, 2014
0

Jak ukončit islámský demokratický deficit

Navzdory povzbudivým signálům nelze přehlížet ,,demokratický deficit" muslimského světa a zejména jeho arabské části. V průměru jen jedna ze čtyř zemí s muslimskou většinou má demokraticky zvolenou vládu. Ještě horší je, že propast mezi muslimskými zeměmi a ostatním světem se rozšiřuje.

Demokracie a svoboda se v posledních desetiletích rozšířily do Latinské Ameriky, Afriky, Evropy i Asie, avšak muslimský svět si k nim stále hledá cestu. Podle propočtu Freedom House , think-tanku zaměřeného na monitoring demokracie ve světě, se počet ,,svobodných" států za posledních 20 let celosvětově zvýšil téměř o tři desítky zemí. Ani jediná nemá muslimskou majoritu.

Tento fenomén byl zaznamenán i v muslimském světě. V létě roku 2002 sestavila skupina arabských vzdělanců Zprávu o lidském rozvoji v arabských zemích , napsanou pod záštitou Rozvojového programu OSN a Arabského fondu pro hospodářský a sociální rozvoj. Zpráva vykresluje arabský svět jako oblast zaostávající za ostatními regiony v klíčových ohledech, včetně osobní svobody, postavení žen a hospodářského a sociálního rozvoje.

Znepokojivé trendy, například demografický nárůst počtu mladých lidí kombinovaný s jejich vysokou nezaměstnaností - dosahující v některých místech téměř 40% -, upozorňují na potenciálně výbušnou sociální situaci. Arabský svět čelí vážným problémům, s nimiž se dokáží vypořádat pouze pružnější, demokratické politické systémy.

Druhá Zpráva o lidském rozvoji v arabských zemích , vydaná v roce 2003, klade důraz na vztah mezi nedostatky školství v arabském světě a nerozvinutostí tamní demokracie. Demokracie vyžaduje informované občany schopné klást otázky své vládě. Vzdělaných občanů je také zapotřebí, mají-li si mladí muži a mladé ženy osvojit dovednosti potřebné pro plnění pracovních úkolů, jež dnešní globální a konkurenční svět vyžaduje.

Bohužel ale místo rozvoje pozorujeme koloběh nedostatku vzdělávacích příležitostí vedoucích k nedostatku příležitostí hospodářských. Za takových podmínek se nemůže rozvíjet ani svoboda, ani prosperita.

Muslimové z nedostatku demokracie ve svých zemích nemohou obviňovat Spojené státy. Nicméně Amerika hraje významnou roli na světovém poli, a přesto řada amerických administrativ - republikánských stejně jako demokratických - neprosadila v mnoha částech muslimského světa, obzvláště v arabském světě, demokratizaci za prioritu.

V různých okamžicích se USA vyhýbaly podrobnému zkoumání domácího dění ve spřátelených zemích, a to s cílem zajistit si plynulé dodávky ropy, zastavit šíření sovětské, irácké a íránské rozpínavosti, vypořádat se s problémy arabsko-izraelského konfliktu, vzdorovat komunismu ve východní Asii či získat vojenské základny. Ale selháním v podpoře postupné demokratizace - a udělením ,,demokratické výjimky" některým částem muslimského světa - Amerika promarnila příležitost pomoci těmto zemím přizpůsobit se tlakům globalizujícího se světa.

Pokračovat v této politice není v americkém zájmu. Podle Národní bezpečnostní strategie Bushovy administrativy z roku 2002 se politika USA aktivněji zapojí do podpory demokratických trendů na globální úrovni, muslimský svět nevyjímajíc.

Tento závazek byl přijat s plným vědomím toho, že demokracie jsou nedokonalé a nesmírně komplikované. Lídři některých muslimských států srovnávají demokratické systémy se svými ukázněnějšími uspořádáními a s uspokojením poukazují na zdánlivou stabilitu, již alternativy k demokracii přinášejí. Stabilita založená pouze na úřední moci je ale iluzorní a naprosto neudržitelná. Írán, Rumunsko i Libérie prokazují, že tuhé autoritářské systémy nedokáží překonat otřesy plynoucí ze sociálních, politických či hospodářských změn, obzvláště při tempu, jež charakterizuje současný svět.

Pochybnosti, zda se teď podpora demokracie skutečně v zahraniční politice USA těší většímu důrazu, rozptýlil listopadový proslov prezidenta Bushe, v němž dal jasně najevo, že demokratický deficit muslimského světa se neváže k náboženství, nýbrž k ,,selháním politických a ekonomických doktrín".

Prezident Bush také jasně řekl, že Američané se poučili z minulosti. ,,Šedesát let, kdy státy Západu nedostatek svobody na Středním východě omlouvaly a přizpůsobovaly se mu, neudělalo pro naši bezpečnosti nic - protože z dlouhodobého hlediska není možné stabilitu získat na úkor svobody. Dokud bude Střední východ místem, kde nevzkvétá svoboda, bude také místem stagnace, odporu a násilí vždy připraveného se šířit za hranice."

Proto teď USA aktivně podporují rozšíření demokracie v arabském a muslimském světě, a to nikoliv z humanitárních či teoretických důvodů, ale kvůli vlastnímu zájmu. Historie učí, že společnosti, kde jsou zajištěny příležitosti, bývají dobrými mezinárodními občany.

Ovšem jako v případě lékařské Hippokratovy přísahy se Amerika i ostatní musí zavázat, že při propagaci demokracie neublíží. Nespoutaná horlivost napravovat svět může být ku škodě věci. Prosazování demokracie je třeba provádět s pokorou, opatrností a moudrostí.

Existuje mnoho modelů demokracie a některé z nich exportovat nelze. Navíc bychom za demokracii nikdy neměli mylně považovat pouhé volby. Co demokracii odlišuje od ostatních systémů, je spíše rozdělení moci, a to jak ve vládě, tak ve společnosti. Dokud taková rovnováha nevznikne, volby mohou ohrožovat svobodu tím, že soustředí přílišné pravomoci do jediné osoby nebo orgánu, aniž by zajistily odpovídající mantinely moci, mimo jiné nezávislá média. To pochopitelně vyžaduje čas, prostředky a úsilí.

Konečně, politická reforma musí jít ruku v ruce s reformou hospodářskou a vzdělávací, jež se bude týkat všech členů společnosti, včetně té její poloviny, již náhodou tvoří ženy. Žádná země nemůže uspět, jestliže se ochuzuje o nadání poloviny svých občanů.

Je pravda, že demokracii lze vybudovat a udržet jedině zevnitř, úsilím lidu a předáků dané země. Cizinci ale mohou a měli by pomoci. Svou úlohu tu mají vlády, mezinárodní organizace, obchodní společnosti, univerzity i novináři - z USA, ale i z Evropy a zemí Latinské Ameriky, Asie a Afriky, v nichž už demokracie zakořenila. Je skutečně těžké jmenovat důležitější úkol zavedených demokracií než pomoc ostatním zemím dostat se na jejich úroveň.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured