The Next Financial Order
Zkomercializujte SDR
Barry Eichengreen
|
|
|
|
BERKELEY – Guvernér Čínské lidové banky Čou Siao-čchuan vyvolal před nedávným summitem skupiny G-20 rozruch, když prohlásil, že Zvláštní práva čerpání (SDR) Mezinárodního měnového fondu by měla nahradit dolar v roli světové rezervní měny. Jeho úvahy se setkaly s naprosto smíšenými reakcemi.
Stoupenci uznali rozpory systému, v němž se národní měna používá mezinárodně. Pokud ekonomiky rostou, centrální banky pochopitelně usilují získat více rezerv. Jsou-li však tyto rezervy převážně ve formě dolaru, pak stoupající poptávka umožňuje Spojeným státům financovat svůj vnější deficit s nepřirozeně nízkými náklady. To potažmo umožňuje hromadění neudržitelných nerovnováh, které vedou k nevyhnutelnému krachu. Nedávné události tento problém obnažily – a guvernér Čou má tedy pravdu, když volá po jiném systému.
Skeptici však pochybují, zda by SDR někdy mohla nahradit dolar v roli hlavní světové rezervní měny, a to z toho prostého důvodu, že SDR nejsou měnou. Je to složená účetní jednotka, v níž MMF vydává svým členům úvěry.
Tyto úvěry lze ve fondu přeměnit na dolary a jiné měny a lze je používat při oficiálních transakcích mezi členskými státy MMF. Nelze je však využít v ostatních transakcích, v nichž se angažují centrální banky a vlády. Nelze je využít k intervencím na devizových trzích ani při jiných transakcích s tržními účastníky. To znamená, že SDR nejsou jako oficiální rezervní měna atraktivní.
Změnit to nebude snadné. Navzdory trampotám a strastem americké ekonomiky totiž zůstávají dolarové cenné papíry převažující formou rezerv, a to díky bezpříkladné hloubce a likviditě amerických trhů. Centrální banky mohou nakupovat a prodávat dolarové cenné papíry, aniž by na těchto trzích vyvolávaly pohyb. A je tu i faktor pohodlnosti: dolary se často používají i v řadě jiných transakcí. V důsledku toho se ani euru nepodařilo vážně ohrozit dolar v roli dominantní rezervní měny. Pro SDR by to bylo ještě obtížnější.
Obtížné však neznamená nemožné. Pokud to Čína myslí s povýšením SDR na status rezervní měny vážně, měla by podniknout kroky k vytvoření likvidního trhu s pohledávkami v SDR. Měla by vydat vlastní dluhopisy denominované v SDR. Anebo ještě lépe, mohla by povzbudit další státy G-20, aby se zachovaly podobně. Ty by za to zaplatily cenu, poněvadž investoři do těchto dluhopisů by zpočátku požadovali prémii za novinku. Nic však není zadarmo. Tato cena by byla investicí do stabilnějšího mezinárodního systému.
Pokus vytvořit komerční trh s pohledávkami denominovanými v SDR byl samozřejmě učiněn již dříve. V 70. letech vydávaly komerční banky omezené emise pasiv denominovaných v SDR a firmy vydávaly v SDR dluhopisy. Toto úsilí však nakonec nikam nevedlo. Dolar byl likvidnější a ukázalo se, že jeho výhodu hybatele dění není možné překonat.
Překonání této výhody by dnes vyžadovalo někoho, kdo by utvářel trh pro soukromé i oficiální transakce a v počáteční fázi tento trh dotoval. Oním „někým“ je očividně MMF. Fond by mohl být připraven k nákupu a prodeji pohledávek v SDR soukromým i oficiálním institucím s malou marží mezi nabídkovou a poptávkovou cenou, takže by konkuroval pohledávkám v dolarech.
Dolar poprvé získal status mezinárodní měny ve 20. letech, kdy nově založený Federální rezervní systém začal nakupovat a prodávat akceptované dolarové směnky, podporovat trh a zvyšovat jeho likviditu. Pokud to mezinárodní společenství myslí s SDR coby mezinárodní měnou vážně, bude muset poskytnout MMF pravomoc, aby se choval podobně.
Také v tomto případě by to znamenalo jisté náklady. MMF by používal reálné zdroje k dotování trhu tak dlouho, až by ho účastníci začali pokládat za natolik atraktivní, že by začali tyto služby poskytovat se srovnatelnými náklady. Akcionáři fondu by museli souhlasit, že tyto náklady ponesou. Avšak znovu: co je to jiného než investice do stabilnějšího globálního měnového systému?
Proměna SDR ve skutečnou mezinárodní měnu by vyžadovala také překonání dalších překážek. MMF by musel být schopen emitovat v dobách nedostatku dodatečná SDR, podobně jako když Fed poskytl ve druhé polovině roku 2008 dolarové swapy, aby zajistil dostatečnou likviditu dolaru. V současné době se na vydání SDR musí dohodnout země držící 85% hlasovacích práv, což není právě recept na likviditu.
Management MMF by také musel mít pravomoc rozhodnout o emisi SDR, stejně jako může Fed rozhodnout o nabídce měnových swapů. Jinými slovy platí, že mají-li se stát SDR vskutku mezinárodní měnou, musí se MMF více podobat globální centrální bance a mezinárodnímu věřiteli poslední instance.
Před krizí by byly podobné myšlenky rovnou smeteny ze stolu. Ani dnes se nenaplní přes noc. Jsou to však reálné důsledky prohlášení guvernéra Čou.
Barry Eichengreen je profesorem ekonomie a politologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Barry Eichengreen or return to our home page.
|
|
