Saturday, August 30, 2014
0

Dny dvojitého dna

NEW YORK – Globální ekonomika, kterou v letech 2008-2009 uměle pozvedl masivní monetární a fiskální stimul a finanční sanace, má letos namířeno k prudkému zpomalení, jakmile účinek zmíněných opatření pomine. Ještě horší je, že se neřešily základní excesy, které krizi přiživily – příliš velké zadlužení a „leveraging“ neboli transakce s vypůjčenými penězi v soukromém sektoru (domácnosti, banky a další finanční instituce, ba dokonce i velká část podnikové sféry).

Omezování těchto transakcí („deleveraging“) v soukromém sektoru sotva začalo. Navíc dnes v rozvinutých ekonomikách dochází k mohutnému vzestupu transakcí s vypůjčenými penězi v sektoru veřejném, a to formou obrovských rozpočtových schodků a hromadění veřejného dluhu taženého automatickými stabilizátory, proticyklického keynesiánského fiskálního stimulu a enormních nákladů na socializaci ztrát finanční soustavy.

Přinejlepším nás čeká vleklé období chudokrevného podtrendového růstu v rozvinutých ekonomikách, jakmile se deleveraging na straně domácností, finančních institucí a vlád začne projevovat na spotřebě a investicích. Země, které utrácely příliš – Spojené státy, Velká Británie, Španělsko, Řecko a další –, dnes na globální úrovni deleveraging potřebují, a tak méně utrácejí, spotřebovávají a dovážejí.

Země, které příliš spořily – Čína, rozvíjející se Asie, Německo a Japonsko –, však neutrácejí více, aby vykompenzovaly výdajový propad prvně jmenovaných států. Zotavení globální agregátní poptávky tak bude slabé, což stlačí globální růst mnohem níže.

Globální zpomalení – které bylo patrné už na údajích za druhé čtvrtletí roku 2010 – se ve druhé polovině roku prohloubí. Fiskální stimul odezní a ve většině zemí převládnou úsporné programy. Úpravy zásob, jež několik čtvrtletí zvedaly růst, se vyčerpají. Dopady daňových politik, které zvýšily poptávku na úkor budoucnosti – jako byly pobídky k nákupu automobilů a nemovitostí –, se s ukončením těchto programů sníží. Podmínky na trhu práce zůstávají slabé, vzniká málo pracovních míst a mezi spotřebiteli se šíří nervozita.

I kdybychom se vyhnuli dvojitému poklesu ve tvaru písmene W, je pravděpodobným scénářem pro rozvinuté ekonomiky průměrné zotavení ve tvaru písmene U. Ve Spojených státech byl meziroční růst pod trendem již v první polovině roku 2010 (2,7% v prvním čtvrtletí a odhadovaných průměrných 2,2% mezi dubnem a červnem). Ve druhé polovině letošního roku a v roce 2011 růst zřejmě dále zpomalí až na 1,5%.

Ať už současný hospodářský výkon USA připomíná kterékoliv písmeno abecedy, to, co přijde, bude hodně zavánět recesí. Postarají se o to chabá tvorba pracovních míst a další zvýšení nezaměstnanosti, větší cyklické rozpočtové schodky, nový pád cen nemovitostí, rozsáhlejší ztráty bank z hypoték, spotřebitelské úvěry a další půjčky i riziko, že Kongres přijme protekcionistická opatření proti Číně.

V eurozóně je vyhlídka ještě horší. Růst se může do konce letošního roku pohybovat kolem nuly, jakmile se projeví fiskální úsporné programy a akciové trhy padnou. Ostrý růst suverénních, podnikových a mezibankovních rozpětí likvidity zvýší kapitálové náklady, přičemž zvýšení averze k riziku, volatility a suverénního rizika dále podkopají podnikatelskou, investorskou a spotřebitelskou důvěru. Oslabení eura pomůže vnější rovnováze Evropy, avšak výhody budou více než vyváženy škodami na exportu a růstových vyhlídkách v USA, Číně a rozvíjející se Asii.

Dokonce i Čína jeví příznaky zpomalení v důsledku vládní snahy o kontrolu hospodářského přehřátí. Zpomalení v rozvinutých ekonomikách v kombinaci se slabším eurem dále nahlodá čínský růst a do konce roku ho stlačí z více než jedenácti procent někam k sedmi procentům. To je špatná zpráva pro růst exportu ve zbytku Asie a v zemích bohatých na komodity, které se stále více spoléhají na čínský dovoz.

Významnou obětí bude Japonsko, kde chudokrevný růst reálných příjmů stlačuje domácí poptávku a kde je i současný nízký hospodářský růst udržován při životě vývozem do Číny. Kromě toho trpí Japonsko nízkým potenciálním růstem kvůli absenci strukturálních reforem, slabým a neefektivním vládám (čtyři premiéři za čtyři roky), velké zásobě veřejného dluhu, nepříznivým demografickým trendům a silnému jenu, který se během vzepětí averze vůči globálnímu riziku stává ještě silnějším.

Scénář, v němž se růst v USA smrskne na 1,5%, eurozóna a Japonsko budou stagnovat a čínský růst se zpomalí pod hranici 8%, nemusí naznačovat globální kontrakci, ale stejně jako v případě USA se tak bude projevovat. A jakýkoliv další dodatečný šok by mohl uvrhnout tuto nestabilní globální ekonomiku zpět do plné recese.

Potenciálních zdrojů takového šoku je habaděj. Problémy se suverénním rizikem v eurozóně by se mohly zhoršit, což by vedlo k dalšímu kolu korekcí cen aktiv, averzi ke globálnímu riziku, volatilitě a finanční nákaze. Zlovolný cyklus korekcí cen aktiv a slabšího růstu v kombinaci s nepříjemnými překvapeními, která se v současné době neprojevují v tržních cenách, by mohl vést k dalším poklesům cen aktiv a ještě slabšímu růstu – tedy k dynamice, která na počátku uvrhla globální ekonomiku do recese.

Navíc nelze vyloučit možnost izraelského vojenského úderu na Írán v příštích 12 měsících. Pokud k němu dojde, ceny ropy by se mohly rapidně zvýšit a stejně jako v létě 2008 vyvolat globální recesi.

A konečně platí, že politikům docházejí nástroje. Další monetární kvantitativní uvolňování už velké změny nevyvolá, pro další fiskální stimul v nejrozvinutějších ekonomikách existuje jen malý prostor a schopnost sanovat finanční instituce, které jsou příliš velké, než aby mohly padnout – ale také příliš velké, než aby se daly zachránit –, bude značně omezená.

Klamné naděje optimistů na rychlé zotavení ve tvaru písmene V se tedy vypaří a rozvinutý svět zažije přinejlepším dlouhé zotavování ve tvaru písmene U, které může být v některých případech – eurozóna a Japonsko – tak dlouhé, že se změní ve stav blížící se depresi ve tvaru písmene L. Vyhnout se recesi s dvojitým dnem bude obtížné.

V takovém světě utrpí i zotavení na silnějších rozvíjejících se trzích – v této velké naději globální ekonomiky –, protože žádná země není z hospodářského hlediska izolovaným ostrovem. Růst v mnoha rozvíjejících se ekonomikách – Čínou počínaje – je totiž vysoce závislý na ekonomikách rozvinutých, které si utahují opasky.

Zapněte si bezpečnostní pásy, čeká nás velmi kodrcavá jízda.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured