KAPSKÉ MĚSTO – Eliminace jaderných zbraní je demokratickým přáním lidí z celého světa. Přesto se žádná jaderná země v současné době evidentně nepřipravuje na budoucnost bez těchto hrůzyplných zařízení. Naopak všechny plýtvají miliardami dolarů na modernizaci svých jaderných sil, čímž se v podstatě vysmívají odzbrojovacím slibům Organizace spojených národů. Dopustíme-li, aby toto šílenství pokračovalo, pak se konečné použití těchto nástrojů teroru jeví jako téměř nevyhnutelné.

Jaderná krize v japonské elektrárně Fukušima slouží jako strašlivá připomínka, že i události pokládané za nepravděpodobné se mohou stát a skutečně se stávají. Bylo zapotřebí tragédie obrovských rozměrů, aby někteří vedoucí představitelé konečně začali činit kroky k odvrácení podobných kalamit v jaderných reaktorech jinde na světě. Nesmí však být zapotřebí další Hirošimy nebo Nagasaki – případně ještě větší katastrofy –, aby se tito lidé konečně probudili a pochopili naléhavou nezbytnost jaderného odzbrojení.

Tento týden se sejdou v Paříži ministři zahraničí pěti jaderných zemí – Spojených států, Ruska, Velké Británie, Francie a Číny –, aby diskutovali o pokroku při realizaci závazků jaderného odzbrojení, které učinili na loňské hodnotící konferenci o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT). Bude to zkouška jejich odhodlání proměnit vizi budoucnosti bez jaderných zbraní v realitu.

Pokud to myslí vážně s prevencí šíření těchto ohavných zbraní – a se zabráněním jejich použití –, pak budou energicky a spěšně pracovat na jejich úplné eliminaci. Na všechny země se musí vztahovat jediný standard: nula. Jaderné zbraně jsou nemravné bez ohledu na to, kdo jimi disponuje. Nevýslovné lidské utrpení, které způsobují, je stejné bez ohledu na to, jaká vlajka je na nich namalovaná. Dokud tyto zbraně existují, bude hrozba jejich použití – ať už náhodného nebo jako výsledek ryzího šílenství – přetrvávat.

Nesmíme tolerovat systém jaderného apartheidu, v němž se pokládá za legitimní, aby některé státy jadernými zbraněmi disponovaly, zatímco u jiných je snaha o jejich nabytí zjevně nepřijatelná. Takový dvojí metr není dobrým základem pro mír a bezpečnost ve světě. NPT nedává pěti původním jaderným mocnostem svolení, aby na těchto zbraních donekonečna lpěly. Mezinárodní soudní dvůr stanovil, že tyto země mají právní povinnost dojednat v dobré víře úplnou eliminaci svých jaderných sil.

Nová smlouva START mezi USA a Ruskem je sice krok správným směrem, ale dotkne se pouze okrajové části nabobtnalých jaderných arzenálů těchto někdejších nepřátel z období studené války – arzenálů, které dnes představují 95% všech jaderných zbraní na světě. Modernizační aktivity těchto i jiných států se navíc neslučují s proklamovanou podporou světa bez jaderných zbraní.

Je hluboce znepokojivé, že USA vyčlenily 185 miliard dolarů na rozšíření svého jaderného arzenálu v průběhu příštích deseti let, a to nad rámec obvyklého rozpočtu určeného na jaderné zbraně, který činí přes 50 miliard dolarů ročně. Stejně znepokojivý je tlak Pentagonu na vývoj bezpilotních letadel vyzbrojených jadernými zbraněmi – v podstatě vodíkových pum na dálkové ovládání.

Také Rusko odhalilo rozsáhlý plán modernizace jaderných zbraní, který zahrnuje i rozmístění nových nosných a odpalovacích systémů. Britští politici se zatím snaží obnovit stárnoucí flotilu svých ponorek Trident – s odhadovanými náklady ve výši 76 miliard liber (121 miliard dolarů). Přitom si nechávají ujít historickou příležitost ujmout se v oblasti jaderného odzbrojení vedoucí role.

Každý dolar investovaný do vylepšení jaderného arzenálu určité země se rovná odnětí prostředků školám, nemocnicím a dalším sociálním službám a zároveň krádeži na milionech lidí z celého světa, kteří hladovějí nebo nemají přístup k základním lékům. Namísto investic do zbraní masového vyhlazení musí vlády vyčleňovat zdroje na naplňování lidských potřeb.

Jedinou překážkou, které při rušení jaderných zbraní čelíme, je nedostatek politické vůle, jež se dá – a musí se – překonat. Dvě třetiny členských zemí OSN vyzvaly k podepsání úmluvy o jaderných zbraních, která by se podobala již existujícím smlouvám zakazujícím jiné kategorie obzvláště nehumánních a bezohledných zbraní, od biologických a chemických zbraní až po protipěchotní nášlapné miny a kazetovou munici. Taková úmluva je dosažitelná a musí se o ni naléhavě usilovat.

Pravdou je, že vynález jaderných zbraní už nelze vzít zpět, avšak to neznamená, že jaderné odzbrojení je nesplnitelný sen. Moje země, Jihoafrická republika, se svého jaderného arzenálu v 90. letech vzdala, protože si uvědomila, že bez těchto zbraní na tom bude lépe. Zhruba ve stejné době se jaderných zbraní dobrovolně zřekly nově nezávislé státy Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina a poté se připojily k NPT. Také další země opustily programy jaderných zbraní, protože si uvědomily, že z nich nic dobrého nemůže vzejít. Velikost celosvětového arzenálu se snížila z 68 000 jaderných hlavic na vrcholu studené války na dnešních 20 000.

Všechny vlády postupně přijdou na to, jak bytostně nehumánní je vyhrožovat vyhlazením celých měst jadernými zbraněmi. Budou pracovat na vytvoření světa, ve kterém už takové zbraně nebudou – kde bude mít navrch vláda zákona, nikoliv síly, a kde bude za nejlepšího garanta mezinárodního míru pokládána spolupráce. Takový svět však bude možný pouze za předpokladu, že se lidé všude na světě zvednou a postaví se jadernému šílenství.