Z padajícího dolaru se vyklubal zdroj hlubokých globálních makroekonomických nesnází. Otázka nyní zní, jak zlé tyto nesnáze budou. Je světová ekonomika v ohrožení?

Existují dvě možnosti. Budou-li globální střadatelé a investoři očekávat pokračující znehodnocování dolaru, pak od této měny uprchnou, pokud nedostanou náležitou kompenzaci, aby měli důvod ponechat své peníze v USA a jejich aktivech – z čehož vyplývá, že propast mezi americkými a zahraničními úrokovými sazbami se bude rozšiřovat. V důsledku toho se prudce zvýší kapitálové náklady v USA, což odradí investice a sníží výdaje na spotřebu, neboť vysoké úrokové sazby stlačují hodnotu hlavního aktiva domácností: jejich domů.

Výsledná recese by mohla vyvolat další pesimismus a výdajové škrty, což by pokles ještě prohloubilo. USA stižené recesí by už nefungovaly jako světový dovozce poslední záchrany, a to by mohlo uvrhnout do recese také zbytek světa. Svět, v němž všichni očekávají pokles dolaru, je světem v hospodářské krizi.

Naproti tomu svět, v němž dolar již klesl, je světem uvrženým do hospodářského chaosu, avšak nikoliv do hospodářské krize. Pokud již dolar klesl – a pokud nikdo neočekává, že bude klesat ještě níže –, pak není důvod poskytovat globálním střadatelům a investorům kompenzaci za to, že drží americká aktiva.

V tomto scénáři se naopak skrývají příležitosti: dolar by koneckonců mohl stoupnout, americké úrokové sazby budou na normální úrovni, hodnoty aktiv nebudou nepatřičně stlačené a investiční výdaje nebudou stiženy finančním chaosem.

Turbulence samozřejmě mohou nastat: když se úroveň amerických mezd kvůli slabému dolaru jeví jako nízká, lze do Ameriky jen těžko vyvážet, a aby si jiné země zachovaly plnou zaměstnanost, musí spoléhat na jiné zdroje poptávky. Vláda může být donucena posílit finanční systém, pokud změny cen aktiv, které podminovaly dolar, potopí i notoricky riskující či neuvážlivé věřitele.

Toto jsou však – nebo by měly být – problémy, které můžeme vyřešit. Naproti tomu nebetyčně vysoké americké úrokové sazby vyvolané všeobecným očekáváním pokračujícího mohutného poklesu dolaru představují makroekonomický problém, který žádné řešení nemá.

Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by globální střadatelé a investoři očekávali pokles dolaru. Mezi americkými a zahraničními dlouhodobými úrokovými sazbami neexistuje žádná velká propast, která by měla vzniknout v důsledku klesajícího dolaru a zároveň signalizovat očekávání dalšího poklesu. A 65 miliard dolarů, které jsou každý měsíc zapotřebí k financování amerického deficitu běžného účtu platební bilance, i nadále přitéká. Světová ekonomika se tak možná vyhne další potenciální katastrofě.

Ještě stále se může ukázat, že přání bylo v tomto případě otcem myšlenky. Stále vysoký deficit běžného účtu platební bilance USA je koneckonců zárukou pokračujícího poklesu dolaru. Makroekonomická logika, podle níž vysoké deficity běžného účtu signalizují nadhodnocení měny, přesto i nadále uniká mezinárodním finančním investorům a spekulantům z celého světa.

Na jedné straně je to velmi frustrující: my ekonomové věříme, že lidé jsou dost chytří na to, aby chápali svou situaci, a dost schopní na to, aby sledovali vlastní zájmy. Typický investor do aktiv denominovaných v dolarech – ať už jde o bohatou soukromou osobu, penzijní fond nebo centrální banku – přesto nepodnikl žádné kroky, aby se ochránil před velmi pravděpodobným poklesem dolaru do budoucna.

V tomto případě platí, že co je špatné pro ekonomy, je dobré pro světovou ekonomiku: možná čelíme pouhé epizodní finanční tísni v USA, a nikoliv extrémně vysokým dlouhodobým úrokovým sazbám a depresi. Skutečnost, že ekonomové tento jev nedokážou vysvětlit, není důvodem pro to, abychom za něj nebyli vděční.