V současnosti je mnoha takzvaným ``novým ekonomikám'' od Indonésie po Mexiko vstěpováno, že mají-li být úspěsné, musí se podřídit určitým vzorcům chování. Podstata sdělení je zřejmá: zde vidíte, co dělaly a dělají rozvinuté průmyslové země. Pokud se chcete stát členem jejich klubu, musíte činit totéž. Reformy budou bolestné, tradiční vazby se budou těžko zpřetrhávat, ale při dostatku politické vůle nakonec sklidíte ovoce.

Každá země sestavuje seznam věcí, které je potřeba učinit, a každá vláda nese zodpovědnost za svůj výkon. Ve vsech státech figurují vysoko na seznamu úkolů vyvážený rozpočet a zvládnutí inflace, ale také strukturální reformy. Například v Mexiku se stalo strukturální reformou dneska Západem požadované otevření trhu s elektřinou, na němž se smí podle stávající mexické ústavy pohybovat pouze vláda. A tak analytici - chtělo by se říci bezmyslenkovitě - chválí Mexiko za pokroky při zvládání rozpočtu a inflace, ale zároveň je kritizují za malý pokrok při reformě energetiky.

Jako člověka, který se aktivně účastnil formulování ekonomické politiky Spojených států, mě vždy zarážel rozpor mezi politikou, kterou USA požadují po rozvojových zemích, a politikou uplatňovanou v samotných Spojených státech. Amerika v tomto ohledu ovsem není sama: podobnou ,,kacířskou`` politiku prosazuje větsina úspěsných rozvojových i rozvinutých zemí.

Obě největsí politické strany v USA dnes například akceptují názor, že pokud země upadne do recese, je rozpočtový deficit nejen přípustný, ale přímo žádoucí . Přesto je centrálním bankám v rozvojových zemích po celém světě vstěpováno, že by se měly soustředit výhradně na cenovou stabilitu. Americká centrální banka je přitom oprávněna navzájem vyvažovat hospodářský růst, zaměstnanost a inflaci - a právě tato pravomoc jí přinásí podporu veřejnosti.

Zatímco zastánci volného trhu brojí proti průmyslové politice, v USA vláda aktivně podporuje rozvoj nových technologií - a činí tak již dlouho. První telegrafní linku vybudovala v roce 1842 mezi Baltimorem a Washingtonem právě federální vláda; internet, který dnes tolik mění ekonomiku, zase vyvinula americká armáda. Velká část novodobého technologického pokroku Spojených států je založena na vládou financovaném výzkumu v oblasti biotechnologií či obrany.

Stejně tak je dnes mnoha zemím doporučováno privatizovat systém sociálního zabezpečení, přestože americký veřejný systém sociálního pojistění je efektivní (transakční náklady v něm činí pouhý zlomek roční renty) a pojistěnci ho přijímají kladně. Navíc se stal klíčovým faktorem při faktickém vymýcení chudoby mezi starsími Američany.

Je sice pravda, že americký systém veřejného sociálního pojistění v současnosti čelí problémům s podfinancováním, ale totéž platí i o značné části soukromých penzijních programů ve Spojených státech. Veřejný penzijní systém navíc poskytuje starsím lidem jistý druh záruk - proti inflaci i proti výkyvům akciového trhu -, což se o soukromé sféře zatím jednoduse říci nedá.

S tím souvisí i skutečnost, že mnohé aspekty americké ekonomické politiky sice významně přispívají k úspěchu Spojených států, ale při diskusích o rozvojových strategiích prakticky nebývají zmiňovány. Již více než sto let platí v USA tvrdé antimonopolní zákony, které v minulosti rozbily soukromé monopoly v mnoha různých odvětvích, například v ropném průmyslu. Telekomunikační monopoly v některých nových ekonomikách naproti tomu brzdí rozvoj internetu a tím i ekonomický růst. V jiných zase obchodní monopoly zbavují země výhod plynoucích z mezinárodní konkurence, zatímco cementářské monopoly výrazně zvysují cenu stavebních prací.

Americká vláda rovněž hraje významnou roli při rozvoji finančních trhů v zemi - tím, že buď přímo nebo prostřednictvím vládou financovaných organizací poskytuje úvěry a že částečně zajisťuje nejméně čtvrtinu vsech půjček. Fannie Mae, agentura založená vládou za účelem poskytování hypoték střední třídě Američanů, pomohla snížit hypoteční náklady a významně přispěla k tomu, že se dnes Spojené státy řadí k zemím s nejvyssím podílem obyvatel žijících ve vlastním domě.

Organizace Small Business Administration zase poskytla kapitál na pomoc malým podnikům, z nichž některé - například Federal Express - se postupně rozrostly ve velké společnosti vytvářející tisíce pracovních míst. A jsou to předevsím studentské půjčky americké federální vlády, které zajisťují, že mají vsichni Američané přístup k vysokoskolskému vzdělání - podobně jako vládní finance v minulých letech pomáhaly zajisťovat přístup vsech Američanů k elektřině.

Čas od času také Spojené státy experimentují s ideologií volného trhu a deregulací - někdy s katastrofálními důsledky. Například deregulace amerických družstevních záložen z podnětu prezidenta Ronalda Reagana vedla k nechvalně proslulé vlně pádů bank, která přisla americké daňové poplatníky na několik set miliard dolarů a přispěla k hospodářské recesi v roce 1991.

Lidem v Mexiku, Indonésii, Brazílii, Indii a dalsích nových ekonomikách by se tedy mělo dostat zcela jiného sdělení: neusilujte o jakousi vybájenou ekonomiku volného trhu, která ve skutečnosti nikdy neexistovala. Neposlouchejte chvalořeči podnícené americkými zvlástními zájmy, ať už v podnikovém či ve finančním sektoru, neboť přestože Američané kážou svobodný trh, doma při podpoře vlastních zájmů sami spoléhají na americkou vládu.

Místo toho by se měly rozvojové země pozorně dívat nikoliv na to, co Amerika říká, nýbrž na to, co činila v letech, kdy se měnila v průmyslovou velmoc, a co činí dnes. Existuje totiž silná podobnost mezi touto politikou a politikou aktivních zásahů, kterou v posledních dvaceti letech uplatňují vysoce úspěsné ekonomiky ve východní Asii.