Tuesday, September 16, 2014
0

Demokracie začíná doma

Bushova administrativa postavila šíření demokracie do centra své zahraniční politiky. To je mnohem vznešenější poslání než pouhá expanze americké hegemonie. Otázka zní, zda to Bush vskutku myslí vážně a zda opravdu chápe, co demokracie znamená.

Bushova administrativa pochválila saúdskoarabské obecní volby, ale co práva žen – včetně práva hlasovacího? Přivítala svržení demokraticky zvoleného venezuelského vůdce (jakkoliv se na něm aktivně nepodílela), ale přitom i nadále podporuje vojenského diktátora v Pákistánu. Kritizuje ruského prezidenta Vladimira Putina, ale činí tak až poté, co vystoupil proti obchodním zájmům. Vyslovuje znepokojení z koncentrace sdělovacích prostředků v Rusku, ale v otázce koncentrace sdělovacích prostředků v Itálii zachovává mlčení.

Nádech pokrytectví je patrný i v zásadnějším smyslu. Bushova administrativa má pravdu, když zdůrazňuje důležitost voleb, bez nichž je demokracie nemyslitelná. Demokracie však zahrnuje více než jen periodické volby a legitimita voleb závisí na důvěře veřejnosti v samotný volební proces. V tomto ohledu byly poslední dvoje americké prezidentské volby jen stěží modelovým příkladem pro svět.

Bývalý prezident Jimmy Carter, jehož atlantské centrum monitoruje volby po celé zeměkouli, nadnesl otázku, zda nedávné americké volby splňují měřítka, o něž by se Spojené státy měly zasazovat. Zatímco někdejší prezident Bill Clinton se snažil zajistit, aby všichni Američané s hlasovacím právem byli k hlasování registrováni, republikáni se pokoušeli tento pokrok zvrátit a kladli překážky registraci i samotnému hlasování. Moderní technologie usnadňují zavést u hlasovacích strojů s nízkými náklady papírovou stopu; přesto se několik států rozhodlo, že neposkytne ani tuto minimální pojistku.

Mimo volby mohou občané zajišťovat efektivní kontrolu vlády pouze v případě, že jsou dobře informováni. Právě proto jsou tak důležité zákony o právu na informace. Politici samozřejmě raději pracují v tajnosti a bez dohledu. Nikdo si ovšem neumí představit, že by si najal zaměstnance, a přitom mu umožnil neinformovat zaměstnavatele o tom, co v práci dělá. Politici pracují pro občany, kteří mají právo vědět, co jejich zaměstnanci činí.

Občané mají právo vědět, jak se jejich peníze vynakládají a kdo je zván ke konzultacím při koncipování politické strategie. Mají právo vědět, zda energetickou politiku utvářejí Enron a ropné společnosti. Mají právo vědět, proč byly Amerika i svět svedeny na scestí falešnými tvrzeními o zbraních hromadného ničení v Iráku.

Můj výzkum se zaměřuje na důsledky informačních asymetrií pro fungování ekonomiky. Nedostatek přesných informací však má stejně vážné, ne-li vážnější důsledky i pro politické procesy.

Rozhodnutí jít do války v Iráku je toho nejdramatičtějším příkladem, ale v Americe pod Bushem se takových příkladů najde mnoho. Poskytnutí slevy na doplatcích za léky v americkém programu zdravotní péče pro seniory Medicare bylo možná správným rozhodnutím. Omezení schopnosti vlády vyjednávat s farmaceutickými společnostmi však bylo ryzím „dárečkem“ a nic nemůže ospravedlnit poskytnutí hrubě zkreslených informací o nákladech – které se dnes odhadují na více než 1,1 bilionu v průběhu příštího desetiletí. To je trojnásobek částky, kterou Bushova administrativa původně projektovala.

Dnes se Bushova administrativa angažuje v dezinformační kampani o hrozící krizi sociálního zabezpečení. Něco by se sice udělat mělo, ale velikost problému jen stěží zvěstuje krizi. Právě naopak: systém by se téměř určitě dal na příštích 75 let postavit na pevné základy za pouhý zlomek částky, která byla vynaložena na daňové škrty v letech 2001 a 2003.

Dobré informace nevyžadují pouze právo vědět, ale i právo sdělovat – tedy diverzifikované sdělovací prostředky. Jak jsme již poznamenali, existují oprávněné stížnosti na nedostatek různorodosti v televizním vysílání v Rusku, avšak zároveň se Bush nepostavil snahám americké Federální komunikační komise oslabit zákony o koncentraci médií.

Demokracie vyžaduje rovněž uznávání práv jednotlivce. Podkopávání jakýchkoliv individuálních práv ohrožuje práva všech. A přesto USA za Bushe podkopaly základní občanská práva, jako je „habeas corpus“, tedy právo státem zadržené osoby žádat soud o přezkoumání zákonnosti svého zatčení. Neustále protahované zadržování desítek osob v Guantánamu – bez obvinění a bez soudu – je základním porušením tohoto práva. I když však Bush takové základní principy nechápe, americké soudy naštěstí ano a v současné době, byť opožděně, nutí jeho administrativu, aby se jimi řídila.

A konečně, jakou hodnotu má hlasovací právo bez uznání práva na určitou minimální životní úroveň, jak je zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv? V zemích, kde velká část obyvatelstva žije pod hranicí existenčního minima, je kupování hlasů až příliš snadné. Jedinými ekonomickými právy, která Bushova administrativa uznává, je však právo na duševní vlastnictví, které nadřazuje zájmy farmaceutických společností nad zájmy lidí s život ohrožujícími chorobami, a právo na volný pohyb kapitálu, který má na mnoho zemí tak ničivé dopady.

Americká demokracie zůstává předmětem závisti velké části světa a je dobře, že Bushova administrativa dnes energicky bojuje za šíření demokracie. Administrativa by však byla mnohem věrohodnější a měla mnohem větší úspěch, kdyby se pozorněji zadívala na vlastní práh, kdyby poctivěji přezkoumala vlastní praxi a kdyby se zapojila do širší diskuse o tom, co demokracie doopravdy znamená.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured