Tuesday, July 29, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Demokratická hysterie

BERKELEY – V bezvýchodných politických situacích, které nedávno ochromily dvě největší demokracie světa, totiž Indii a Spojené státy, obvykle prozíraví vůdci obou zemí slovy Williama Butlera Yeatse postrádali veškeré přesvědčení, zatímco ti pomýlení a plytcí byli plni vášnivé horlivosti. Navíc se nezdá, že by tato vášeň jakkoliv ochabovala.

Když ekonomicky negramotní lidé v USA vidí všude kolem sebe bídu pramenící ze ztráty zaměstnání, propadlých hypoték a stále zjevnějšího úpadku mezinárodního postavení Ameriky, nechávají se ve svém hněvu unášet zpozdilými zastánci fiskální rovnosti, svírají bible a projevují dětinské chápání americké ústavy. Jejich snažení však jen hloubí americké ekonomice větší díru a ještě více ztěžuje zotavení. Dokonce i jejich patroni, kteří mají averzi k daním, sice vnímají snahu lůzy ochránit vlastní bohatství, ale dnes se sami obávají dopadu těchto rozmařilých myšlenek na investiční klima a ceny aktiv.

Prezident Barack Obama, jenž byl v roce 2008 zvolen s obrovskou mírou dobré vůle a naděje, dnes připomíná srnce uvízlého v reflektorech. Ví, že to, co ekonomika krátkodobě potřebuje, se liší od toho, co je třeba učinit, aby se dlouhodobě zvládl veřejný dluh, ale není schopen zajistit rozhodné vedení. Jeho pomýlené snahy o kompromis jen přiživují zuřivost jeho odpůrců.

V Indii je premiér Manmóhan Singh, jenž se kdysi těšil značné reputaci pro svou bezúhonnost a inteligenci, podobně paralyzovaný a ve světle neméně demagogického populistického hnutí – totiž křižácké výpravy proti korupci vedené hladovějícím aktivistou Annou Hazarem, která právě skončila zběsilým a nesnadným kompromisem – se chová nevyzpytatelně. Hazare, jehož ponoukají fangličkářská a rozhořčená městská střední třída a senzacechtivá média, se usilovně snaží navléknout si kabát Mahátma Gándhího; napodobování Gándhího zbožnosti mu jde dobře, ale postrádá jeho základní moudrost.

Korupce v nižších patrech státní správy (u policie, na soudech a mezi vládními úředníky) byla v Indii vždy rozšířená. Typ korupce, který se v posledních letech rozšířil, je zčásti důsledkem rychlého hospodářského růstu. Hodnota veřejných zdrojů, jako jsou pozemky, nerostné suroviny, uhlovodíky a také telekomunikační spektrum, se prudce zvýšila a podnikatelé se v horečné snaze o jejich ovládnutí snaží hledat zkratky.

Dalším důvodem vzrůstající korupce jsou raketově se zvyšující náklady na volby, kdy politici vybírají peníze od firem v rámci principu „něco za něco“. V Indii i v USA se volby jen v malé míře financují z veřejných zdrojů a dary velkých podniků, které jsou v USA legální, bývají v Indii často nezákonné (a proto se poskytují tajně).

Namísto řešení strukturálních příčin bující korupce však indické protikorupční hnutí naříká na údajné oslabení etických hodnot a požaduje založení dalších úřadů vybavených drakonickými pravomocemi monitorovat a trestat. Městské střední vrstvy, které jsou netrpělivé z pomalého postupu demokracie, se upínají ke svatým mužům a jejich magickým lektvarům. Stejně jako v USA je veřejný hněv nějakým způsobem odkláněn od bohatých úplatkářů směrem k úplatným politikům.

V obou zemích je potřeba zamyslet se nad dlouhodobými dopady takto rozhněvaných populistických hnutí na zdraví demokratických institucí. Zejména to platí pro Indii, kde mají volby značnou energii a obyčejní lidé se jich účastní nadšeněji než v USA, avšak jiné demokratické instituce zůstávají slabé a někdy nefunkční a soudnictví je pomalé a občas i zkorumpované.

Za hlasitého skandování davu zatracují populisté volené politiky jako zloděje a kořistníky, avšak přitom shazují i instituce a procesy zastupitelské demokracie. Není to tak dávno, co všeobecné očerňování tohoto typu v Africe, Latinské Americe a některých jiných částech jižní Asie v mnoha případech usnadnilo nástup populistického autoritářství.

Všeobecně slýchaný slogan „Anna je Indie, Indie je Anna“ skutečně dává některým lidem vzpomenout na temné dny nouzového vládnutí Indíry Gándhíové v letech 1975-1977, kdy její stoupenci používali heslo „Indíra je Indie“. Obchodníci se slogany však přehlížejí extrémní rozmanitost Indie. Mnoho příslušníků etnických menšin včetně 150 milionů muslimů v zemi se proti Hazareho hnutí otevřeně staví.

Jeden dalitský vůdce (dalité neboli „nedotknutelní“ stojí na nejnižší příčce starého indického kastovního systému) vyjádřil obavu, že Annův úspěch by mohl inspirovat některého většinového vůdce k vyvolání ještě rozsáhlejšího hnutí s cílem zrušit právo na ochranu a politiku pozitivní diskriminace, které zajistily alespoň nějakou důstojnost nižším kastám. A někteří šéfové nevládních organizací namítají, že jim Hazareho požadavky brání v prosazování vlastní, výrazně odlišné protikorupční agendy.

V lidnaté zemi není nic těžkého upoutat početný dav. Zejména na elektronická média silně působí pestrobarevné davy mávající vlajkami a vyjadřující nacionalistické požadavky. Jak poznamenal jeden novinář, když v květnu 1998 pochodovalo v Kalkatě 400 000 lidí (tedy mnohem více, než kolik se v Dillí sešlo Hazareho stoupenců), aby protestovali proti vládním jaderným zkouškám, sdělovací prostředky si toho sotva všimly.

Dokonce i když má nějaké hnutí téměř všeobecnou podporu (což není případ nedávných politických hnutí v USA a v Indii), vzniká zásadní napětí mezi procedurálními a participačními aspekty demokracie. Pomineme-li volební reformu, musí být možnosti politické participace a vyjadřování veřejné nespokojenosti vyváženy institucemi a procedurami, které jsou částečně izolované od neuspořádanosti politiky.

Zastupitelská vláda se samozřejmě někdy stává necitlivou, zejména mezi volbami, ale přímá demokracie není řešením. Důkazem může být americký stát Kalifornie, který se od referenda v roce 1978, jež stanovilo strop na daň z nemovitosti, stává stále více nefunkčním. Stejně tak není řešením požadovat překotné uzákonění určité legislativy ve světle hrozby vyvolání veřejného nepořádku tím, že zemřu hladem, jako to dělá Anna Hazare.

Většina občanů ve dvou největších demokraciích světa chápe, že demokracie nenabízí kouzelná řešení. Jedním z nejpolitováníhodnějších poznatků naší doby je skutečnost, že je dnes tolik lidí ochotno zkoušet nezdravé tišící léky a zkratkovité přístupy.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured