CAMBRIDGE – Bude postavení Spojených států jako světově dominantní supervelmoci v ohrožení, jestliže dolar ztratí svůj status superměny? Možná že ne, ale přijde-li dolar o svůj trůn, Američané zjistí, že globální hegemonie je mnohem nákladnější.

Až dosud se Američanům sypaly zisky tím, že si levně půjčovali od poddajných cizinců a peníze investovali do vysoce výnosných zahraničních aktiv, půdy a dluhopisů. Počítáme-li kapitálové zisky, Američané si během většiny nedávných let přišli na 300 až 400 miliard dolarů ročně – což je částka odpovídající zhruba celému vojenskému rozpočtu USA.

Někdejší francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing si kdysi proslule postěžoval na „nehoráznou výsadu“ Ameriky. D’Estainga popuzovalo, že USA zdánlivě mohly zaplavovat svět dolarovou měnou i dluhem, aniž by za to kdy zjevně platily vyšší inflací nebo úrokovými sazbami.

Přinejmenším polovina z 800 miliard dolarů objemu amerického oběživa je držena v zahraničí, zejména ve světové podzemní ekonomice. Skutečně velké peníze ale plynou ze skutečnosti, že místa jako Čínská lidová banka nebo Banka Japonska pasivně drží nesmírně velké objemy nízce úročeného dluhu USA, zatímco Američané po celém světě skotačí s rizikovým kapitálem, soukromým kapitálem a investičními bankami a sklízejí obrovské výtěžky.

Pro USA to dosud byla skvělá jízda a americká finanční převaha určitě odlehčila tíhu břemene supervelmoci. Avšak vedle krize podřadných hypoték a postupujícího propadu dolaru vypadá nehorázná americká výsada poněkud vachrlatě.

Dolar šel v posledních pěti letech dolů už o 25%, a pokud USA sklouznou do recese – a vyhlídky jsou v současné chvíli padesát na padesát – dolar se propadne ještě mnohem víc. Zahraniční investoři už přeskupují portfolia a přecházejí k euru, librám, ba i měnám rozvíjejících se trhů, jako je brazilský real nebo jihoafrický rand. Kontroverzní „fondy svrchovaného majetku“, které investují za vlády na Středním východě, v Asii, Rusku a jinde, nejsou jediným projevem hledání alternativ k dolarovým dluhopisům, jejichž výnosy jsou nízké a které rychle devalvují.

I kdyby ke změnám v portfoliích nedošlo, Američané by neměli očekávat, že štěstí, které je poslední dobou provázelo, do budoucna vydrží. Dojde-li ke globálnímu poklesu, spálí se každý region, který má hodně akcií a málo dluhopisů.

Američtí tvůrci politik tváří v tvář narůstajícím rizikům pro postavení dolaru naneštěstí nepečují o export, pro zemi významný, ale spíše se zdá, že mají zájem ho vyždímat. Samotná vláda USA jej využívá a hospodaří s obrovitými schodky. Federální rezervní systém se podle všeho stará o měnové kurzy jen potud, pokud ovlivňují růst a inflaci, a nízký dolar právě teď pomáhá americkým exportům. V neposlední řadě platí, že daňová politika USA stěží povzbuzuje úspory v soukromém sektoru, zejména s ohledem na zvýhodněné zdanění nemovitostí.

Profesor Maury Obstfeld z Kalifornské univerzity v Berkeley a já už nějakou dobu varovně poukazujeme na to, že bez aktivních úprav politik hrozí dolaru prudký kolaps, s mnoha doprovodnými riziky. Teď se bohužel zdá, že se podle tohoto scénáře situace vyvíjí.

Jen letos dolar klesl ve smyslu kupní síly oproti hlavním americkým obchodním partnerům o dalších 10% a v roce 2008 by mohl klesat stejným tempem – anebo rychleji, rozhodnou-li se globální investoři vzít do zaječích. Když své obavy o dolar vyjádří čínský premiér, hlavy států OPEC i nejbohatší topmodelka světa, můžeme si být jisti, že je před námi hrbolatá cesta.

Dobrou zprávou pro Američany je to, že světová obchodní a finanční soustava je nesmírně setrvačná. Bylo zapotřebí mnoha desítek let a dvou světových válek, aby britská libra přišla o postavení superměny. Žádný zřejmý nástupce dolaru ještě neexistuje.

Vskutku, krize podřadných hypoték vrhla stín ohrožení na evropskou finanční soustavu stejně jako na americkou. Obdobně platí, že za 50 let sice může kralovat čínský jüan, ale v brzké korunovaci bude Číně bránit její skomírající finanční soustava. Velká část světového obchodu je denominovaná v dolarech, třebaže někteří prezidenti zemí OPEC, například venezuelský Hugo Chávez, otevřeně vyzývají ke vzpouře. Centrální banky stále drží v dolarech víc než 50% svých devizových rezerv.

Známek nebezpečí je však požehnaně. Nedají-li se USA v nejbližší době dohromady, mohly by zjistit, že jejich licence na superměnu je mnohem omezenější. Američtí voliči, proslulí averzí ke zvyšování daní, začnou možná mnohem usilovněji přemýšlet o skutečné ekonomické ceně, již jejich země platí za status supervelmoci.